Článek
O uprchlících z Ukrajiny není v programu nové koalice ani slovo? A proč by mělo být? Ukrajinští uprchlíci nejsou (zatím) občany ČR, tudíž nemají volební právo, nemohou zastávat funkce ve veřejné správě, stát se soudci, poslanci, senátory, členy vlády a prezidenty, atd. Ukrajina není součástí České republiky a není povinností české vlády zahrnovat ukrajinské zájmy mezi své priority (byť by s tím Fiala a spol. jistě nesouhlasili), tím méně začlenit je do programového prohlášení nastupující vlády. Pokud jde o migraci, docela postačí stručná klauzule v obecné rovině, protože kdyby měla být soustředěna na Ukrajince, pak by se migranti z jiných národů mohli cítit být českou vládou diskriminováni a původem z Afriky či Asie by jistě vyrukovali s obviněním z rasových předsudků.
Předesílám, že já osobně jsem pro poskytování azylu ukrajinským uprchlíkům (a dezertérům!), byť jinak jsem proti masové migraci do Evropy; ale Ukrajinci jsou nám etnicky a kulturně natolik blízcí, že v nich nevidím ani potencionální problém. Podle odborníků (jakých?) kritický postoj vůči Ukrajincům skončil u toho, že předseda Sněmovny Tomio Okamura sejmul modrožlutou vlajku ze sněmovní budovy. Skončí proto, že česká ekonomika ukrajinské uprchlíky potřebuje. Asi ano. Dnes se dozvídáme, že jen v posledním kvartálu Ukrajinci zaměstnaní v českých firmách do státního rozpočtu odvedli osm a půl miliardy korun. Takže jsme nevyhnutelně přivedeni k pochybnostem o ušlechtilých pohnutkách Fialovy vlády, jimiž odůvodňuje (resp. ospravedlňuje) svou proválečnou politiku a odpor ke všemu, co by mohlo vést k míru. Už dříve se objevovaly úvahy (viz např. prezidentův poradce a Lipavského loutkovodič Pojar) o tom, že válka na Ukrajině je pro Česko, ale vlastně pro celý Západ terno, a to jak přílivem vesměs mladých pracovních sil, které na rozdíl od migrantů z afrických a asijských zemí tvoří vzdělaní, kvalifikovaní a jazykově blízcí lidé, uvyklí pracovat, nadto z kulturního prostředí, které je součástí evropské civilizace a proto jejich integrace do jakékoli evropské společnosti je zcela bez problémů. Máme důvod k nadšení z ekonomického přínosu statisíců ukrajinských uprchlíků do státního rozpočtu a se žádoucím oživením už bezmála kolabujícího trhu práce. Tedy minimum mínusů a maximum plusů. A mimořádným bonusem je pro Západ naděje, že většina uprchlíků a dezertérů (kterých jsou rovněž statisíce) se už na Ukrajinu nikdy nevrátí, zůstanou natrvalo v zahraničí, získají občanství, a protože jsou mladí, založí rodiny a přivedou na svět tisíce a tisíce dětí, takže se zaslouží o to, o čem demografové a ekonomové dosud marně snili – o populační explozi, srovnatelnou s úžasnou porodností v dobách Husákovy normalizace. Samozřejmě bychom se měli tak trochu stydět za to, že z Ukrajiny vysáváme její mladou krev a okrádáme ji svěží mozky, takže průměrné IQ ukrajinské populace každým rokem klesá a blíží se poměrům u Hotentotů v poušti Kalahari či u Papuánců v pralesích Nové Guineje. Nadto svou promigrační a proválečnou politikou Západ de facto provádí genocidu ukrajinského národa: počet Ukrajinců žijících na Ukrajině se od devadesátých let snížil i bez války na polovinu původního stavu v dobách Sovětského svazu. Ukrajinu mimo jiné trápí nejnižší porodnost z 228 sledovaných zemí. Se šesti narozenými dětmi na tisíc obyvatel se dostala i za Itálii a Japonsko, které s propadem porodnosti bojují dlouhodobě. Demografická situace nebyla na Ukrajině příznivá ani před válkou. Pozvolný pokles obyvatel začal už v 90. letech, kdy země procházela ekonomicko-politickou transformací. Na začátku své samostatné existence v roce 1991 měla Ukrajina 52 milionů obyvatel a vykazovala mírně pozitivní roční přírůstek. Během dvou let, od roku 1993, se však tento trend otočil a počet obyvatel začal rapidně klesat. Od té doby se Ukrajina nikdy nevrátila k pozitivnímu růstu populace a každý rok emigrovaly statisíce obyvatel. Během prvních 23 let samostatné existence Ukrajiny ze země uprchlo přibližně 6,6 milionu obyvatel, což odpovídá průměrnému tempu více než čtvrt milionu lidí ročně. Hlavními důvody byly především ekonomické a sociální faktory. Ukrajina, spolu s Moldavskem, jsou dlouhodobě nejchudší země Evropy. Obě tyto země trpí nepředstavitelnou mírou korupce. Je obtížné přesně vyčíslit, kolik obyvatel z Doněcké a Luhanské oblasti přešlo na ruskou stranu a kolik na stranu ukrajinskou, ale v samotném Doněcku žije přes 1 milion lidí a drtivá většina zůstává na proruské straně. Pokud vycházíme z aktuálního počtu obyvatel Krymu, Doněcku a Luhansku, dostaneme celkový počet 6,9 milionu lidí, kteří jsou pro Ukrajinu ztraceni. K tomu musíme připočítat soustavný odliv obyvatel, který činí cca 250 tisíc ročně, což za osm let představuje dalších 2 miliony. Na základě těchto čísel lze určit, že Ukrajina de facto ztratila za osm let neuvěřitelných 8,9 milionu obyvatel. Což je více než kolik je např. Slováků. Vypukla válka a tempo úbytku populace akceleruje čtyřnásobně. Kvůli válce odešlo za hranice přibližně 5 – 6 milionů Ukrajinců, z toho jeden milion uprchlíků zamířil do Ruska. Optimisticky situaci nevidí Ústav demografie a problémů kvality života Národní akademie věd Ukrajiny. Ve zprávě, na kterou upozornil list Ukrajinska pravda, předpovídá, že úbytek bude pokračovat a v roce 2051 bude na Ukrajině žít jen 25,2 milionu obyvatel! Což je v ostrém kontrastu s daty z počátku tisíciletí, kdy v zemi podle údajů ukrajinské Státní statistické služby z roku 2001 žilo zhruba 48,5 milionu obyvatel, o deset let dříve 52 milionů. Výše jmenovaný ústav konstatuje úbytek populace přesahující 40 % během 33 let. Tak dramatický pokles počtu Ukrajinců žijících na Ukrajině je důsledkem sociálních, ekonomických a politických rozhodnutí všech předchozích i současných vlád a prezidentů, ať už proruských, nebo prozápadních. V historii je velmi obtížné najít národ, který by postihla tak masivní redukce obyvatel v rekordně krátkém období – samozřejmě s výjimkou Židů, které zdecimovali němečtí nacisté a jejich italští, litevští, estonští, lotyšští, ukrajinští, palestinští, slovenští, chorvatští a maďarští spojenci.
Ukrajina má neuvěřitelnou kombinaci demografických prvenství: rodí se tam nejméně lidí na světě a zároveň umírá nejvíce lidí na světě. Významný ještě jeden klíčový údaj – počet emigrantů na 1000 obyvatel: Ukrajina má s obrovským náskokem prvenství i v této statistice. Podle těchto dat prchá ze země 36,5 lidí z každých 1000 obyvatel, čímž s přehledem předběhla druhý Jižní Súdán, odkud utíká cca 20 lidí z tisíce, ačkoli v Súdánu také již dlouhá léta zuří válka provázená masakry civilního obyvatelstva.
Objektivně tedy Ukrajina nepotřebuje ani tak zbraně, které jí stejně porazit Rusko nepomohou. Pro její přežití je mnohem důležitější okamžitý mír, který potom umožní zahájit nejen rekonstrukci poničené infrastruktury, obnovu bytového fondu, průmyslové a zemědělské produkce, exportu, atd., a jenž by mohl podnítit alespoň část uprchlíků k návratu do vlasti, ale který by vrátil statisíce mladých mužů ženám a tak nastartoval reprodukční potenciál vymírajícího národa. Ukrajinci nepotřebují českou muniční iniciativu, která už jen prodlužuje válku, ani americké Tomahawky – potřebují především souložit a plodit děti, a to doma, nikoli v zahraničí pro cizí země. a vytvářet podmínky vhodné pro případnou migraci z okolních zemí, zejména z Běloruska, Polska a Moldávie, aby jimi nahradila miliony lidí, kteří emigrovali a nevrátí se, nebo kteří zahynuli ve válce, přičemž jde především o celou jednu generaci mladých a zdravých mužů, kteří se už nikdy nestanou otci.
Proč o tom všem píšu? Protože stejně jako ostatní lidé jsem konfrontován se spokojeným broukáním našich politiků (přesněji Fialovy party) o tom, jak výhody nám přináší ukrajinská migrace, kolik miliard z jejich daní a spotřeby plyne do státní kasy a jakou příležitostí je pro české firmy včetně zbrojovek možnost podílet se na obnově zdevastované země. Takže nám vlastně pod čarou sdělují, že válka je fajn a že je třeba neustále přilévat oleje do ohně, aby náhodou neuhasl a nenastal mír, který není v našem zájmu. Ale zdá se, že tento názor zastávají všechny západní země, které pomocí Ukrajině de facto pomáhají především samy sobě, byť demonstrativní odpojení od ruských zdrojů surovin a zastavení exportu do Ruska daly vzniknout problémům, s nimiž se především Evropa jen obtížně vyrovnává – a to dokonce i z morálního hlediska, neboť neodebírat ropu a plyn z Ruska znamená nakupovat je muslimských zemích, tedy miliardami euro financovat globální džihád, islámský terorismus a podporovat muslimskou migraci do Evropy, která již dnes nesmírně sužuje Francii, Británii, Německo, Itálii, skandinávské země, atd. Tím, že trestáme autoritářské Rusko zároveň podporujeme islámské diktatury, například Katar a Saudskou Arábii. Jak ale víme, vyhánění čerta ďáblem vždy nakonec nejvíce prospívá Luciferovi.
*
O Ukrajincích v programu ani slovíčko není?
Ale stejně tak v něm není o Súdáncích ani věta,
neřeší syrské, afghánské nebo ujgurské nadělení;
program není manuál pro cizince z celého světa.
*
Říkám to nerad, jenže pravdu nelze tajit déle:
Ukrajina není Českem a Česko není Ukrajinou,
každého nelze posadit ke stolu a brát si do postele,
program bez Ukrajinců není hříchem ani vinou.
*
Poražená vládní koalice však překypuje drzostí
a zoufalý Fiala rozum a zábrany ztratil docela:
každého kdo přijde z Ukrajiny Babiš ať prý hostí,
i kdyby nechtěl a malá republika na to neměla!
*
A jde o humanitu nebo o ekonomický prospěch,
pomáhal by Fiala kdyby válka výhody neměla?
Co máme pokládat za český muniční úspěch,
miliardy do státní kasy nebo miliardy na děla?
