Angličan, který hodinu odmítal opustit vlak, hysterický záchvat puberťáka a zasahující policie

Jeli jsme na výlet a bylo to opravdové vzrůšo. Každý, kdo něco podobného nezažil, tak tomu nebude věřit. A já se nedivím, protože kdybych to nezažila na vlastní kůži, budu si myslet, že se jedná o nějakou historku z akčního filmu na námět Kobry 11. Téměř podobně jsme na tom byli. Akční scéna začíná. Spěcháme na vlak, který jsme původně neměli stihnout. Ale povedlo se, sláva. Pohodlně se usadíme a čekáme na čas odjezdu. Přistoupí starší muž o holi, s sebou vláčí velký kufr a sedá si. Ještě si říkám chudák pán, že musí tahat velký kufr naprosto sám.

Chudák byl jen do té chvíle, než se začal chovat arogantně. Na jeho místě totiž měl sedět jiný manželský pár, který tam měl zakoupenou místenku. V tom případě by každý normální člověk odešel a místo uvolnil pro cestujícího, který si toto místo zaplatil. A ejhle, zde nastal kámen úrazu. Ačkoliv pán nerozuměl, dvojice se dokázala bravurně domluvit jeho rodným jazykem. Dozvěděli jsme se, že přiletěl z Anglie a chce jet vlakem do Chebu. „Ano, není problém, ale toto je naše místo,“ říká mu dvojice, která tam měla sedět.

Pán však odmítal odejít a místo uvolnit. Proto se paní rozhodla dojít pro průvodčího, od kterého očekávala pomoc. Průvodčí skutečně dorazil a marně se cestujícímu snažil vysvětlit, že toto místo není jeho a musí sedadla uvolnit této dvojici. Pán odmítal, začal něco anglicky hulákat a celý vlak byl vzhůru nohama. Neobratně po průvodčí mával holí a čekal, že se vlak rozjede. „Nezlobte se, ale vlak neodjede, protože zde máme problém. Bude muset přijet policie,“ řekl průvodčí na celý vagon.

Krátce poté, co muž začal zvyšovat hlas a bouchal do všeho holí, se spustilo peklo. Hysterický záchvat puberťáka se nedal poslouchat. Chlapec křičel, ječel, smrkal, až se červenal. Údajně se bál, ale zároveň vyvolával konflikt. Nakonec se zjistilo, že chtěl mobil, který mu jeho otec odmítal dát.

Druhá scéna začínala. Muž, který křičel anglicky, a puberťák, co chtěl svůj telefon. Nedalo se to poslouchat a cestující začali vystupovat z vlaku. Do příjezdu policie minuty vůbec neutíkaly a my jsme se jen modlili, aby toto peklo co nejdříve skončilo. Nedalo se to vydržet a ani naše sluchátka nám nepomohla.

Když po třiceti minutách na místo dorazili dva muži zákona, i na ně zpočátku anglicky hovořící muž začal nastupovat svými argumenty. Netrvalo dlouho a když mu policie vysvětlila, že tedy budou chtít všechny jeho doklady a pohrozili mu, že mu pobyt v republice zakážou, nakonec svolil a místo opustil. Ještě venku se s ním strážníci domlouvali.

To ticho, které ve vlaku nastalo, bylo jako oáza klidu. Neskutečné, co se může stát během zdánlivě jednoduché hodinové jízdy. Vlak tedy do cílové stanice dorazil asi s hodinovým zpožděním a my mysleli, že nám praskne hlava. Celou cestu jsme totiž museli stále poslouchat protivného puberťáka, který si usmyslel, že se věci budou dít přesně podle jeho představ.