Článek
Jelikož na programu této vycházky je okružní trasa vedoucí z mělnického historického centra k zámku v Hoříně a pak jinou stezkou zpět, je vhodné hned zkraje upozornit, že obvyklá představa o polabské totální rovině zde fatálně selhává.
Od mělnického zámku a kostela sv. Petra a Pavla se turista nejprve s pomocí serpentinového chodníku (modře značeného) uvízlého v bohaté vegetaci hrouží a noří do hlubin až na úroveň labské hladiny. Po absolvování okruhu ho pak zcela logicky čeká výstup do překvapivě strmého vrchu. Což uvádím jen pro úplnost. A jako jeden z důkazů, že i nížině se občas zasteskne po „horském“ profilu.
Doopravdy Fénix
Hlavním mělnickým lákadlům (zámek, podzemí…) se věnoval článek publikovaný loni na konci října:
Tentokrát se v úvodu zdržíme ve městě jen krátce. Z vyhlídky u kostela sv. Petra a Pavla pohlédneme do dáli – a také hluboko pod sebe, abychom se opět nejen pokochali výhledem na pověstný říční soutok (a ujistili se, že odtud je Labe opravdu dokonale utajené), ale i z patřičného nadhledu ochutnali Hořínský park za protějším břehem Labe. Protože právě na území tohoto parku už za chvíli vstoupíme.
Labe a za ním Hořínský park
Jeden z pohledů na mělnický zámek a kostel z cesty k hořínskému zámku
Na počátku dubna se jednalo o místo opravdu povzbudivého vzezření – stromy začínaly mít nakročeno k postupnému ozeleňování, spodnímu patru již zelená vládla, ale nejen ta. Zmíněnou barvu doplňovaly tisíce exemplářů dymnivky duté čili impresionisticky nahozené skvrny bílé a fialové.
Hořínský park se rozkládá na 57 hektarech, je volně přístupný a patří ke stejnojmennému zámku. Ten dlouhá léta chátral, ale nyní – řečeno obvyklým, ale výstižným příměrem – se jal napodobovat legendárního Fénixe rozhodnutého vymanit se z popela.
Park dubnově nazdobený
V tuto chvíli nám už zbývá pouze překonat po lávce Hořínský potok – a jsme na místě. Kde na konci 17. století Černínové postavili lovecký zámeček. „Ve třicátých a čtyřicátých letech 18. století došlo k velkolepé přestavbě podle návrhu J. Ch. Spannbruckera a A. Luraga do dnešní podoby,“ uvádí Jana Jůzlová ve svých Toulkách Polabím.
Zámek byl součástí věna Marie Ludmily Černínové a dostal se tak do majetku Lobkowiczů. V roce 1948 jim byl majetek zestátněn, takže zámek zažil dost radikální proměnu svého uplatnění – více než čtyři desetiletí hostil zemědělskou školu a internát. Že to rokokovým interiérům zrovna neprospělo, není příliš šokující překvapení. V roce 2002 navíc objekt poničily povodně.
Stojíme před zámkem, všímáme si, že část stavby objímá lešení, že fasáda této části avizuje viditelný posun ke znovuzrození, že podobnými rysy disponuje rovněž střecha…
Ano, je to tak, zámek prochází kýženou rekonstrukcí. Informační tabule u nyní ještě uzavřeného vstupu dává na vědomí, že ozdravný zásah provádí coby investor Zámek Hořín s. r. o., že generálním projektantem a dodavatelem stavby je DECO group s. r. o., že práce odstartovaly v listopadu 2024 a ukončeny mají být v listopadu 2027.
„Zámek bude po obnově sloužit veřejnosti pro ubytování a hostinskou činnost a bude také pronajímán pro společenské a kulturní akce,“ lze se dále dočíst na informační tabuli.
U hořínského zámku
K tomu všemu ještě dodejme, že:
Na zámku rád pobýval František Palacký, který byl přítelem a učitelem rodiny Lobkowiczů.
V minulých letech zámek posloužil jako kulisa filmařům – natáčel se tu např. Posel úsvitu (1953), Svatba upírů (1993) nebo Na západní frontě klid (2022).
Původním majitelům z rodu Lobkowiczů byl zámek navrácen v restituci v roce 1992.
Otakar Lobkowicz o rok později zámek předal svému synovi Jiřímu Lobkowiczovi.
Ten jej společně s parkem v roce 2022 nabídl k prodeji a o dva roky později se novým majitelem stala společnost Zámek Hořín s. r. o., kterou vlastní společnost DECO, zabývající se projekční a developerskou činností.
Historické zdymadlo
Po modré, k níž se od mostu přes Labe (ocelovém z roku 1938, první tuzemskou celosvařovanou mostní konstrukcí) přidala žlutá, pokračujeme dál. Asi tak tři čtvrtě kilometru je to od zámku k dalšímu neopominutelnému historickému objektu.
Pár kroků před zdymadlem
U historického zdymadla
Jím je Zdymadlo Hořín, součást Vraňansko-hořínského plavebního kanálu. To je ta vodní „stuha“, kterou občas někteří pozorovatelé stojící na mělnické vyhlídce mylně považují za Vltavu. Desetikilometrový kanál byl vybudován v letech 1902-1905 – účelem bylo zesplavnění posledních kilometrů Vltavy.
Zdymadlo vyprojektoval František Sander, do provozu vstoupilo v roce 1905. Překonává spád 8,5 metru, čímž je nejvyšším plavebním stupněm v úseku Praha-Mělník. Zdymadlo tvoří dvě plavební komory, jedná se o technickou památku.
Do centra Mělníka se vracíme po žlutě značené turistické stezce. Kopíruje závěrečné stovky metrů kanálu před „setkáním“ s Labem. Kromě toho turistovi nabízí působivý pohled na hlavní mělnické dominanty vypínající se vysoko nad řekou. Na zámek, kostel i věž zvonice.
U tří zpívajících zvonů
Finále této vycházky obstará poslední z jmenovaných objektů – vyhlídková věž kostela sv. Petra a Pavla.
Věž - a nejen ta - ještě z dálky
A teď již v její blízkosti
Kostel je jedním z nejstarších v Čechách, založen byl patrně již kolem roku 1000. Z původní románské do gotické podoby byl přestavěn ve 14. a 15. století. Nápadná, 66 metrů vysoká hranolová věž tu vyrostla v letech 1483-1488. Po požáru v roce 1681 zaznamenala změnu, když její gotické zakončení nahradila nová barokní cibulovitá báň.
Po úzkých schodech – zprvu dřevěných, poté ocelových – stoupáme vzhůru na vyhlídkový ochoz, to znamená 37 metrů nad zemský povrch. Dříve než si vychutnáme skvělý daleký rozhled, do dálav, na sousední zámek, na město – a konečně i na všechny tři vodní toky: kanál, Vltavu a Labe, zažíváme třetí příjemné překvapení na trase (to druhé reprezentoval k životu se navracející hořínský zámek).
Mělnický zámek v hlubinách pod vyhlídkovým ochozem věže
Tři vodní cesty, z věže naprosto čitelné
Trojice zvonů se totiž právě dává do pohybu, zvoníci se chopili lan a nad Mělníkem se rozezněl velebný trojhlas.
Věžní „pěvci“ jsou letití, původní zvony nepřežily požár v roce 1681 (roztavily se), současné byly odlity v roce 1690. A vyzdviženy do věže. Jejich autorem byl mladoboleslavský zvonař Jean Prisquey (Francouz původem z Lotrinska).
Zvony v pohybu
Z trojice zvonů z roku 1690 se dochovaly dva. Třetí se na své místo definitivně vrátil až v roce 1993 (měl dokonce dva předchůdce, ten druhý byl zabaven pro válečné účely). Z trojlístku zvonů se jedná o „nejmenší“ – váží 500 kilogramů a v průměru má 98 centimetrů.
Velikostně prostřední zvon má 1200 kilogramů a jeho průměr činí 132 centimetrů.
Největší – zasvěcený sv. Petrovi a Pavlovi – má ještě o tunu víc (2200 kilogramů) a průměr 158 centimetrů.
Zvony jsou naladěny do akordu H – dis – fis a vytvářejí tak harmonický celek. Což je stejná pravda jako skutečnost, že o působení podobné harmonie lze hovořit i v případě celé výše popsané mělnicko-hořínské trasy.
Zdroje:
Informační tabule na trase
Jana Jůzlová: Toulky Polabím: Euromedia Group, 2019
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svatého_Petra_a_Pavla_(Mělník)
Mapy.com
