Článek
Těšila jsem se na Štědrý den, protože jsme se sešli úplně všichni. Je to vždy takový kouzelný čas, během kterého si užíváme jeden druhého a myslíme si, že bychom se mohli s některými udobřit a s jinými zase navázat bližší vztah. Už dlouho dopředu jsem přemýšlela o tom, co bych koupila především své babičce, která je hodně skromná a nikdy nic velkého nepotřebovala. Nechci jí dávat obyčejnou klasiku, mezi kterou patří knihy, křížovky a jiné nepotřebné věci. Vždy se snažím zaměřit na kvalitu a užitečnost. Nehraju na kvalitu a nechci nikomu dávat deset dárků jen proto, aby to vypadalo honosně.
Vybrala jsem ji deku a svetr
Rozhodla jsem se, že své babičce koupím něco užitečného. Podle mě je nepraktičtější deka a teplý svetr. Přeci jen babička je člověk, kterému je věčně zima. Zároveň jsem chtěla, aby se měla dobře, měla komfort a ještě jí to slušelo. Vybrala jsem pěknou hřejivou deku, krásně huňatou, do které bych se nejraději zachumlala i já sama. Svetr jsem vzala takový, aby ho užila nejen na doma, ale i na ven. Přeci jen babička patří mezi aktivní seniorky, které se rádi procházejí po městě. Když nastal Štědrý večer, všichni jsme společně povečeřeli a začali se rozdávat vánoční dárky. Děti měly nádherně rozzářené oči a všichni jsme si užívali tu radost v jejich očích.
Když přišla řada na babičku, dostala dva balíčky. V jednom byla deka a ve druhém svetr. Když rozbalila deku, zatvářila se opravdu zvláštně. Takový pohled jsem ještě nikdy u své babičky neviděla. Druhý dárek rozbalovala s odporem a když ho konečně otevřela, našla svetr. Ani ten jí neudělal radost, bohužel. Bylo mi to velmi líto, ale říkala jsem si, že to možná dělá jenom tak. Ale bohužel nedělala. Když ostatní členové rodiny odešli, babička spala u našich. Dárky ode mne jsem však našla ležet na zemi, babička kolem nich chodila, jako by jí vůbec nezajímaly a neudělaly ani malou radost. Bylo mi to velmi líto a přiznám se, že jsem i trochu plakala.
Babička se urazila
Když jsem se babičky druhý den zeptala, co se stalo, řekla mi, že není tak stará a nemohoucí, aby dostávala svetr a deku. Řekla jsem jí, že jsem jí to koupila proto, aby se mohla doma v klidu zabalit do teplé deky, k tomu si udělala dobrý čaj a pustila si svůj oblíbený romantický seriál. A zároveň jsem chtěla, aby babička na sobě měla neustále něco ode mně, aby na mě nikdy nezapomněla. Bohužel si to vysvětlit nedala a mě to bylo hodně líto. Tak jsem se raději sebrala a jela jsem domů. Nechci se dívat na někoho, koho jsem svým dárkem zklamala. Tato situace byla velmi nepříjemná. Máma mi sice říkala, že to tak nesmím brát, ale jak byste se cítili vy, kdybyste svému blízkému koupili dárek a on se tvářil, že mu ubližujete? V mém životě to byly ty nejhorší Vánoce, jaké jsem mohla zažít.
Je pravda, že babička je protivná od té doby, co zemřel dědeček. Ale to už je 9 měsíců a myslela jsem si, že na Vánoce bude úplně jiná. Proto jsme si jí také všichni vzali k sobě, aby nebyla sama a chtěli jsme jí tyto svátky zpříjemnit co nejvíce. Bohužel, efekt byl opačný, ačkoliv moje sestra, která babičce koupila parfém, zabodovala. Nechápu a divím se, že se babička neurazila a nebrala to tak, že třeba nevoní. Pro mě jsou tyto Vánoce takovým malým poučením, že raději příště koupím jen přání a snad tím někoho neurazím.
