Článek
Některé konflikty skutečně slouží nepříteli. Často jde o spory autentické, zakořeněné v minulosti, které protivník pouze využívá. Právě tak je třeba nahlížet současné napětí mezi Polskem a Ukrajinou.
Rusko má zjevný zájem na oslabení vztahů mezi Ukrajinou a klíčovými státy Střední Evropy. Polsko a další zainteresované státy Trojmoří představují pro Ukrajinu nejen logistickou oporu, ale také politického advokáta (viz např. iniciativa Fiala, Janša, Morawiecky). Ukrajina naopak nejen brání vlastní území, ale zároveň zadržuje ruskou expanzi směrem na západ. Strategická symbióza je tedy zřejmá. Jde nejen o obranu Ukrajiny, ale také o bezpečnost celé střední Evropy.
Avšak právě existence společného nepřítele nemůže znamenat suspendování všech ostatních otázek. Spojenectví není výjimkou z pravidel. Jak upozorňuje JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský, Evropa nejen čelí ruské agresi, ale zároveň musí pochopit její dlouhodobý charakter. Rusko - Ukrajinský konflikt je součástí systematického boje proti evropskému řádu.
Tato perspektiva však nevyžaduje k bezpodmínečnou podporu jakéhokoli kroku spojence. Právě proto, že jde o existenční střet, musí být evropské spojenectví pevné a hodnotově ukotvené. Bez důvěry, bez respektu k paměti a bez schopnosti kritické reflexe by se proměnilo v pouhou účelovou alianci.
Volyň, UPA a spor a historii
Roztržku mezi Polskem a Ukrajinou vyvolalo rozhodnutí prezidenta Volodymyra Zelenského udělit jednotce speciálních sil čestný název „Hrdinové Ukrajinské povstalecké armády“. Z ukrajinského hlediska jde o připomínku odporu proti sovětské nadvládě. Z polského pohledu však UPA symbolizuje především systematické vraždění civilního obyvatelstva na Volyni a ve východní Haliči. Historické odhady hovoří o desítkách tisíc obětí, přičemž polský parlament tyto události označuje za genocidu.
Polská reakce nebyla odmítnutím podpory Ukrajině, nýbrž odmítnutím historicky urážlivé symboliky. Prezident Nawrocki odebral Zelenskému Řád bílé orlice, avšak současně potvrdil pokračující podporu ukrajinského válečného úsilí. Tento postoj ukazuje, že strategické a morální hledisko se nemusí vylučovat.
Každý stát má právo definovat své hrdiny, avšak nemůže tak činit bez ohledu na mínění svých sousedů a partnerů. Suverenita totiž znamená nejen svobodu rozhodování, ale také odpovědnost za jeho důsledky. Pokud stát povýší na symbol organizaci spojenou s etnickými čistkami, nemůže očekávat, že sousedé zůstanou lhostejní.
Polemiku v tomto ohledu nabízí i text Vadima Sidorova na blogu Intermarium – Západoslavie, který upozorňuje na riziko instrumentalizace historie a relativizace násilí. Sidorov správně varuje před zneužíváním minulosti k současným politickým účelům, avšak jeho argumentace někdy sklouzává k relativizaci viny. Takový přístup, byť motivovaný snahou o vyváženost, může zastřít specifickou povahu volyňských masakrů.
Historická spravedlnost totiž nespočívá v rovnoměrném rozdělení viny, nýbrž v rozlišení kontextu, rozsahu i úmyslu. Volyň nebyla pouze epizodou sousedských konfliktů, ale cílenou etnickou čistkou. Právě proto nelze kolektivní označení „hrdinové UPA“ chápat jako neutrální historickou připomínku.
Podmínky skutečného smíření
Mocenské a morální hledisko nejsou totožné, avšak nemusejí stát proti sobě. Evropa potřebuje silnou Ukrajinu nejen jako hráz proti Rusku, ale také jako partnera sdílejícího základní morální hodnoty. Jak zdůrazňuje JCKV Karel Habsbursko-Lotrinský, obrana Evropy musí být nejen vojenská, ale také civilizační. Tvrzení, že kritika ukrajinské historické politiky „slouží Kremlu“, je nejen zjednodušující, ale také kontraproduktivní a nebezpečné. Stejnou logikou bychom museli označit za proruské i polské historiky, české pamětníky či rodiny obětí. Takový diskurz nevede k jednotě, nýbrž k umlčení legitimních otázek.
Ukrajina přitom disponuje množstvím současných hrdinů – vojáků, civilistů i dobrovolníků, jejichž odvaha není zatížena historickými kontroverzemi. O to méně je pochopitelné, proč sahá právě k symbolice UPA. Pozitivním signálem je ochota otevřít archivy a umožnit exhumace obětí. Tyto kroky však musí být doprovázeny i symbolickou zdrženlivostí. Smíření totiž nevzniká pouze z faktů, ale také z gest.
Střední Evropa potřebuje spojenectví s Ukrajinou nejen jako obranný pakt, ale také jako projekt důvěry. Takové spojenectví nemůže být založeno na zapomnění či relativizaci, nýbrž na pravdě.
Důstonost i pro nepřítele
V debatě o strategii, paměti a odpovědnosti však nesmíme zapomenout na ještě hlubší rovinu, kterou evropská křesťanská tradice považuje za základní: důstojnost člověka. Ta není podmíněna národností, politickým postojem ani příslušností k nepřátelskému státu. Platí i pro toho, kdo stojí proti nám.
Právě zde se ukazuje nebezpečí, které přesahuje samotný spor o Volyň. Pokud ve jménu mocenských zájmů začneme přehlížet historickou pravdu a zároveň sklouzneme k dehumanizaci Ruska a jeho obyvatel, ocitáme se na velmi tenkém ledě. Rusko není monolit. Vedle etnických Rusů v něm žijí desítky dalších národů a miliony lidí, kteří nenesou osobní odpovědnost za rozhodnutí kremelského režimu.
Křesťanská tradice přitom jasně rozlišuje mezi spravedlivým odporem proti zlu a nenávistí vůči člověku. I nepřítel zůstává bližním a válka má své morální hranice. A právě jejich překročení, byť ve jménu „vyššího dobra“, vede k tomu, že se obránce začne podobat agresorovi.
To neznamená relativizaci ruské agrese ani oslabení podpory Ukrajině. Znamená to pouze připomenutí, že prostředky nejsou odděleny od cíle. Pokud chceme hájit Evropu jako prostor práva, důstojnosti a svobody, nemůžeme tyto hodnoty odkládat ve chvíli, kdy se nám to hodí.
Dehumanizace protivníka je vždy lákavá, protože zjednodušuje svět a ospravedlňuje tvrdost. Zároveň je však prvním krokem k tomu, aby se násilí stalo samozřejmostí a aby se morální hranice posouvaly stále dál. V tomto smyslu není rozdíl mezi cynickým mocenským realismem a ideologickou zaslepeností tak velký, jak by se mohlo zdát.
Sjednocená Evropa musí být schopna vést válku, aniž by ztratila svou duši. Musí být schopna pojmenovat zločiny, aniž by propadla kolektivní nenávisti, čímž by rezignovala na základní principy, které ji definují.
Jinak by se mohlo stát, že ve snaze porazit jednoho protivníka přijmeme jeho logiku. V tom okamžiku bychom skutečně nebyli o nic lepší než Vladimir Putin či Donald Trump.
Použité zdroje:
Šafaříková, Kateřina: „Neslyšíme, co denně vzkazuje Rusko, varuje Karel Habsburský. Co podle vnuka císaře potřebuje Evropa a kde se zaseklo Rakousko.“ Hospodářské noviny – Víkend, 17. července 2026. Dostupné z: https://vikend.hn.cz/c1-67902300-neslysime-co-denne-vzkazuje-rusko-varuje-karel-habsbursky-co-podle-vnuka-cisare-potrebuje-evropa-a-kde-se-zaseklo-rakousko
Joch, Roman: „Putin je vojnový zločinec a patrí pred súd, ale to sa nestane, zomrie ako vládca.“ Postoj, 19. července 2026. Dostupné z: https://www.postoj.sk/197521/putin-je-vojnovy-zlocinec-apatri-pred-sud-ale-to-sa-nestane-zomrie-ako-vladca
Reuters: „Poland strips Zelenskiy of top honour as WW2 dispute deepens.“ 19. června 2026. Zpráva o rozhodnutí polského prezidenta Karola Nawrockého odebrat Zelenskému nejvyšší polské vyznamenání. Dostupné z: https://www.reuters.com/world/europe/polish-president-decides-strip-ukraines-zelenskiy-top-honour-over-ww2-dispute-2026-06-19/
MUSIAŁ, Filip. Rzeź Wołyńska – ludobójstwo zapomniane? Instytut Pamięci Narodowej, Dostupné z: https://ipn.gov.pl/pl/historia-z-ipn/167626%2CFilip-Musial-Rzez-Wolynska-ludobojstwo-zapomniane.html
SIEMASZKO, Ewa. Lipiec 1943 roku na Wołyniu. Instytut Pamięci Narodowej, Dostupné z: https://ipn.gov.pl/pl/historia-z-ipn/146801%2CEwa-Siemaszko-Lipiec-1943-roku-na-Wolyniu.html
MATANA, Lubomír. 100 tisíc Poláků a 20 tisíc Ukrajinců. Opuštěné kříže a hroby připomínají krvavou Volyň. iROZHLAS, 22. 7. 2019. Dostupné z: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/ukrajina-polsko-druha-svetova-valka-krvava-nedele-banderovci_1907221245_per
SIDOROV, Vadim. Volyňští Češi, UPA a zneužívání historie. Intermarium-Západoslávie, Médium.cz, 30. 5. 2026. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/intermarium-zapadoslavie-volynsti-cesi-upa-a-zneuzivani-historie-281096
