Solidarita po lidovecku: politikům přidáme 14 %, kuchařkám nic

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka přišel s návrhem na růst platů vrcholných politiků. Ti by si tak nově mohli polepšit až o 14 %. Řadový poslanec proto na konci měsíce najde na výplatní pásce přes 116 000 korun (bez náhrad a příplatků) místo pouhých 102 000 korun, ministři si pak přijdou na více než 220 000 korun.

Informace tak přichází citlivě zhruba týden poté, co vláda oznámila dohodu s odbory na růstu platů v tabulce č. 1, tam však růst překvapivě nebude o 14 % (vzhledem k poklesu reálných platů o 20 % od posledního navýšení), ale o absolutní částku 1400 korun v tabulkách. Politici to vysvětlují jako kompromis, který je maximem v rozpočtových možnostech státu, a dále potřebou šetřit. Zároveň doufají, že zaměstnanci to v dnešní době pochopí. Takové tabulkové navýšení ale bude u většiny zaměstnanců znamenat nárůst o maximálně nízké jednotky procent, u těch nejméně placených pak bude jen na papíře, protože nadále nedosáhne ani na minimální mzdu.

Ministr i premiér takový krok vydávají za rozhodnutí, které neučinili z vlastní iniciativy, ale má být pouhou reakcí na rozhodnutí Ústavního soudu. Ten totiž rozhodl o tom, že platy soudců už nemají být nadále zmražené proti předpokládané zákonné valorizaci. Takový argument však nemůže obstát. Navázání platu politiků na platy soudců je rozhodnutím právě a jen politiků, které je sice vypočítavé, ale nic nebrání tomu ho změnit, pokud by politici opravdu chtěli. Vyhnou se tak každoročním heroickým diskuzím o jejich zmražení. Snaha prodat veřejnosti to, že platy si snad musí zvýšit proti své vůli, by byla více než k popukání, kdyby nebyla míněna vážně, tedy tak smutná. Takový závěr potvrdil ve svém vyjádření i Ústavní soud, který uvedl, že o platech politiků vůbec nerozhodoval - v překladu se na něj tedy nemají vymlouvat.

Ačkoliv je pochopitelné, že nejvyšší zástupci veřejnosti jsou placení nadprůměrně, těžko lze rozumně i politicky obhájit takový krok či snad přistoupit na takovou absurdní argumentaci. Znovu se tak ukazuje nesmyslnost rozdílného přístupu k určení výše nárůstu platů u různých státních zaměstnanců. Pokud si tak státní zaměstnanci v tabulce č. 1 nezaslouží či snad nepotřebují nárůst (podstatně nižšího) platu také o 14 % a má jim stačit jen 1 400 korun (či 0 korun, pokud nadále bude tabulková „výše“ nižší než minimální mzda), možná by totéž mohlo stačit i politikům. Jinak jen těžko může někdo s vážnou tváří označit vládu za společensky odpovědnou a šetřící, když nestydatě činí další, slovy opozice, asociální krok.