Článek
Samotné koruny neřeknou téměř nic
V roce 1989 činil průměrný starobní důchod přibližně 1 639 Kčs, zatímco průměrná hrubá mzda dosahovala 3 170 Kčs. Penzista tedy pobíral asi 52 procent průměrné mzdy. Historické řady důchodů i jejich poměr k výdělkům zveřejňuje Český statistický úřad.
V červnu 2026 dosahoval průměrný samostatně vyplácený starobní důchod podle aktuální statistiky ČSSZ částky 21 803 korun. MPSV pro rok 2026 počítalo s poměrem průměrné penze k průměrné hrubé mzdě kolem 42 procent.
V tomto omezeném srovnání tedy vychází konec socialismu pro důchodce lépe. Jenže proti sobě stojí čistý příjem v podobě důchodu a hrubá mzda. Liší se také způsob evidence, složení důchodců i životní podmínky. Z poměru 52 ku 42 proto nelze poctivě vyvodit, že se všem seniorům před rokem 1989 žilo lépe.
Velké rozdíly panovaly i tehdy. Jinak hospodařil manželský pár v levném družstevním bytě, jinak osamělá žena s nízkou penzí a jinak člověk ve starém domě, který potřeboval uhlí a opravy. Průměrný důchod nebyl běžnou částkou pro každého, stejně jako jí není dnes.
Bydlení bylo levnější, televizor téměř luxus
Nejsilnějším argumentem ve prospěch tehdejších poměrů byly regulované náklady. Podle historických cen ČSÚ stálo na konci roku 1989 čisté měsíční nájemné za třípokojový byt první kategorie průměrně 358 Kčs. U družstevního bytu šlo přibližně o 200 korun. Samotná úhrada za byt tak mohla představovat asi 12 až 22 procent průměrného důchodu, byť energie a další výdaje přicházely zvlášť.
Dnes bydlení ukrajuje výrazně rozdílnou část příjmu podle toho, zda senior žije ve vlastním, nebo platí tržní nájem. U osaměle žijících seniorů tvořily v roce 2023 náklady na bydlení v průměru 28,9 procenta čistých příjmů, uvádí přehled Senioři v datech. Právě bydlení je oblast, v níž může být dnešní osamělý nájemník proti tehdejšímu penzistovi v regulovaném bytě ve zřetelné nevýhodě.
U spotřebního zboží se však obraz obrací. Barevný televizor stál v roce 1989 kolem 13 000 Kčs, tedy téměř osm průměrných důchodů. Škoda Favorit vyšla na 84 600 Kčs, což odpovídalo více než 51 penzím. Současná elektronika je navzdory nesrovnatelně vyšší technické úrovni dostupná za zlomek měsíční penze. Podobně se rozšířil výběr oblečení, domácích spotřebičů, léků, služeb i možností cestování. Proměnu cen zachycuje projekt ČSÚ Pan Průměrný nakupuje.
U potravin není verdikt tak jednoznačný. Některé základní výrobky byly vzhledem k příjmům levné, jiné vycházely hůře než dnes. Záleželo také na sezoně a na tom, zda zboží do prodejny vůbec dorazilo.
Nízká cena nepomůže, když je regál prázdný
Tvrzení, že za socialismu nebylo vůbec co kupovat, je přehnané. Lidé běžně nakupovali potraviny, chodili do kina, na rekreace a pořizovali si vybavení domácnosti. Výběr byl však užší a kvalitnější zboží často vyžadovalo čekání, známosti nebo valuty a nákup v Tuzexu.
Vzpomínky shromážděné Ústavem pro studium totalitních režimů připomínají shánění banánů, mandarinek, kakaa i dalšího podpultového zboží. Nízká úřední cena tak nevyjadřovala skutečnou dostupnost. Část úspor vznikala také proto, že domácnost požadovanou věc nesehnala nebo na ni čekala celé roky.
Dnešní senior má nesrovnatelně širší nabídku, ale samotná plná prodejna mu životní úroveň nezaručí. Pokud většinu penze spolkne nájem, energie, jídlo a léky, možnost vybrat si z dvaceti televizorů je jen slabou útěchou.
Poctivý závěr proto nemá vítěze. Důchod byl na konci socialismu vyšší v poměru k tehdejší mzdě a základní bydlení bývalo podstatně levnější. Dnešek nabízí výrazně dostupnější zboží, kvalitnější výrobky, širší služby a svobodu volby. Zda se konkrétnímu seniorovi žije lépe, ale stále rozhoduje hlavně bydlení, zdraví a to, kolik mu po povinných výdajích skutečně zbude.
