Noční zákaz prodeje alkoholu. Stát oprášil plán starý jedenáct let

Debata o omezení nočního prodeje alkoholu může působit jako jeden z dalších nápadů letošní politické sezony. Ve skutečnosti má podstatně delší rodokmen. Současná úvaha o tom, že by si dospělý člověk po určité večerní hodině nekoupil alkohol ve večerce nebo na čerpací stanici, vyrůstá z koncepce, kterou český stát formuloval už před více než deseti lety.

Rozdíl je v tom, že tehdy šlo o strategii a zadání k analýze. Dnes se stejná myšlenka vrací jako možný legislativní krok.

To je okamžik, kdy stojí za to přestat řešit jednotlivé výroky politiků a podívat se na celý proces. Nejde totiž jen o jednu hodinu na ciferníku. V pozadí stojí širší představa, podle níž lze spotřebu legální návykové látky snižovat zmenšováním její cenové, místní a časové dostupnosti.

Kořeny současné debaty vedou nejméně do roku 2015. Ministerstvo zdravotnictví tehdy připravilo Akční plán č. 4c k omezení škod působených alkoholem v České republice pro období 2015–2018.

Dokument nevznikl jako okrajová úvaha několika úředníků. Byl součástí širší protidrogové a zdravotní strategie státu a otevřeně pracoval se snižováním dostupnosti alkoholických nápojů jako s jedním z hlavních nástrojů veřejné politiky.

Vedle prevence, léčby závislostí a ochrany mladistvých plán zvažoval růst spotřebních daní z lihu, piva, vína a meziproduktů. Zabýval se regulací reklamy, licencováním prodejců a kontrolou prodeje nezletilým. Ve stejné logice se objevila také místní a časová regulace prodeje.

Jedna z dílčích aktivit byla formulována velmi konkrétně: stát měl „vyhodnotit zvýšenou regulaci počtu a situování prodejních míst alkoholických nápojů, včetně časového omezení prodeje“. Termín byl stanoven na rok 2017 a gestorem bylo Ministerstvo zdravotnictví spolu s Úřadem vlády (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2015).

Ve stejném dokumentu najdeme úvahy o licencích pro prodej alkoholu. Licence měla prodejce zavázat k dodržování stanovených podmínek a při jejich porušení mohla být odebrána. Další opatření směřovala ke zvýšení spotřebních daní a celkovému snížení fyzické i cenové dostupnosti nápojů (Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2015).

Důležitý je jeden detail. Akční plán ještě neříkal, že se po jednadvacáté hodině nesmí prodávat pivo, víno nebo lihoviny. Hodinu neurčoval. Zadával státu, aby možnost časové regulace posoudil a připravil návrh opatření.

Výsledkem tehdejší legislativní etapy byl zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Ten zavedl rozsáhlý soubor pravidel, avšak obecnou večerní uzávěru maloobchodního prodeje alkoholu nepřinesl.

Myšlenka tedy nezmizela proto, že by ji stát nikdy neměl. Zůstala nedotaženou částí dlouhodobější regulační koncepce.

A v roce 2026 se vrátila.

V lednu nastoupil do funkce národního protidrogového koordinátora Pavel Bém. Už na jaře se začalo veřejně hovořit o sérii opatření proti vysoké spotřebě alkoholu. Jedním z prvních návrhů bylo zastavení prodeje po 21. hodině ve vybraných provozovnách, především ve večerkách a na čerpacích stanicích. Ministerstvo zdravotnictví tento směr přijalo jako možnost hodnou dalšího rozpracování.

Tím se deset let stará strategická úvaha znovu dostala na politický stůl.

Bylo by nepřesné popisovat současný stav jako hotový „zákon o zákazu nočního prodeje alkoholu“. Veřejně dostupné paragrafové znění takového návrhu zatím není k dispozici a ve Sněmovně se nyní neprojednává ministerská novela zákona č. 65/2017 Sb., která by toto opatření obsahovala.

Z dosavadních vyjádření lze přesto poměrně dobře rekonstruovat jeho základní obrysy. Uvažuje se o časové uzávěře především pro večerky a čerpací stanice, které prodávají dlouho do noci. V médiích se objevila hranice 21 hodin. Ministerstvo zároveň hovoří o přísnější regulaci reklamy, omezení dostupnosti alkoholu v okolí škol, prevenci a dalších krocích směřujících ke snížení spotřeby. Na jaře resort předpokládal, že kompletní soubor opatření připraví během léta. Koncem července ministr Adam Vojtěch oznámil, že chce návrhy předložit koaliční radě. V srpnu se spor dostal z odborné úrovně otevřeně do politiky.

Právě proto je dobré rozlišovat dvě věci.

První je legitimní debata o škodách způsobovaných nadměrným pitím. Česká spotřeba alkoholu je vysoká. Existuje problém závislostí, domácího násilí, dopravních nehod, zdravotních komplikací i snadné dostupnosti nápojů mladistvým. Předstírat, že zde žádný problém není, by bylo stejně pošetilé jako tvrdit, že jej vyřeší zavření lednice s pivem ve 21.00.

Druhou otázkou je volba nástroje.

Právě zde se vrací argument, který jsem rozebíral už v červnovém článku Stát znovu vyráží do války proti drogám. Rozumná politika závislostí musí rozlišovat mezi látkou, způsobem jejího užívání, mírou rizika a skutečně způsobenou škodou. Má chránit děti, tvrdě postihovat řízení pod vlivem, násilí a ohrožování okolí. Má pomáhat lidem, kteří se propadli do závislosti. Neměla by zaměňovat odpovědnost za paternalistickou kontrolu každého dospělého občana (Cikán, 2026).

Právě časová uzávěra vyvolává několik praktických otázek.

Proč by měl být problémem nákup láhve vína ve 21.15 na čerpací stanici, zatímco stejnou láhev může člověk koupit před devátou a uložit doma? Co zabrání předzásobení? Přesune se spotřeba do jiné denní doby? Budou z režimu vyňaty supermarkety otevřené dlouho do noci? Co rozvážkové služby? A pokud zákaz postihne pouze určitý typ provozovny, jaký přesně zdravotní rozdíl vzniká mezi stejným výrobkem prodaným na dvou místech vzdálených několik stovek metrů?

Na podobný problém upozorňoval už bývalý ministr zdravotnictví Vlastimil Válek: bez jasných dat nelze vědět, zda restrikce skutečně omezí spotřebu, nebo pouze přesune nákup do dřívějších hodin. Takovou debatu nelze nahradit větou, že alkohol škodí. Samozřejmě že škodit může. Otázkou veřejné politiky je, komu, v jakém množství, za jakých okolností a zda zvolené opatření škodu skutečně snižuje. Jinak se z prevence snadno stane legistlativní rituál ve smyslu existuje problém, stát vydá zákaz a tabulka může být odškrtnuta.

Vedle zdravotních statistik existuje ještě jeden rozměr, o němž se v debatách veřejné správy mluví nerado. Konkrétně kulturní kompatibilita zákona. Právní norma funguje uvnitř společnosti, která má své zvyky, vlastní představu o přiměřenosti a určitou hranici toho, kam až smí stát vstupovat do soukromého života.

České země nejsou Skandinávie.

Pivo, víno, hospoda, vinný sklep, posvícení, svatba, rodinná oslava nebo sousedské posezení zde nejsou importovaným konzumním produktem posledních desetiletí. Alkoholické nápoje jsou po staletí součástí gastronomie a společenského života střední Evropy. To samozřejmě neznamená, že kulturní tradice omlouvá alkoholismus. Stejně tak tradice automobilismu neomlouvá opilého řidiče.

Znamená to však, že zákonodárce musí počítat s prostředím, do kterého pravidlo vkládá. Skandinávský model omezené prodejní doby a silné kontroly dostupnosti má vlastní historii a společenské předpoklady. Může vykazovat měřitelné výsledky. Mechanický přenos stejné filozofie do českých poměrů však automaticky nezaručuje stejný efekt.

Přesně před tím jsem varoval už v červnu. Česká cesta podle mého názoru neleží ani ve skandinávském postupném vytlačování tradičních legálních drog ze společenského prostoru, ani v amsterdamském experimentování s širokou tolerancí psychoaktivních látek. Potřebujeme vlastní systém: diferencovaný podle rizika, tvrdý vůči škodám způsobovaným druhým a zdrženlivý tam, kde dospělý člověk rozhoduje sám o sobě.

Právě zde současná úvaha o prodejní době naráží. Stát má plné právo zakázat prodej alkoholu dítěti. Má povinnost zasáhnout proti řidiči s alkoholem v krvi. Má trestat násilníka, který pod vlivem napadne rodinu nebo člověka na ulici. Má kontrolovat nelegální výrobu, pančování, prodej nezdaněného lihu a organizovaný černý trh. Má financovat léčbu tam, kde se návyk změnil v nemoc.

Mnohem obtížněji se však obhajuje tvrzení, že člověk, kterému je čtyřicet let, nesmí ve 21.05 koupit láhev vína proto, že jiná část populace pije příliš mnoho. Taková regulace přesouvá odpovědnost od konkrétního škodlivého jednání k samotné možnosti nákupu. Právě tady se střetávají dvě představy o roli státu. První chápe dospělého občana jako svéprávnou osobu. Stát stanoví hranice tam, kde jeho jednání poškozuje druhé, chrání děti a zasahuje proti závislosti jako zdravotnímu problému. Druhá představa postupně omezuje dostupnost nežádoucího produktu v naději, že se změnou nabídky změní lidské chování. Nejdříve reklama. Potom počet míst. Následuje prodejní doba. Přidá se cena, licence, další podmínky a další kontroly. Každé jednotlivé opatření lze obhájit relativně snadno. Teprve jejich součet ukáže, jak hluboko se původní regulace posunula.

Akční plán z roku 2015 je v tomto směru pozoruhodný právě svou otevřeností. Cenová politika, spotřební daně, licence, fyzická dostupnost a časové omezení v něm tvoří jeden propojený celek. Současná diskuse tedy nevzniká na zelené louce. Vrací se k již jednou formulované představě, jak má stát spotřebu alkoholu ovlivňovat. Nemusíme kvůli tomu bagatelizovat alkoholismus ani zdravotní škody. Můžeme však odmítnout představu, že každý společenský problém má být řešen dalším zákazem.

Česká protidrogová politika nepotřebuje vychovávat dospělou společnost zavírací hodinou. Jestli má být výsledkem několikaleté diskuse skutečně zákaz nočního prodeje, měl by stát nejprve doložit něco mnohem podstatnějšího než dobrý úmysl: že dané pravidlo přinese v českých podmínkách měřitelný užitek, že jej nelze snadno obejít a že jeho přínos odpovídá zásahu do svobody lidí, kteří žádný problém se závislostí nemají. Bez toho se z boje proti alkoholismu může stát hlavně boj proti pozdnímu nákupu.

Autor: Martin Cikán

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR (2015) Zdraví 2020: Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí. Národní strategie protidrogové politiky na období 2010–2018. Akční plán č. 4c: K omezení škod působených alkoholem v České republice pro období 2015–2018. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR. Dostupné z:
https://mzd.gov.cz/wp-content/uploads/wepub-upload/files/5/ak%C4%8Dn%C3%AD%20pl%C3%A1ny%20-%20p%C5%99%C3%ADlohy/AP%2004c_rev%20AV.pdf
[cit. 26. 8. 2026]. Název a rok vydání jsou uvedeny přímo na titulní straně dokumentu.

MONAGHAN, Isabella Amelie (2026) „‚To je opravdu příliš.‘ Okamura na koaliční radě odmítne zákaz prodeje alkoholu v nočních hodinách.“ Epoch Times Česko, 25. srpna 2026. Dostupné z:
https://www.epochtimes.cz/2026/08/25/to-je-opravdu-prilis-okamura-na-koalicni-rade-odmitne-zakaz-prodeje-alkoholu-v-nocnich-hodinach/
[cit. 26. 8. 2026].

ČESKO (2017) Zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. In: Zákony pro lidi. Dostupné z:
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2017-65

CIKÁN, Martin (2026) „Stát znovu vyráží do války proti drogám.“ Monarchistické noviny, Médium.cz, 30. června 2026. Dostupné z:
https://medium.seznam.cz/clanek/monarchisticke-noviny-stat-znovu-vyrazi-do-valky-proti-drogam-292427