Článek
Na rozlehlé území Přírodního parku Kersko-Bory (vyhlášen byl v roce 1990 na území dlouhém přes sedm kilometrů a širokém zhruba pět kilometrů) jsme vstoupili na jeho severozápadní hranici, nedaleko míst, jež jsou spojena se jménem spisovatele Bohumila Hrabala.
Kočičí stráž
Přivítání je originální a na úrovni – na příchozí u odbočky k Hrabalově chatě čekají dvě kočky. Ne ledajaké. Dřevěné sochy dvou šelem v takřka „lidské“ životní velikosti. Pozorují nás vcelku vlídně, takže pokračujeme ke zmíněné chatě. Ani se za námi neohlédnou…
Dřevěné kočky
„V této chatě číslo 0274 žil a tvořil v letech 1966-1996 vynikající český spisovatel Bohumil Hrabal (1914-1997). Vznikla zde celá řada textů jeho knih – Postřižiny, Slavnosti sněženek či Obsluhoval jsem anglického krále a další,“ hlásá text informační tabule před chatou.
Spisovatel si ji pořídil v roce 1965 ze svého prvního honoráře. Kromě toho, že zde psal, je objekt v obecném povědomí spjatý s kočkami. Nikoliv dřevěnými, ale živými. Uvádí se, že tu Hrabalovu péči nalezlo celkem pětadvacet kočičích tvorů.
V současnosti je objekt majetkem Středočeského kraje a od letošního roku také kulturní památkou. Kraj chatu koupil v roce 2021 a postaral se o její rekonstrukci. Výsledkem je malé muzeum přibližující Hrabalovy pobyty v Kersku. Vybavení interiéru je autentické. Veřejnosti se chata otevřela v květnu 2024.
Hrabalova chata
Další možností, jak se se životem a dílem spisovatele seznámit, je návštěva stálé expozice ve Vlastivědném muzeu v Nymburce.
Lesní město
„Lesní město Kersko vzniklo ve 30. letech 20. století jako pozoruhodný projekt majitele zdejších pozemků Josefa Hyrosse. Les byl rozparcelován a jednotlivé parcely rozprodány… Osada byla elektrifikována a byly zde navrtány dva minerální prameny. Celkově Kersko zahrnuje více než 360 objektů s číslem popisným, většinou jsou však užívány jako rekreační,“ uvádí Jana Jůzlová v publikaci Toulky Polabím.
Dějiny lokality pochopitelně neodstartovaly až s projektem tehdejšího prezidenta banky Bohemia. První zmínky o Kersku jsou velice letité: v zakládací listině Břevnovského kláštera z roku 993 se mj. uvádí, že kníže Boleslav II. věnuje „Keřský ochoz i s lukami“ do majetku zmíněného kláštera. Později na tomto pozemku pravděpodobně vznikla osada, která dostala jméno Kří.
Svatojosefský pramen
Betonka
Cest a cestiček, které protínají les, v němž se velice výrazně prosazují borovice, je tu opravdu víc než dost. Příjemně si na nich mohou klid místa užít jak pěší, tak cykloturisté. Ze všech těchto většinou turisticky neznačených komunikací je třeba zmínit tu hlavní – jí je tzv. Betonka.
V jejím případě se jedná o páteřní komunikaci vedoucí lesním městem. Během chůze po ní turista vnímá nejen všudypřítomný lesní porost a řadu „bezejmenných“ stavení, ale i objekty, u nichž není od věci na chvíli se zastavit.
Jelikož právě kráčíme od severu, nejprve si dáváme malou pauzu u Svatojosefského pramene. Jeho dnešní vzhled sice pochází z roku 1985, kdy byl navrtán do jedenaosmdesátimetrové hloubky, poprvé tu ovšem tento minerální pramen byl vyhlouben o půlstoletí dřív – v roce 1934. Tehdy do hloubky 59 metrů. Jeho vítanou nabídkou je uhličitá, slabě radioaktivní kyselka „Kerka“. Tak se jí tu říká.
Po necelém kilometru chůze míjíme restauraci zvanou Hájenka– objekt je známý i těm, kteří osobně Kersko nikdy nenavštívili. Objekt si „zahrál“ ve filmové podobě Hrabalových Slavností sněženek.
U Hájenky
Dalších možných cílů je tu ještě dost: mj. třičtvrtě metru vysoký pískovcový menhir tu a tam s valouny křemene (na zeleně značené stezce v blízkosti Labe). „Teorie o jeho umístění jsou tři: dvě tvrdí, že se jedná o hraniční kámen z doby Přemyslovců, třetí ho datuje už do období Keltů,“ napovídají Mapy.com. Doplňme, že přímo za řekou se rozkládá Mydlovarský luh i se zbytky hradu Mydlovar, jemuž jsme se věnovali nedávno:
Nepříliš daleko od menhiru stojí povídkově známá, 270 let stará borovice Krásná Pepina; součástí kerského parku je také rozlehlé jezero severně od Sadské…
Ve výčtu by bylo možné ještě pokračovat, my ale právě teď měníme lokalitu.
U Starého Labe
Tůně, slepá labská ramena…
A v tomto případě i její charakter. K druhé cílové „destinaci“ této vycházky lze dospět buď po červené přes Semice, nebo po zelené vedoucí po labském břehu západním směrem. Míříme k Přírodní rezervaci Vrť.
Kromě Labe, které je připraveno provázet nás během celého přesunu (nebo v jeho závěrečné části) se dostáváme do oblasti, kde se stále více o slovo hlásí další voda. Zejména v podobách tůní a slepých labských ramen.
Piloty
Asi v polovině trasy (v případě cesty po levém labském břehu) k zastavení vybízí tříhektarová vodní plocha nazvaná Piloty. Leží těsně u řeky. Odtud to již k vrťské rezervaci není daleko – jen něco málo přes kilometr.
Jsme na místě. Odbočujeme vlevo na červeně značenou stezku, míjíme část Starého Labe, které tu ze všeho nejvíc připomíná půlkruhový, skoro kilometr dlouhý záliv. Následuje další odbočka, tentokrát vpravo a po neznačené cestičce mizíme v hustém porostu lužního lesa. V rezervaci, která je nyní docela jiná než loni v říjnu, kdy jsme tu byli naposledy. Zeleně září. Na sebe navazující vodní hladiny na půdorysu půlměsíce se lesknou díky sluneční spolupráci.
V rezervaci loni na podzim…
...a letos na jaře
„Oblast je významná kvůli zachování polabských přirozených lužních lesů. Nachází se zde několik druhů vzácných hub, například pečárka sněhobílá, bedla oježená či bedla namasovělá. Ze zvířat zde žije skokan štíhlý nebo jantarka obecná.“ (Mapy.com)
Rezervace vyhlášená v roce 1973 se rozkládá na více než 23 hektarech. Místo je to velice působivé – v podzimním čase se chvílemi zdálo až tajemné, nyní na jaře i ono jako by omládlo novou explozí života. Zeleň pod nohama, zeleň nad hlavou, úzounká stezka se klikatí mezi padlými stromy a po úzkých hřbítcích překonává překážky v podobě mokřin.
Blízké Labe se náhle zdá docela daleko – a což teprve kerské borovice. I zdánlivě fádní, rovinaté Polabí dokáže kouzlit.
Zdroje:
Petr David, Vladimír Soukup: 666 přírodních krás České republiky; Kartografie Praha, 2003
Jana Jůzlová: Toulky Polabím: Euromedia Group, 2019
Informační tabule na trase
Mapy.com
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zpravy-stredocesky-kraj-hrabalova-chata-v-kersku-je-nove-kulturni-pamatkou-40565690
