Článek
Moji rodiče byli naprosto úžasní lidé, plní lásky a podpory. Byli to lidé, na které jsem se mohla vždy spolehnout a kde jsem věděla, že najdu útěchu. S každým dnem, který jsme spolu strávili, jsem cítila, jak velké štěstí mám, že mám tak dokonalou maminku a tatínka. Byli to oni, kteří mi ukázali, jak důležité je dělat to, co milujete. Když tragicky zahynuli při autonehodě, nevěděla jsem, co budu dělat. Cítila jsem se prázdná.
Zdědila jsem po rodičích peníze
Po jejich smrti jsem zdědila rodinný dům a značný finanční obnos. Zatímco mnozí očekávali, že peníze utratím a budu si užívat nějaké luxusní dovolené, já jsem se rozhodla udělat pravý opak. Jenže nikdo mi nevěřil, že to myslím vážně. Podle některých dělám chybu.
Najednou se mi začali ozývat i kamarádi, které jsem doteď skoro neznala. Jakmile se totiž dozvěděli, že mám peníze, chtěli z toho něco mít i pro sebe. Já jsem ale byla opravdu tvrdá a věděla jsem, že se nesmím nechat zlomit. Jinak bych o vše přišla. Já jsem se rozhodla utrácet, ale skutečně jinak.
To, jak jsem je využila, mi nikdo nevěří
Nechala jsem vybudovat psí útulek. Chtěla jsem vytvořit místo, kde by se opuštění psi mohli cítit bezpečně, kde by je alespoň trochu milovali a kde by mohli dostat šanci na nový domov. Pro mě bylo toto rozhodnutí naprosto přirozené, ale moji známí a přátelé tomu nechtěli uvěřit. Zdálo se jim neuvěřitelné, že by někdo mohl investovat takový obnos do něčeho, co nepřináší přímý finanční zisk.
Přesto jsem ve svém rozhodnutím nepolevila. Každý den, kdy vidím štěstí v očích zachráněných psů, cítím obrovskou radost a uspokojení. Je to pocit, který mi žádné peníze nemohou nikdy dát ani přinést. Navíc jsem přesvědčená, že moji rodiče by byli na mě hrdí a plně by mě v mém plánu podpořili.
Zdroje: autorský text a příběh Moniky
