Tři dny v Krakově: Svět kaziměřských synagog a stylových hospůdek

Od řeky je to jen pár stovek metrů k první z řady zdejších synagog. Konkrétně k té, která je vůbec nejstarší na polském území. Řeč je o Staré synagoze.

Tři dny v Krakově: Srdce města na čtyřech hektarech

Židovské město

Před drahným časem tu Visla tekla ve dvou korytech. Na území bývalé vesnice Bawol nechal král Kazimír Veliký roku 1335 založit městskou část Kaziměř.

Další významný mezník, týkající se dané oblasti, se ohlásil o 160 let později. V roce 1495 bylo totiž ve východní části Kaziměře na základě rozhodnutí krále Jana Olbrachta vytvořeno autonomní židovské město. Soustředěno bylo kolem dnešní ulice jménem Szeroka. Právě sem bylo v té době přemístěno židovské obyvatelstvo Krakova.

„Ve městě tak začaly souběžně fungovat dvě kultury: křesťanská a judaistická,“ uvádí Grzegorz Gawryluk v publikaci Krakov – průvodce po symbolech, památkách a zajímavostech.

Obě kultury tehdy od sebe oddělovaly zdi. V židovské části vyrostly synagogy, školy, hřbitovy, ale i honosné domy; většina z toho se dochovala až do současnosti.

Ke Krakovu byla Kaziměř s největší židovskou populací v rámci Evropy připojena v roce 1800. O 22 let později pak padly výše zmíněné zdi.

Během druhé světové války byla čtvrť devastována a krakovští Židé přesídleni do ghetta za řekou, do čtvrti Podgórze. Část byla transportována do koncentračních táborů, část na místě zavražděna.

Poválečné období charakterizovalo postupné chátrání Kaziměře, v posledních dvou desetiletích se ale místu vrací dávný lesk, láká turisty (k čemuž přispěl i Spielbergův film Schindlerův seznam, který se tu natáčel). Dnes se jedná o lokalitu výsostně stylovou – nejen pro četný výskyt synagog.

Nejširší v Krakově

V rámci „dobývání“ Krakova naše čtyřčlenná skupina právě vstoupila na další místo pyšnící se městským primátem.

„Ulice Szeroka je skutečně nejširší v Krakově, jedná se vlastně o prostorné náměstí s prodlouženým pravoúhlým tvarem. Dříve se jí říkalo Velká a byla ústředním místem židovského města, kde suplovala funkci náměstí,“ popisuje lokalitu Grzegorz Gawryluk.

V dosahu zmíněné ulice je spousta židovských památek, synagogy nevyjímaje. Jmenujme například synagogu Remuh, založenou v roce 1558, která je sice stavebně nejmenší, ovšem nepředstavuje jen historický památník, v Kaziměři je dnes centrem židovského života.

Daleko to není k Izákově synagoze (Synagoga Izaaka), která své jméno získala po zdejším zámožném kupci Isaacu Jakubowiczovi; postavena byla v roce 1644 a v Kaziměři je naopak největší. Jen o pár set metrů dál stojí Vysoká synagoga, jejímž architektonickým vzorem byla stejnojmenná synagoga v Praze (Červená ulice, Praha-Josefov).

Synagog je v této krakovské městské části ještě celá řada (Synagoga Tempel, Popperova synagoga, Synagoga Kupa), my se ale zaměříme na tu, která má své místo na nejširší zdejší ulici – a již jsme spatřili po příchodu do Kaziměře jako první. Na Starou synagogu se ovšem nepodíváme pouze zvenčí, vstoupíme i do jejích interiérů.

České kořeny

Od roku 1959 byla po restaurování nově otevřena jako muzeum; za druhé světové války ji nacisté nejprve totiž užívali jako sklad, poté zničili interiéry a střechu; do zmíněné osudové doby bývala centrem kaziměřského náboženského života.

Také v případě této stavby narazíme na české kořeny. Neboť na konci 15. století byla postavena českými Židy – a to podle vzoru gotických synagog v Řezně, Wormsu a Praze. Po požáru v roce 1557 byla přestavěna v renesančním slohu. A dlouhá leta plnila funkci zdejší hlavní modlitebny…

Příchozí vítají prostorné interiéry ve dvou sálech a na galerii – a v nich spousta předmětů a dalších dokladů o životě, víře, historii a kultuře židovské obce v Kaziměři.

„Mezi exponáty stojí za pozornost,“ uvádí text krakovského průvodce, „kované pódium „bima“, barokní pokladnice, korunky a šatičky na Tóru, liturgické předměty i věci na každodenní použití. Samostatná část expozice je věnována utrpení Židů během 2. světové války.“ (Bima je vyvýšené místo v synagoze, většinou je umístěné uprostřed hlavního sálu modlitebny.)

Bazilika a unikátní varhany

Procházíme se kaziměřským světem křížem krážem, uličky občas střídají ještě užší a členitější zákoutí (jako například v ulici Józefa 12, kde procházíme hojně navštěvovaným průchodem a klenutou chodbou a míjíme řadu informačních panelů; jmenuje se to tady Pasáž Schindlerova seznamu / Pasaż Listy Schindlera). Nebude trvat dlouho a narazíme nejen na další z mnoha impozantních krakovských chrámů, ale i na příklad, jak se vedle sebe rozvíjely výše zmíněné kultury judaistická a křesťanská.

Vstupujeme totiž do areálu Baziliky Božího Těla (Lateránských kanovníků), od Staré synagogy je to sem nějakých dvě stě metrů. Výstavba chrámu začala někdy kolem roku 1340 a trvala do roku 1405. Před dvaceti lety byl svatostánek povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor.

Na trojlodní kostel již z dálky upozorňuje 70 metrů vysoká věž a zve do působivého barokního interiéru. Kazatelna představuje loď vznášející se na vlnách, v chrámu jsou největší varhany nacházející se na území města – navrženy byly na 82 hlasů.

Dawno temu…

Závěr kaziměřské vycházky nás přivádí zpět do ulice Szeroka. Zaměření historicko-architektonické postupně měníme na gastronomické. I když historie z toho jen tak nevyvane…

Zajímavé galerie, muzea, obchůdky, stylové restaurace, originální hospůdky či kavárničky jsou pochopitelně rozesety po celé čtvrti, ovšem nelze zavítat na všechna přitažlivá místa – natož naráz. A tak jsme si vybrali v širokánské ulici hospůdku s mírně nostalgickým názvem Dawno Temu na Kazimierzu (Kdysi dávno v Kaziměři).

Z ulice se zdálo, že máme před sebou shluk dávno opuštěných obchůdků či provozoven, jenže za nenápadnými dveřmi pod historickými vývěsními štíty se skrývalo velice přitažlivé prostředí. Staré fotky na stěnách, letitá kamna, spousta dekoračních předmětů vysloveně muzeálního charakteru, jeden ze stolů v podobě ponku, hoblík za oknem… Moc dobrá volba, šťastnou ruku jsme měli.

Ovšem to hlavní mělo teprve přijít.

Už jen název jedné z nabídek plně konvenoval s prostředím: Misz masz jerozolimski (Jeruzalémský mix). Kuřecí prsa se na talíři „družila“ s játry a srdci, orientální koření a cibule u toho „tvrdily muziku“… Nebo třeba takový židovský guláš cholent se dvěma druhy fazolí, hovězím masem, zeleninou, brambory a dalšími ingrediencemi…

Nemá smysl pokračovat ve výčtu. Protože o pokrmech lze sice zasvěceně hovořit, ale aby to opravdu bylo ono, je třeba – to je neoddiskutovatelný fakt – krmi ochutnat. Takže přeju dobrou chuť! Kdekoliv a kdykoliv.

Zdroje:

Grzegorz Gawryluk: Krakov – průvodce po symbolech, památkách a zajímavostech; Wydawnictwo GAUSS, 2023 (překlad: BT Columbus)

Informační panely na trase