Co je hangi a jak začala jeho tradice

Při cestování po Novém Zélandu je na první pohled zřejmé, že maorská kuchyně zde zanechala silnou stopu a právě hangi (hāngī) je středobodem této tradice.

Hangi je tradiční maorské jídlo, které se připravuje vařením v páře. Maorové jsou Polynésané. Statisíce Polynésanů žily na Novém Zélandu dlouho předtím, než evropští námořníci přistáli u tamních břehů.

Během mnoha staletí soužití mezi Evropany a těmito domorodými obyvateli došlo v jejich životě k mnoha dramatickým změnám, ale Maorům se podařilo nenechat se pohltit jinou kulturou. Jejich zvyky, tradiční životní styl, umění a kuchařské techniky přežily dodnes.

Někteří Maorové se například nadále vyhýbají moderním elektrickým sporákům a mikrovlnám. Maorové mluví o zemi jako o „dávat jídlo“, proto je tradicí vařit v hliněné jámě. Vaření hangi je dlouhý proces, který někdy trvá mnoho hodin. Zpravidla se připravuje opravdu velké množství jídla s očekáváním, že bude podáváno pro velkou skupinu lidí.

Příprava hangi začíná sbíráním kamenů. Kameny je třeba vybírat tak, aby při zahřívání nepraskaly, proto se k tomu nejlépe hodí ty vulkanické. Aby byly čisté, musí být důkladně spařené. K přípravě hangi se v zemi vykope jáma, která je dostatečně velká, aby se do ní vešly kameny, dřevo i jídlo.

Do otvoru jsou umístěny dřevěné větve, které fungují jako základna a tunel pro nasávání kyslíku, který pohání oheň. Následně se na větve a palivové dříví pokládají vulkanické kameny. Dřevo se zapálí a nechá se hořet celé hodiny, dokud oheň nevyhoří. Kameny musí být velice rozžhavené.

Zbývající kousky dřeva se opatrně odstraní a kameny se rovnoměrně rozloží v jámě. Poté, co jsou přikryty mokrou vrstvou, vytvářejí spoustu páry, která se stará o vaření jídla. Jáma se důkladně přikryje, aby v ní pára zůstala co nejdéle.

Místo koření a soli používají domorodci listy rostlin, které se přidávají do pokrmu. Nejoblíbenějšími zvýrazňovači chuti jsou horopito a kawakawa, někdy se do hangi přidávají i drcené mořské řasy.

Po třech až čtyřech hodinách pomalého vaření je jídlo připraveno k odkrytí a podávání. Sníst ho rozhodně zabere mnohem méně času, než trvá jeho výroba.

Jedním z nejatraktivnějších míst, kde lze nahlédnout do tajů maorské kultury, je podle Newzealand region Rotorua. Geotermální vlastnosti oblasti umožňují místním lidem využívat termální prameny a páru k jedinečnému způsobu přípravy jejich oblíbených jídel.

Při tradičním vaření byla v minulosti nejčastěji tímto způsobem připravovaná ryba a kumara (sladké brambory). Moderní požadavky na stravování přinesly do jídelníčku i vepřové, a především pověstné jehněčí maso, které se připravuje s rozličnou zeleninou, jako je mrkev, dýně a zelí.

Lněné listy, které se používaly k zabalení pokrmu, vystřídala hliníková fólie a drátěné koše, které se jednoduše pokládají na horké kameny.

Dobré jídlo je ústředním bodem ducha maorské pohostinnosti. Existuje jen málo zážitků, které by soupeřily se sdílením hostiny vařené v tradiční maorské zemní peci, což je staletí stará metoda vaření, která je ideální pro nasycení davu a sbližování komunity.

Zdroj: newzealand.com, en.wikipedia.org, maori.cl