Článek
Domnívám se, že násilí bylo v lidském životě přítomno v minulosti mnohem víc než dnes. Aspoň ve střední Evropě násilí, toho skutečného, fyzického, spíše ubývá. Vzpomeňme jen na násilí páchané v období světových válek a potom také v padesátých letech. Dnes násilí z institucí mizí – vezměte si například , že dnes už si netroufne nikdo ve škole dát ani pohlavek, potlačuje se šikana (zejména fyzická, ne tak psychická), mučení vězňů se už u nás nenosí, hodně se udělalo v potlačování domácího násilí, i když tam ho je ve skrytu stále ještě hodně. Pokud si přečtete například Rok na vsi od Mrštíků – zjistíte třeba, že starosta běžně rozháněl pijatiky v hospodě býkovcem, rvačky byly na denním pořádku, pan učitel používal rákosku a podobně. Násilí ale stále zůstává v kriminalitě, ale tam je nahrazováno kriminalitou na internetu. Ve školství je ovšem násilí ze strany učitelů nahrazováno násilím ze strany žáků. A velké množství násilí najdeme ve virtuálním prostředí: filmy, počítačové hry. Přesto se domnívám, že filmové virtuální násilí jen kompenzuje úbytek skutečného fyzického násilí v běžném životě.
Násilí patří k normálnímu životu, ale jen v určité podobě. Násilí se v celkem kulturní podobě vyskytuje ve sportu (zápas, karate, judo, box), v ritualizované podobě u různých náboženstvích (flagelanti) či na divadle. Fenomén, či jakýsi kult násilí je dán tím, že si ho lidé vychutnávají v relativním bezpečí domova, zabalené v růžových pentlích – na videu , na počítači a v televizi. Stejně jako dnes nechtějí lidé kopat brambory na vlastní zahradě, ale raději si je koupí zabalené v plastu ze supermarketu. Stejně jako lidé nechtějí pít vodu z vodovodu a raději si koupí (třeba i horší kvalitu) pěkně zabalenou v plastu v obchodě. Tak si lidé kupují násilí pěkně zabalené do detektivky, ať již v knižní či filmové podobě. Kult násilí vzniká proto, že ti, co ho propagují, pořádně ani neví, co to násilí vlastně je. Já osobně vidím největší problém v tom, že virtuální násilí je strašně odtrženo od života. Akční hrdina dostane železnou pěstí, třikrát mu prostřelí plíce a pak ho hodí pod buchar. Hrdina vyleze a cítí se skvěle. Divák taky, vyleze od televize či počítače, cítí se skvěle, nikomu se nic nestalo. Zprávy o mučení politických vězňů v Číně ? Mlácení politických vězňů v Rusku? Utrpení civilistů v Palestině? Divák očekává, že zanedlouho vyjdou z vězení a budou se cítit skvěle. Stejně jako divák. Nic se nestalo.
Opravdu se nic nestalo ? Virtuální násilí je stejně nebezpečné jako představa, že mléko se vyrábí v supermarketu a odpady mizí v popelnici. Jak tomu čelit? Těžká otázka, nesnadná odpověď! Virtuální násilí, by mělo být považováno za nemravné, tak jako je to u pornografie. Ne zakázat, ale omezit. Nebál bych se zdanění filmového (a počítačového) násilí. Film (hra), kde je ukazováno či dokonce propagováno musí bude speciálně zdaněn. Jako cigarety a alkohol. Tvůrci a „umělci“, vytvářející krvavé samoúčelné slátaniny to dělají především pro peníze. Prostě je to dobrý byznys, no tak ať platí! A skutečné fyzické, brutální násilí musí být vždy rychle a účinně trestáno.
