Článek
Senioři mi nevadí a chápu, že mají své potřeby. Co mi ale hrozně vadí, je situace, kdy ráno jedu do práce a chci si koupit nějakou svačinu a pití v místním supermarketu, který mám přibližně pět minut od svého zaměstnání. Jenže pravidelně, každé ráno před sedmou hodinou, se zde tvoří fronty seniorů, kteří čekají, až se otevřou dveře tohoto obchodu. Já se pak mezi nimi musím probojovávat a čekat nekonečně dlouho ve frontě, protože někdy přijdu pro jídlo o něco později.
Když byl covid, seniorům byl vyhrazen čas, ve kterém mají chodit do obchodu a my ostatní jsme ho respektovali. Proč tento čas vyhrazený pro jejich nákupy nezůstal i dodnes? Seniorům je v podstatě jedno, jestli si nakoupí v poledne nebo večer. Oni nikam nespěchají, mají času dost a nám ostatním by tím hodně pomohli. Ale oni musí do obchodů chodit ráno, kdy pracující lidé opravdu hodně spěchají. Jako kdyby dělali nějaké naschvály.
Senioři rádi dělají naschvály a zdržují pracující lid
Nejhorší na tom je fakt, že to vypadá jako naschvál, když ráno, v čase, kdy lidé spěchají do práce a staví se v obchodě pro malou svačinu nebo oběd, chodí na své nákupy i senioři. Pracující lid nemá možnost odložit své nákupy na později, ale senioři ano, tak proč to neudělají? Lidé v důchodu nejsou časově omezeni, tak nevidím důvod, proč neustále ráno musí blokovat poklady a cpát se tam, kde je zrovna teplý rohlík. Ten rohlík na ně počká i v poledne nebo večer. Ale to není vše. Setkat se v obchodě se seniorem, který úmyslně zpomaluje průběh nákupu, je opravdu frustrující.
Pro mě obzvlášť je to zkouška trpělivosti, protože spěchám a nemám náladu na lidi, kteří jsou staří, zlí a protivní. To, co by jinak byla rychlá záležitost, se tak může nečekaně protáhnout. A to kvůli seniorovi, který záměrně hledá důvod, jak svůj nákup protáhnout. Nejprve si stěžuje na špatnou cenu, pak na to, že mu pokladní dala špatně peníze zpět. A cíl je jediný, prostě se vyvztekat a naštvat mladé lidi ve frontě.
Důchodci si obchod pletou s kavárnou
A nejhorší na tom všem je situace, kdy se u bedny s pečivem sejdou dvě seniorky, které si tam zrovna musí vyprávět o tom, jak jejich vnučka studuje, že jejich pejsek byl nemocný, a že je zrovna bolí srdce. Já je slušně požádám o to, aby odstoupily, ale ony dělají, že mě neslyší. A blokují tak ostatní v tom, aby si mohli nakoupit, protože dámy se rozhodly, že budou rohlíky bránit svým vlastním tělem.
Chápu, že každý žije podle svého časového plánu a každý má své povinnosti, ale zdá se mi rozumné, že ti, kteří už nechodí do práce, by mohli své nákupy plánovat na pozdější dobu. Co kdyby si pro své nákupy vybrali čas po deváté hodině dopoledne, kdy už první vlna pracujících lidí opustí obchody? Nebo, kdyby chodili do obchodů večer, kdy my pracující už jsme doma a máme jiné povinnosti. Proč musí chodit zrovna v největší ranní špičku?
Jsi v důchodu, tak nakupuj večer
„Prosím vás, nemohla byste si nakoupit někdy jindy? Proč tady musíte zaclánět u rohlíků, když ostatní kvůli vám nemohou nakupovat? Nestydíte se, že záměrně zdržujete ostatní, kteří spěchají? Celý den sedíte doma, běžte nakoupit později a nezdržujte nás, pracující,“ řekla jsem jednou seniorce, která stála u pokladny a pomalým tempem vybírala drobné na nákup.
Nevadí mi, že si nakupuje, obdivuji to, že jsou staří lidé samostatní, ale co nesnáším je to, jak zdržují. A co by bylo ještě fajn, aby nechodili do obchodu odpoledne, kdy se pracující lidé vrací z práce. To už bych nepřežila.
