Článek
Tohle už nemůže být náhoda. Třikrát za den stejná otázka. Pár let jsem si na nekynuté rohlíčky ani nevzpomněla. Naučila jsem se je před dvaceti čtyřmi lety, kdy jsem se rozhodovala, jestli chci mít dál hospodu, nebo půjdu řídit autobus. Absolvovala jsem rekvalifikaci na kuchařku a s čerstvým výučním listem, hned po závěrečných zkouškách jsem jela k personální podepsat připravenou smlouvu na řidiče silničních motorových vozidel.
V igelitce jsem měla otázky ke zkouškám, zákoník práce a receptury. Zkouška byla mimo jiné i z legislativy. Vůbec by mě nenapadlo, že vrátný a personální mají orlí zrak a než dojedu domů, rozšíří se o mě pověst, že jsem přijela podepsat pracovní smlouvu se zákoníkem práce v ruce. Ale vyvracet to někomu, že to bylo jinak, nemělo smysl, zvlášť pokud jsem byla na šedesát řidičů jediná ženská a byla neustále pod drobnohledem. Čas běžel, vystudovala jsem několik škol, rekvalifikací, kurzů a školení, zkusila si práci na psychiatrii a v dětské nemocnici, až jsem se vrátila zpátky k autobusu.
Při řešení pracovních záležitostí se mě kolegyně zeptala: „Nepamatujete si recept na takové dobré rohlíčky, co jste mi dala před dvaceti lety?“ Zalovila jsem v paměti, ale přesný recept bych z hlavy nevymyslela. „Doma se podívám a napíšu.“ Věděla jsem přesně, na které stránce ho mám v sešitě napsaný a jaký obrázek mi k receptu vnučka namalovala, ale z hlavy se mi vykouřilo množství mouky.
Odpoledne mi zavolala kamarádka. „Nepamatuješ si recept na ty dobré rohlíčky, co jsi nám pekla na svatbu? Chtěla bych upéct něco k volbám. Asi nepřijde moc lidí, tak ať máme alespoň něco ke kafíčku.“ Raději jsem si dala upomínku do telefonu, abych nezapomněla recept opsat.
Doma listuji v sešitě s recepty a hledám ten správný recept. Pojmenovala jsem si rohlíčky honosným názvem - rohlíčky Univerzita. Ne proto, že bych je pekla v době mých studií, ale dělala jsem si kdysi dávno rekvalifikaci na kuchařku v restauraci Jihočeská univerzita a tam jsem se je naučila.
Syn se mi podíval přes rameno a povídá: „Budou ty dobrý rohlíčky?“
Tak si říkám, to už nemůže být náhoda, třikrát za den stejné téma o rohlíčkách a já už je tak dlouho nedělala. Vzala jsem na sebe zástěru, zadělala těsto, rohlíčky naplnila tvarohem, mákem a jablíčky se skořicí.
Do těsta přijde jenom několik ingrediencí. A i když tam patří kvasnice, nenechává se vůbec kynout.
Recept
500g polohrubé mouky
1 hera
1 vejce
1 kvasnice (uděláme kvásek, trošku mléka, lžičku cukru a kvasnice)
Jestli chcete mít rohlíčky jeden jako druhý, je nejlepší zadělané těsto si zvážit a rozdělit na stejné díly.
Těsto jsem rozdělila na sedm dílů, vyválela sedm koleček, nožem rozdělila na osm dílků a do každého trojúhelníčku vymáčkla z pytlíku náplň.
Kdo ještě neobjevil kouzlo jednorázových pytlíků, jsou opravdu praktické a stojí pár korun. Do těsta nepřijde žádný cukr, jen malá lžička do kvásku. Pokud vynecháte obalení ve vanilkovém a moučkovém cukru, tvaroh umícháte s pudinkem, nebo bez cukru budou vhodné i pro diabetiky. Ještě lepší jsou, když se hezky přikryjí a nechají do druhého dne. Ale to se mi nikdy nepovede, tak dlouho u nás nikdy nevydrží.