Článek
V posledních dnech se Českem prohnaly ničivé povodně, které zasáhly mnoho oblastí a způsobily obrovské škody. Všude kolem bylo cítit napětí a zoufalství, ale zároveň i určitý druh vzrušení. Lidé se honili za tou nejlepší fotkou, která by dokonale vystihla rozsah katastrofy. Ti lidé ale nejdou pomáhat, oni jen chtějí fotografii a vybudovat především na sociálních sítích takovou senzaci, která nezná meze.
Povodně se prohnaly Českem
Chápu, že každý snímek má svůj příběh a že fotografie může být mocným nástrojem pro sdílení situace se širším světem, ale někdy jsem měla pocit, že honba za dokonalým záběrem přehlušuje samotnou realitu a potřeby těch, kteří pomoc skutečně potřebují. Viděla jsem, jak se lidé tlačili na zaplavených mostech, riskovali vstup do nebezpečných oblastí a dokonce ignorovali varování místních úřadů.
Ničivá voda se prohnala obcí, kde žije pár desítek lidí. Ti se během minuty ocitli bez domova.
To vše jen proto, aby získali fotografii, která by možná získala lajky na sociálních sítích nebo byla zveřejněna v novinách. V těchto chvílích jsem si uvědomila, jak je důležité najít rovnováhu mezi dokumentováním událostí a zachováním lidské důstojnosti a bezpečnosti. Přemýšlela jsem o tom, co fotografie, kterou pořizujeme, skutečně znamenají. Je to jen záznam momentu, nebo nese i zodpovědnost? Jaký příběh chceme světu vyprávět?
Bezohlední lidé místo pomoci pořizují fotografie
Dokumentovat katastrofy jako jsou povodně je bezpochyby důležité. Pomáhá nám to pochopit dopady a problémy, kterým lidé čelí, a může to být i motivem pro zásadní změny a pomoc. Jenže proč tito lidé, kteří se tak bezohledně honí za tou nejlepší fotografií nejdou pomáhat? Proč jen stojí, koukají a pomalu se nesmějí? Předhánějí se, riskují a ohrožují bezpečnost nejen svou, ale i hasičů, kteří je pak musí zachraňovat.
Sama jsem projížděla obcí, kde se voda prohnala několika rodinnými domy. Nikdy by mě však nenapadlo tam jet záměrně, a to jen proto, abych si pořídila tu nejlepší fotografii. Ano, vyfotila jsem si to, ale to jen proto, že mě o to poprosila místní paní, která u sebe neměla telefon a potřebovala fotografie pro pojišťovnu. S jejím svolením jsem tedy snímek následně publikovala na Facebooku, ale jako varování, kudy řidiči rozhodně nesmí jezdit. A co se stalo? Fotka se šíří raketovou rychlostí a posměšnými komentáři. Proč se Češi musí spojit při hokeji, ale takové neštěstí je nechává chladnými?
Zdroje: autorský text
