Hybridní hrozby nejsou zítřek. Jsou dnešek

Armáda České republiky se na tento nový druh války musí připravit bez iluzí i bez otálení.

Obrana státu není fotbalový zápas, který sledujeme z gauče s pivem a klobásou. Každý občan je součástí tohoto utkání – a právě to si mnoho lidí stále neuvědomuje. Největší slabinou naší obranyschopnosti není technika, ale lhostejnost společnosti. Naše obrana nezačíná a nekončí u armády. V případě krize je třeba přeorientovat celou společnost do krizového režimu fungování. To vyžaduje přípravu, trénink, vyhodnocování slabin – a především politickou odvahu jednat včas a strategicky.

Sabotáže podmořských kabelů, útoky na loďstvo pomocí bezosádkových plavidel či dronové útoky na strategická letiště se v posledních měsících stávají běžnou součástí mezinárodního konfliktu. Operace „Spiderweb“, v rámci níž ukrajinské síly zasáhly ruské strategické bombardéry pomocí stovky levných FPV dronů, ukázala novou asymetrii konfliktu: cenově dostupné technologie dokážou likvidovat miliardové cíle. Z vojenské logiky se tak vytrácí nákladová rovnováha a nahrazuje ji rychlost, adaptabilita a výhodný poměr cena/výkon.

Ministerstvo obrany ve své Koncepci AČR 2035 proto počítá s důležitými změnami v přístupu k přípravě ozbrojených sil. Kromě posilování klasických struktur a obranných schopností se důraz přesouvá i na nenápadné, ale o to významnější oblasti: odolnost infrastruktury, rychlou mobilizaci, propojení s civilními složkami a schopnost čelit novým typům hrozeb včetně psychologické odolnosti obyvatelstva.

Naše obrana musí stát na vševojskové armádě, ne na expedičním sboru, jak se od roku 1990 buduje. Armáda byla systematicky degradována a  veřejnosti představována jako nepotřebná. Zrušily se raketomety, PVO, tankové jednotky byly modernizovány jen symbolicky. Nyní se nakupují systémy v zahraničí, zatímco domácí průmysl vyrábí srovnatelné, často efektivnější prostředky. Příkladem může být samohybná houfnice DANA vs. francouzský CAESAR.

Za smysluplné lze označit pořízení tanků Leopard 2A8 a  letounů F-35. Tyto špičkové systémy nemáme schopnost vyrábět sami, a  proto jejich nákup dává strategický smysl. Oproti tomu u techniky, jako jsou ruční zbraně, obrněné transportéry či dělostřelectvo, bychom měli klást důraz na domácí produkci. V tomto ohledu je vítaná iniciativa licenční výroby obrněných vozidel CV90 v Moravském Šternberku. Český zbrojní průmysl byl po tři dekády orientován převážně na modernizaci a údržbě techniky sovětské provenience– což je model, který se vyčerpal. Rámové konstrukce bývalých BVP a tanků T-72 již nejsou dlouhodobě využitelné, a navíc je jejich operační obnova dnes výrazně potřebnější na Ukrajině než v našich skladech.

Platforma CV90 navíc představuje mimořádně variabilní základ: umožňuje vývoj nejen klasických bojových vozidel pěchoty, ale i  stíhačů tanků, prostředků protidronové obrany či lehkých tanků. Právě ty jsou pro naše geografické podmínky často vhodnější než těžké Leopardy. Vlastní vývoj variantních řešení na bázi CV90 by umožnil pružnou a efektivní modernizaci armády a současně navázal na tradici českého zbrojního průmyslu.

Jedním z klíčových pilířů je rozvoj obranných schopností proti levným, ale smrtícím dronům. Ukrajinské zkušenosti, ale i aktivity hnutí Hamas či Houthiů ukazují, že dronové systémy lze využít s minimálními náklady a s devastujícím účinkem. Reakcí je vznik projektů, jako je Project Flytrap 4.0 v Polsku, kde se testují AI řízené detekční systémy, radarové čtečky a autonomní obranné jednotky. Pro AČR z toho vyplývá následující: investice do levných interceptorů, akustických a radarových senzorů a interoperabilních rušicích systémů se musí stát prioritou.

Simulace hybridních scénářů také nesmějí zůstat pouze na papíře. Je nezbytné rozšířit existující cvičení o modelové situace zahrnující masivní dezinformační kampaně, kybernetické výpady, sabotování infrastruktury či náhlé dronové útoky na civilní objekty. Realismus a včasná příprava se stávají klíčovými faktory přežití.

Zahraniční příklady ukazují, jak důležitá je i civilní složka obrany. Švédský model Total Defense zahrnuje výuku obyvatelstva, příručky pro přežití a spolupráci mezi samosprávou a armádou. Rumunsko založilo Rezilience Centrum, Velká Británie buduje Resilience Academy. AČR by měla navázat vytvořením integrovaných krizových platforem, které propojují obranu, vnitra a samosprávy, a posilovat psychologickou odolnost obyvatel prostřednictvím vzdělávacích programů.

V tomto ohledu nelze opomenout koncept zeměbrany – strukturovaného zapojení občanů do obrany státu. Finsko, Estonsko či Švýcarsko ukazují, že kombinace profesionální armády, aktivních záloh a dobrovolných sil z řad veřejnosti zajišťuje nejen bezpečnost, ale i soudržnost společnosti. Zeměbrana může zahrnovat dobrovolníky z řad spolků, střeleckých klubů či historických jednotek. Inspirací může být model navržený Korunou Českou: Posílená profesionální armáda doplněná aktivními zálohami v poměru 1:1 a až 100 000 dobrovolníky v systému zeměbrany. Nejde jen o počet – důležitá je motivace, výcvik a ukotvení ve společnosti.

V logistické oblasti se ukazuje nutnost decentralizace. Zkušenosti z Ukrajiny potvrzují, že modularizované a flexibilní zásobovací systémy mají větší šanci na přežití a obnovu v případě napadení. Strategie „disaggregate to survive, reaggregate when needed“ se stává novým logem pro obrannou logistiku.

V neposlední řadě je třeba nasadit prediktivní modely pro vyhodnocování hrozeb. Umělá inteligence schopná kombinovat geolokační data, signální analýzu a pohyb dronů poskytuje velitelům včasné varování a možnost adekvátní reakce.

Mezi praktické a cenově dostupné nástroje hybridní obrany lze zařadit i letoun L-39 NG Skyfox. Tento modernizovaný, lehký a levný stroj může plnit roli rychlé patroly, nést rušiče nebo protidronovou výzbroj a zajišťovat ISR misi (intelligence, surveillance, reconnaissance). Jeho náklady na provoz jsou nesrovnatelně nižší než u moderních stíhaček, přičemž efektivně doplňuje pozemní a bezpilotní systémy. I jeho psychologický efekt ve vzdušném prostoru není zanedbatelný.

Zásadní přitom je, aby veškeré obranné úsilí stálo na pevné finanční základně. Cíl 5 % HDP na obranu, který je součástí programu Koruny České, již dávno není pouze otázkou volebních preferencí. Stal se aliančním závazkem, jenž by měl stát nad všemi volebními programy bez ohledu na stranickou příslušnost. Je povinností nejen politiků, ale všech občanů naložit s těmito prostředky odpovědně a především efektivně. Pouhé navýšení rozpočtu nestačí – rozhodující je, jak budou prostředky využity ve prospěch obrany státu. Transparentní správa, efektivní zadávání zakázek a kontrola plnění jsou minimem, které je třeba zajistit.

Závěr: AČR se musí odpoutat od představy, že vítězství zajistí technologická nadvláda. V hybridních konfliktech dominuje ten, kdo je rychlý, levný a flexibilní. Nový strategický směr by měl zahrnovat:

Hybridní hrozby nečekají. AČR si nemůže dovolit zůstat pozadu.

Autor: Libor Musil

Autor je absolvent katedry raketové techniky VA Brno ( dříve VAAZ, nyní UO) s praxí u armády, ve zbrojním a leteckém průmyslu.