Článek
Politik nesmí veřejně lhát? Pokud pominu, že klam, dezinformace, pomluva a mystifikace jsou základními pracovními instrumenty KAŽDÉHO politika, který chce uspět a v politice se udržet i po následujících volbách, mám za vhodné moralizujícímu autorovi připomenout, že podle trestního zákoníku, morálního kodexu a Písma svatého se také nesmí krást, podvádět, porušovat dopravní předpisy, vraždit, týrat děti, manželky a zvířata, dopouštět se žhářství či kanibalismu, zneužívat stavu fyzické či mentální bezmoci jiných, projevovat předsudečnou nenávist, chválit Babiše a volit SPD, kritizovat Zelenského, znásilňovat, jezdit auty bez řidičáku, propagovat nacistickou ideologii, popírat holocaust, falšovat měnu, pěstovat konopí na zahrádce za chalupou, prodávat drogy… zkrátka je toho spousta, co se oficiálně nesmí, ale neoficiálně provádí v masovém měřítku – a ze všech těch přečinů, zločinů, přestupků a morálních poklesků je veřejná dehonestace Českého rozhlasu vlastně tím nejmenším ze všech myslitelných hříchů – už proto, že samotný Český rozhlas (stejně jako ČT) také nikoho z opozice nešetří a jeho motto o objektivitě, korektnosti a pravdivosti všech jím šířených informací toliko nevážně míněnou proklamací. Vždyť jak ČRo, tak ČT jsou de facto pranýři, na kterých byl Babiš jako ve středověku nevěstky nesčíslněkrát přivázán a zhanoben, takže jeho animozitu vůči veřejnoprávním médiím lze chápat jako bumerang, který se vrací na hlavy těch, kteří jej vrhali na Babiše. Vzhledem k tomu, že se médiím tzv. veřejné služby systematicky věnuji, musel bych být pomatený, aby souhlasil s autorovou charakteristikou ČT a ČRo coby (cituji) ,, nezávislého média, které pomáhá stavět hráz před vymýváním mozků nejzranitelnějších voličských skupin…“, neboť jsou-li v něčem opravdu nezávislá, pak na etickém kodexu novináře, na zákonu o rozhlasovém a televizním vysílání, a co je nejhorší – na pravdě. Autor evidentně blouzní, už jeho výrok, že (cituji) ,,Babiš veřejnoprávní média nenávidí, protože je nemůže řídit jako firmu“ by měl jeho blízké pohnout k tomu, aby mu zajistili vyšetření psychiatrem dříve než zcela zešílí. Osobně proti zvýšení koncesionářských poplatků nemám, a to třeba na trojnásobek, protože v jejich současné výši se jedná opravdu jen o symbolický poplatek, který si kromě důchodců zdecimovaných Jurečkovou asociální politikou může dovolit snad každý. A také z toho důvodu, že ač mám vůči ČT a ČRo řadu kritických připomínek (například stále více blekotající Bára Tachecí mne svou nechutně propagandistickou relací posluchači přezdívanou ,,Rádio Kyjev“ vysloveně irituje), pokládám existenci veřejnoprávních médií za velmi důležitou, už proto, že jejich program netvoří pouze zpravodajství a publicistika, ale také spousta skvělých pořadů pro dospělé i pro děti, namátkou připomínám např. populární ,,Meteor“ a poutavé sondy do historie, dokumenty o přírodě, filmy, pohádky, rozhlasové hry, atd. Chmel-Denčevová, Tachecí, Mikuláš Kroupa a další jim podobní jsou zárukou, že veřejnoprávní rozhlas bude znít jedním hlasem a že k ideologické disharmonii způsobenou odlišnými názory nemůže dojít – prostě proto, že osobnosti s jinými názory před mikrofon nepustí. Například pravidelná půlhodinovka ,,Názory a argumenty“ je podle mého soudu žurnalistickou katastrofou, protože stále stejní lidé (v upoutávce představovaní jako ,,nejlepší a respektovaní komentátoři“!) jsou reprezentanty jediného názorového proudu, kupodivu stejného, v jakém plavou čubičku a občas se i topí rovněž reprezentanti vládní koalice. Není proto náhodou, že i Rada Českého rozhlasu (ČRo) zkritizovala vysílací stanici ČRo Plus. Podle radních Tomáše Kňourka a Vítězslava Jandáka totiž prezentuje příliš jednostranné názory a zve si komentátory jen z jednoho, „probruselského“ spektra. Odkazují při tom na stížnosti posluchačů. „Máme pocit, že se nás snaží přesvědčit, co si myslet a koho máme mít rádi – a to až to někdy působí směšně. Když bude například tématem Istanbulská smlouva, můžeme si předem být jisti, že to nebude komentovat někdo, kdo bude smlouvu kritizovat,“ uvedl radní Kňourek. Rada ČRo konstatovala nespokojenost s dodržováním objektivity, nestrannosti a vyváženosti ve vysílání stanice Plus na základě nezávislých analýz a přetrvávajícího počtu stížností posluchačů, uvádí se v zápisu ze schůze. Rada proto vyzvala vedení rozhlasu, aby zajistilo větší vyváženost zastoupení „představitelů společensky relevantních názorových proudů a skupin“. Žel, toto zadání vedení ČRo dodnes nesplnilo a tak zpravodajství a publicistika nadále zůstává jednostranným proudem propagandy a dezinformací – a bude tomu tak dlouho, dokud mezi redaktory a komentátory nedojde k radikální personální obměně. Staré kádry typu Báry Tachecí, Lídy Rakušanové, Ivany Chmel Denčevové, Michaela Rozsypala, Adama Černého, Libora Dvořáka, Daniela Rouse, Karla Hvížďaly, Jana Pokorného, Radka Kubička a dalších kazatelů bruselské věrouky, jsou důvodem, proč jsme se dozvídali, že odvolaný ředitel zpravodajství Českého rozhlasu (ČRo) Jan Pokorný čelil mnoha stížnostem posluchačů, kteří kritizovali to, že názorové a komentářové pořady stanice ČRo Plus jsou z drtivé většiny obsazovány nositeli jednoho názoru a nevede se tam seriózní a otevřená pluralitní názorová konfrontace, jak veřejnoprávním médiím ukládá zákon. Jan Pokorný ve svých reakcích na tyto stížnosti vyjadřoval údiv a zásadní nesouhlas s kritikou, a naopak naprostou spokojenost s podobou obsahu ČRo Plus. Stejně tak generální ředitel rozhlasu René Zavoral, který navzdory hojné kritice od nespokojených posluchačů a bez ohledu na nepříznivé analýzy Rady ČRo trvá na tom, že stanice dělá svou práci dobře. Rada ČRo naopak opakovaně konstatovala nespokojenost s jednostranným vyzněním všech komentářů, jejichž neměnící se, patrně již fosilizovaní autoři si společně notují jako členové dobře sehraného orchestru, žel podle falešných not.
Uvedené Názory a argumenty, které jsou vlajkovou lodí rozhlasové publicistiky, jsou pořadem, ve kterém až zoufale chybí osobnosti, které mají na dění jiný názor. Ti, kdo v pořadu komentují, to jsou stále ti samí; obávám se, že horší sestava konformistů se tam už sejít nemůže. Rada Českého rozhlasu: ,,My se ptáme, proč do rozhlasu nezvete lidi, kteří jsou z vašeho pohledu kontroverzní? Žádná revoluce nevypukne, nebojte se, nic se vám nestane. Ale naopak stanete se daleko důvěryhodnějším zdrojem informací a komentářů. Pokud se nezměníte, posluchači vám nebudou věřit a informace si vyhledají jinde, například na webech, které pokládáte za dezinformační. Radní Kňourek upozornil, že prakticky všechny komentáře jsou součástí ,,nekriticky probruselského politického spektra“. Poslanec Jandák, proslulý svou drsnou přímočarostí, to vyjádřil bez obalu: ,,Kvalita je v rozmanitosti. To znamená, že před mikrofony nebudou cirkulovat stále stejné ksichty!“
Nu a do téhle mediální Sodomy a Gomory přichází drahý Míča, aby nám vysvětlil, že veřejnoprávní rádio je objektivní, kompetentní, pravdivé, demokratické a že nás ochraňuje před vymýváním mozků ze strany dezolátů, extremistů a populistů. Míča pravděpodobně žije v jiné zemi než já a – spekuluji – už dlouho si nepustil rádio, takže ani neví, o čem mluví. Ale to se Míčovi stává tak často, že svou ignorancí už sotva koho překvapí. Co dodat? Snad jen, že:
*
Míča by měl už přestat o morálce kázat,
když není schopen objektivního úsudku.
Ne, nemohu med mu kolem huby mazat,
ať má černou kaňku v kádrovém posudku!
*
Míča chválí Český rozhlas že mluví jeho řečí,
kdyby však mluvil jak mluví opoziční partaje,
dostal by svěrací kazajku a psychiatrickou péči,
nesnese totiž, když podle jeho not se nehraje.
*
Kdo chce hájit neobhajitelné musí něco vědět,
bez vědění obhájce hájenému totiž jen přitíží,
být špatná obhajoba zločin Míča by šel sedět
a kvůli výčitkám svědomí oběsil by se na mříži.
*
Kdo chce hájit neobhajitelné musí něco vědět,
bez vědění obhájce hájenému totiž jen zavaří,
být špatná obhajoba zločin Míča šel by sedět,
po večerce by své pravdy mohl šeptat polštáři.
