Článek
Včera na Novinkách.cz vyšel článek o muži, který pronajal byt ukrajinské uprchlici s malou dcerou. Stát od července letošního roku zrušil tzv. solidární příspěvek a uprchlíci odteď dostávají dávku formou humanitární dávky, kterou mají předat pronajímateli. Potud asi v pořádku.
Ubytovaná Ukrajinka má práci, aby nebyla závislá na dávkách. Problém je, že forma změny dávky přinesla také její snížení z devíti tisíc na tři. Tato zmíněná Ukrajinka má „štěstí“ v tom, že narazila na pronajímatele, který má sociální cítění a nechce je vyhodit na ulici, tak raději prodělává na nájmu.
A tady už začíná ten problém. Po začátku války na Ukrajině, stát prosil všechny lidi, kteří mají nějaký volný pokoj, byt nebo dům, aby byli solidární a ubytovali uprchlíky, na které slíbil vyplácet podporu. To se dělo, do dnešního července.
Zmíněná Ukrajinka (a nejspíš mnoho dalších) si našla práci jako prodavačka v drogerii. Potud skvělé. Ovšem protože platy prodavačů jsou na nízké úrovni, nemůže si dovolit platit pronajímatelem požadovaný nájem v plné výši (v případě tržního pronájmu požadoval pronajímatel částku 13 tis.), a dohodli se na výši nájmu 6 tis.
´Paní si zažádala, ale nic nedostala. Podle ministerstva práce je jejích osmnáct tisíc dostatečně vysoký výdělek, aby si bydlení platila sama,´ postěžoval si Ivan. ....... Kdybych po nich chtěl plný nájem, zbylo by jim na život pár tisíc. Stát hodil starost o uprchlíky na občany.
Mnoho z nás možná řekne, že šest tisíc za nájem v Praze je luxusní částka, protože nájmy jsou až dvojnásobné za podobné ubytování (jednopokojový byt). Což je pravda a paní má štěstí na pronajímatele, který s ní soucítí. Otázka je, jestli by se takhle zachoval k české samoživitelce, ale o tom nebudu spekulovat, to není jádrem článku.
Co mě však na tom nejvíce zarazilo, bylo vyjádření ministra Jurečky, který řekl, že uprchlici doporučuje najít si lépe placenou práci. A tady začíná být problém.
Když se před časem na její situaci Právo zeptalo ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL), doporučil jí změnit práci za lépe placenou.
Problém je ten, že najít lépe placenou práci je těžké i pro našince, natož pro cizince se statutem uprchlíka. Pokud není tento člověk alespoň lékař, kterých je nedostatek nebo nemá odborné vzdělání, které na našem trhu práce chybí, nemá šanci najít lepší práci než za minimální mzdu. Navíc je zde pro „lepší“ pozice také jazyková bariéra. Nehledě na to, jak se k ukrajinským uprchlíkům staví část společnosti a mají pocit, že jim tito lidé berou práci. Ovšem už nevidí, že uprchlíci většinou berou práci, kterou by našinec nedělal, právě pro to, jaká je za ni mzda. A toho zaměstnavatelé vesele využívají, protože je nic nenutí mzdy zvedat.
Řešením je mít například dvě práce, ovšem nezapomínejme na to, že tato Ukrajinka má desetiletou dceru, takže potřebuje jako každá matka skloubit práci a péči o dítě.
Výrok pana ministra je těžce mimo a opět mě utvrzuje v tom, že žije v nějaké své sociální bublině a problémy a starosti běžných lidí vůbec nechápe nebo nechce chápat, a nebo žije v nějaké paralelním vesmíru, kde jsou věci úplně jinak. Nejprve se snažil důchodcům radit, co je pro ně v důchodu nejlepší přilepšení a teď je zase odborník na zaměstnávání uprchlíků.
Souhrnem - stát udělal chybu. Nasliboval příspěvky, neměl žádnou reálnou koncepci do budoucna (co s uprchlíky, co s dávkami), a když teď tyto dávky pro lidi, kteří byli s uprchlíky solidární a poskytli jim svoje ubytování, skrouhnul, dává od všeho ruce pryč. Nesmyslně radí a nechává v tom vykoupat jak uprchlíky, tak lidi, kteří jim pomáhají.
