Středulovy odbory stáhly ocas a zradily nejohroženější zaměstnance

Od posledního zvýšení tabulkových platů už nějaký rok uběhl. Díky inflaci tak jejich reálná hodnota klesla až o 20 %. Odbory tak dlouho jednaly o jejich zvýšení, které nedávno vyústilo v krach jednání, o kterém jsem měl tu smůlu psát již dříve.

Odbory tehdy odmítly nabídku vlády na podivný růst platů odstupňovaný podle platových tříd o 5, 3, nebo 0 % s tím, že nebudou skákat vládě na špek a nenechají se rozeštvat argumentací, že se přidá alespoň těm s nejnižším platem. Kde jsou ty časy.

Odbory nyní sice docílily plošného zvýšení, problémy však zůstávají vcelku stejné. Plošné zvýšení o 1 400 korun sice opravdu přinese v některých tabulkách papírově nárůst až o „neuvěřitelných“ 11 %, tito zaměstnanci však na výplatní pásce žádný zmíněný nárůst nepoznají, neboť už nyní jim (jako nejhůře placeným) reálně neurčuje plat tato tabulka, ale výše minimální mzdy. Proto i po „štědrém“ navýšení od nového roku (ačkoliv odbory tvrdily, jak je nutné navýšit již v září) budou nadále třídy 1-6 tabulky č. 1 pod hranicí minimální mzdy, a proto nezměněné.

Ono si stačí osvěžit jednoduchou matematiku. Pokud 11 % představuje 1 400 korun, pak je zvýšení vypočteno z necelých 12 800 korun, tedy 100 %, tedy stále úplně mimo hranici minimální mzdy - 18 900 korun. Odbory tedy selhaly a těm nejhůře placeným zaměstnancům státu nepomohly vůbec.

Dalším problémem je pak samotné plošné navýšení o pevnou částku ve všech třídách. To totiž popírá samotný smysl tabulky (ač přiznávám, že ta už je stejně zcela zbytečná, když podstatnou většinu tvoří zavádějící čísla), tedy, že vyšší třída je lépe placena. V absolutních číslech sice rozdíly zůstanou stejné, poměrově se však tímto rozdíly snižují. Otázkou také zůstává, jakým klíčem se politici rozhodují, komu se přidá kolik procent, a komu se přidá v absolutních číslech. Rozdíly ve vykonávaných pracích tabulky dávno zohledňují a reálný pokles platů je u všech stejný, proč tedy není stejný i růst? Proč každá skupina musí handlovat samostatně? Když už se jednou udělaly tabulky, měly by se snad dodržovat. Pokud se nám to už nehodí a ukazatelé jasně vypovídají o jejich úpadku, bylo by politicky čistší je rovnou zrušit a ušetřit si nedůstojné debaty o tom, kolik drobných zaměstnancům státu přidáme.

Odbory v honu za navýšení platů alespoň těm nejhůře placeným navíc jaksi zapomněly na adekvátní růst ohodnocení vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, jejichž platy jsou v oboru silně podprůměrné. Nejen, že u první skupiny však jasně selhaly, u druhé se také nezměnilo prakticky nic. Dobře to ukazuje i postoj justičních odborů, které se k dohodě zatím nepřipojily.

Nezbývá než uzavřít tím, že vláda v čele s premiérem sice tahá zaměstnance i své voliče za nos, když její výroky jsou zavádějící až lživé, větší problém je však, že odborová organizace stáhla z další neústupné pozice kalhoty a přistoupila na zcela absurdní nabídku.

Z neustoupitelného požadavku na nárůst platů o 15 % v září (z důvodu kompenzace 20 % poklesu platů), se přešlo na kompromis 10 % nárůstu v září, následně 8 % nárůst v září, načež se tvrdě odmítl návrh vlády na jednotkový nárůst, aby se o několik týdnů později kývlo na nárůst o 1 400 od ledna. Což ideálně znamená nárůst maximálně o 7,5 % (pozor - pouze v případě jedné třídy a stupně 1, a pouze v tarifní složce platu, tedy reálně vždy značně méně), v ostatních případech bude nárůst vždy menší až nulový (právě u nejhůře placených). Poprosil bych tedy milé představitele odborů o to, aby si nemysleli o lidech, že jsou negramotní, a neprodávali tenhle zjevný nesmysl jako dobrý kompromis, který někomu opravdu pomůže. Pokud by snad měli zájem na ohodnocení těch s nejnižšími platy, volali by po poměrném zvyšování tabulkových platů do té doby, dokud tarifní třída 1 nebude odpovídat minimální mzdě. To je přece docela racionální požadavek, který by tabulkám vrátil aspoň nějaký smysl. To se však nestalo, místo toho zaměstnanci sdružení pod ČMKOS mohou závistivě hledět na odbory lékařů, kteří si nejen vyjednají skutečné, odpovídající a racionální podmínky, ale jdou si i tvrdě za jejich dosažením.