Článek
Jiříkova rusofobie nabývá až patologických rysů a nedostane-li se mu neprodlené pomoci psychiatra a vhodné medikace vbrzku zešílí docela a vydá se na Ukrajinu, aby přímo na frontě dokázal, že není udatným obráncem Ukrajiny pouze v bezpečí Prahy. V každém případě než trenky nahradí dětskými plenkami a oblékne maskáče, měl by vědět, že svými texty, jejichž ústředním tématem je dehostenace všeho, co pochází z Ruska, pak ze Sovětského svazu a znovu z Ruska, se mu ve veřejném prostoru nedaří zasévat zášť vůči Rusku a přesvědčit lidi o tom, že cokoli kdykoli Rusové dělali, dělají a dělat budou, skončí katastrofou a zločinem. Jiřík ve své nenávisti ke všemu ruskému zachází až tak daleko (či spíše klesá tak hluboko), že je schopen adorovat Třetí říši a vyjadřovat uznání příslušníkům Wehrmachtu, Luftwaffe, zbraní SS, Einsatzgruppen, Schutzmannschaftu a ostatních hrdinů (?), kteří ve službách zla (inu, Němci!) v prvních letech války drtili Rudou armádu, aby vzápětí okupovaná území nemilosrdně čistili od rasově méněcenného obyvatelstva, zejména od Židů, Romů, Poláků, Rusů a ostatních ,,podlidí“. Připomínám např. Babí Jar. Během dvou dnů tu zavraždili téměř 34 tisíc Židů. Jeden ze symbolů holokaustu. A symbol sporů o výklad dějin. O přiznání viny. Na vraždění se podíleli i Ukrajinci. Rokle byla asi 150 metrů dlouhá, 30 metrů široká a 15 metrů hluboká. V minulosti sloužila jako křesťanský i židovský hřbitov. 29. a 30. září 1941 se proměnila v místo jedné z největších masových vražd v dějinách. V jeden z největších masových hrobů. Nazí Židé byli přinuceni sejít na dno rokle a tam je vojáci zastřelili. Další si museli lehnout na mrtvá těla. A přicházeli další a další. Akce trvala 36 hodin. Židé křičeli ještě na zemi a snažili se vstát, a děti lpěly na životě stejně jako dospělí, vyskakovaly ze země a utíkaly, dokud je některý z Ukrajinců nechytil a nedobil, střely šly často mimo a svůj cíl jen zranily, ale střelci tomu nevěnovali pozornost a pokračovali k další oběti, ranění se váleli po zemi, svíjeli se, sténali bolestí, jiní zase v šoku a s vytřeštěnýma očima strnuli jako ochrnutí. Muži chodili sem a tam a téměř bez přestávky stříleli jednu ránu za druhou.“ Podle záznamů SS bylo během dvou dnů zastřeleno 33 771 Židů. Během následujícího roku byly v rokli zavražděny další desítky tisíc lidí. Temnou roli sehrál tradiční antisemitismus rozšířený na Ukrajině již od časů hejtmana Bohdana Chmelnického – mnozí Ukrajinci vítali mládence z Wehrmachtu květinami, ukrajinští policisté a kolaboranti s nadšením pomáhali s vražděním Židů a válečných zajatců. A to je jediný případ z bezpočtu ostatních. Přesto od Jiříka neslyšíme a nečteme jediné slovo, jímž by připomněl temnou minulost Němců a Ukrajinců. Snad mu v tom brání jeho upřímná radost z počátečních porážek Rudé armády a nadšení z velkolepého, avšak dočasného úspěchu operace Barbarossa, ale také povinná loajalita disciplinovaného člena vládní strany k našim současným spojencům (kteří však po staletí bývali našimi nepřáteli). Jestliže Jiřík uvádí zdroje, ze kterých čerpal, snad se z nich také dozvěděl, že v průběhu operace Barbarossa a v dalším průběhu války zajaly německé jednotky 3,5 milionu sovětských válečných zajatců, kterým se nedostalo ochrany podle Ženevských konvencí. Naprostá většina z nich v zajetí zemřela na nelidské zacházení a také hladem. Nacistické vedení nechalo záměrně vyhladovět sovětské zajatce k smrti, což byla součást tzv. ,,Hladového plánu“ (Hungerplan), který měl za cíl zdecimovat slovanské obyvatelstvo východní Evropy a vylidněné území osídlit etnickými Němci.
Na závěr evidentně zapomnětlivému Jirkovi připomínám, že přes počáteční úspěchy nacistů válku vyhrál Sovětský svaz s jeho spojenci, nikoli Třetí říše s jejími satelity, a že tehdy stejně jako dnes platilo, že kdo se směje naposledy, směje se nejlépe. Co dodat? Snad jen to, že:
*
Rusofobii Jiřík podlehl už docela,
zdá se že rozum i morálku ztrácí!
Nejspíš se někde praštil do čela,
proto teď ideologické blitky zvrací.
