Článek
Vždy jsem věřila, že láska nemá věková omezení, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že svou velkou lásku potkám, když mi bude táhnout na sedmdesát. Bylo to v lázních, kam jsem jela na doporučení lékaře. Moje kolena a záda si už žádala speciální péči, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet lázeňskou léčbu. První den jsem byla nervózní a trochu nejistá. Lázeňské prostředí bylo příjemné, ale plné neznámých tváří.
Přihlásila jsem se na různé procedury a snažila se zorientovat v programu. Na snídani v jídelně jsem si sedla k volnému stolu a v tichosti se dívala na ostatní hosty. Bylo tam plno párů, ale také spousta lidí, kteří jako já přišli sami. Odpoledne jsem šla na procedury a bylo mi dobře. Procházky po parku, krásná příroda, všude krásně rozkvetlé stromy.
Na snídani jsem potkala svou lásku
Jednoho rána jsem se znovu posadila ke stolu, dala jsem si kávu a pečivo, ale to jsem ještě netušila, že právě v tento moment přijde má velká láska. Dojídala jsem, když si ke mně přisedl sympatický pán. Jmenoval se Karel a hned jsme se dali do řeči. Ukázalo se, že také přijel do lázní kvůli zdravotním potížím, konkrétně problémům se srdcem. Naše rozhovory byly plné humoru a vzájemného porozumění, jako bychom se znali celý život. Bylo mi s ním opravdu dobře, takže jsem se těšila, že mám nějakého dobrého kamaráda, na kterého se mohu vždy těšit.
Každý den jsme se setkávali na různých procedurách a aktivitách. Procházky po krásném lázeňském parku, společné večeře a večerní koncerty se staly naší denní rutinou. Oba jsme si užívali jednoduché věci. Například jsme si v parku užívali poslouchání ptáků, sledování západů slunce a strávili jsme dlouhé hodiny povídání o našich životech, rodinách a zážitcích.
Tančili jsme spolu a byla to láska na první pohled
Jednoho večera, po krásném koncertu vážné hudby, mě Karel požádal o tanec. I když jsem byla nejdřív trochu zdráhavá, nakonec jsem svolila. Tančili jsme pomalu a opatrně, ale srdcem jsme byli mladí a plní radosti. Bylo to poprvé po dlouhé době, co jsem se cítila tak šťastná a plná života. Začali jsme se vášnivě líbat a já cítila své mravenčení, jako před padesáti lety. Chtěla jsem něco víc, ale Karel se na to necítil.
Lázeňský pobyt utekl rychleji, než jsem čekala, ale naše přátelství s Karlem se proměnilo v něco hlubšího. Když přišel den odjezdu, oba jsme věděli, že to není konec. Vyměnili jsme si telefonní čísla a slíbili si, že se brzy uvidíme. A opravdu jsme se viděli. Od té doby uplynulo několik let. Karel a já jsme stále spolu, sdílíme společné zájmy a radosti života. Lázně se staly místem, kde jsem nejen zlepšila své zdraví, ale také našla lásku, o které jsem si myslela, že už ji nikdy nezažiju.
Zdroje: vyprávění Ivany
