Stát znovu vyráží do války proti drogám

Debata o alkoholu, cigaretách, kratomu a dalších psychoaktivních látkách se u nás znovu začíná stáčet k nejjednoduššímu politickému řešení, k zákazu. Ten je přehledný, dobře se oznamuje a lze jej představit jako důkaz rozhodnosti. Jeho skutečné výsledky však bývají podstatně méně jednoznačné.

Zdeněk Dominik Uher ve své úvaze „Zákaz odstraní účtenku, ne drogy“ podle mého názoru velmi přesně pojmenovává základní slabinu prohibičního přístupu – a s jeho tezí se zcela ztotožňuji. Poptávka po návykových látkách zákazem automaticky nezmizí. Může se pouze přesunout z regulovaného prostředí do ilegality, kde stát ztrácí kontrolu nad původem, složením, koncentrací i distribucí prodávaných látek. Namísto licencovaného obchodníka nastupuje dealer, který nekontroluje věk zákazníka, neodvádí daně a nenese odpovědnost za kvalitu prodávaného zboží.

Právě v tomto bodě je Uhrova argumentace podle mého přesvědčení klíčová. Ukazuje, že zákaz není řešením, ale často pouze přesunem problému jinam – do prostředí, kde je méně viditelný, ale o to hůře kontrolovatelný. Současně však správně upozorňuje, že alternativou nemůže být ani bezbřehá liberalizace. Skutečnou otázkou tedy není „zakázat, nebo povolit“, ale zda stát zvolí plošnou prohibici, nebo setrvá u cílené a vymahatelné regulace odstupňovanou podle rizikovosti jednotlivých látek.

Pro zemi s podunajskou kulturní tradicí by bylo nevhodné mechanicky přebírat modely vytvořené v odlišném společenském prostředí. Česká společnost má hlubokou tradici piva, vína, hospod, vináren, slavností i domácího pohostinství. Alkohol je v tomto kulturním okruhu základní sociální drogou a nedílnou součástí gastronomické kultury.

Kulturní tradice však musí být součástí úvahy o přiměřenosti regulace. Stát, který začne na české prostředí postupně aplikovat skandinávský model omezené dostupnosti, státního dohledu nad prodejem a zužování míst a času, kde lze alkohol koupit bude současně zasahovat do hluboce zakořeněných společenských návyků.

Severský model má svou vnitřní logiku a podle odborných institucí může snižovat spotřebu alkoholu i některé související škody. To však ještě neznamená, že je vhodný pro každou evropskou společnost. Legislativu nelze posuzovat pouze podle toho, zda statisticky omezuje spotřebu. Je nutné se ptát také na její přiměřenost, společenské náklady, vymahatelnost a soulad s kulturou země, ve které má být zavedena. Skutečnost, že skandinávské společnosti dokázaly takto přísnou regulaci přijmout a dlouhodobě respektovat, ještě neznamená, že by podobný model fungoval stejně i v českém prostředí, kde jsou historické zkušenosti i společenské návyky odlišné.

Stejnou chybou by byla aplikace nizozemského modelu jako úplné tolerance drog. Nizozemí ve skutečnosti nelegalizovalo všechny psychoaktivní látky. Za stanovených podmínek toleruje prodej konopí v coffeeshopech a v minulosti se zde prodávaly i tzv. „magické houbičky“ obsahující psilocybin, tedy halucinogenní látku s účinky odlišnými od LSD. Tyto houbičky však byly později zakázány a nahrazeny prodejem tzv. „truffles“, které spadají do jiné právní kategorie. Tvrdé drogy ani LSD nejsou volně legální.

Ani nizozemská zkušenost tedy není důkazem, že stačí uvolnit pravidla a problémy samy zmizí. Přílišná komercializace konopí a dalších látek může vytvořit průmysl, který je ekonomicky závislý na rostoucí spotřebě. Jakmile se z psychoaktivní látky stane běžný spotřební výrobek, nastupuje marketing, budování značky a hledání nových zákazníků. Stát pak nemusí bojovat pouze s černým trhem, ale také s legálním odvětvím, jehož obchodním zájmem je prodávat stále více.

Kdo touží po zkušenosti s amsterdamskými coffeeshopy, může si do Amsterdamu zajet. Náš stát však nemusí kvůli turistické přitažlivosti nebo módním představám přetvářet vlastní právní a kulturní prostředí. Česká cesta by měla ležet mezi těmito dvěma póly. Měla by důsledně chránit děti a postihovat jednání, kterým člověk pod vlivem ohrožuje jiné. Současně by měla rozlišovat mezi závislostí, příležitostným experimentem, léčebným využitím i organizovaným obchodem s nebezpečnými látkami. Zároveň je však třeba upozornit, že příliš tvrdé a přehnaně důsledné vymáhání legislativy v oblasti prodeje alkoholu nezletilým mají prokazatelně negativní důsledky. Již několik let sledujeme přesun části mládeže k jiným, často méně regulovaným nebo zcela legislativně nepodchyceným látkám, jako jsou energetické nápoje či nově se objevující psychoaktivní substance typu kratom, HHC apod.

Současná debata o regulaci alkoholu a dalších látek však není jen záležitostí společenské debaty. Má především svou politickou a lobbistickou rovinu, která někdy připomíná spíše propletenou síť než přehlednou koncepci. Pokud bychom ji chtěli obrazně popsat, nabízí se metafora mafiánské chobotnice respektive tří chobotnic.

Hlavou jedné z těchto chobotnic je Pavel Bém, který jako národní protidrogový koordinátor přináší návrhy na omezení dostupnosti alkoholu, včetně úvah o zákazu nočního prodeje. Hlavou druhé chobotnice je ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, jehož resort tyto myšlenky přebírá a posouvá do roviny možných legislativních opatření. Vedle nich politické hnutí STAN, které sice nepředkládá totožné návrhy, ale dlouhodobě podporuje přísnější regulaci návykových látek a současně přichází s vlastní iniciativou „střízlivé sněmovny“.

Tyto tři „hlavy“ nejsou formálně sjednocené do jednoho projektu, přesto se jejich chapadla vzájemně prolínají. Zájem těchto tří chobotnic spočívá ve větší regulaci, omezení dostupnosti a posílení role státu v oblasti kontroly návykových látek. V některých bodech se jejich přístupy překrývají, jinde se liší v důrazu či konkrétních nástrojích. Výsledkem však může být kumulativní efekt v podobě postupného a nenápadného utahování šroubů.

Problém nespočívá nutně v existenci jednotlivých návrhů. Každý z nich může mít své racionální jádro. Riziko vzniká ve chvíli, kdy se jednotlivé iniciativy začnou vrstvit bez jasné koordinace, bez otevřené debaty o jejich souhrnném dopadu a bez reflexe kulturního kontextu. To, co je prezentováno jako série dílčích opatření, pak může ve výsledku působit jako neplánovaná, ale o to účinnější forma postupné prohibice. Něco podobného ostatně můžeme pozorovat i na vývoji protikuřácké legislativy, která se rovněž skládala z jednotlivých kroků, jež ve svém souhrnu zásadně proměnily dostupnost a společenské vnímání kouření.

Právě zde se otevírá provokativnější, ale podstatná otázka. Je opravdu nejdůležitější, zda člověk nějakou drogu bere? Nebo je důležitější, za jakým účelem ji používá, v jakém množství, za jakých okolností a s jakými následky?

Samotná přítomnost psychoaktivní látky ještě nevypovídá vše o společenské nebezpečnosti jednání. Morfin může být prostředkem úlevy od nesnesitelné bolesti i předmětem zneužívání. Alkohol může doprovázet rodinnou oslavu, ale také domácí násilí. Konopí může sloužit léčbě, rekreaci i dlouhodobému úniku ze života. Stimulant může být lékem podávaným pod lékařským dohledem nebo prostředkem k několikadennímu tahu.

Rozhodující proto není pouze látka, ale vztah člověka k ní a účel, kterému slouží. Bere ji ke zmírnění bolesti, k uvolnění ve společnosti, k podání výkonu, nebo jako únik před světem, který nedokáže snášet, pozbyl schopnosti svobodně se rozhodovat a jeho jednání ovládá závislost?

Tím se problém drog přesouvá z jednoduché otázky chemie do oblasti lidské motivace, odpovědnosti a smyslu. Stát umí zakázat určitou molekulu, ale neumí zákonem odstranit zoufalství, osamělost, bolest, tlak na výkon ani potřebu úniku. Pokud se nezabývá důvody, proč lidé látky vyhledávají, řeší pouze viditelný následek, který pouhým zákazem nezmizí!!!

Premisa „není důležité, zda drogy užíváte, ale za jakým účelem je používáte“ by proto měla být jedním ze základních stavebních kamenů všech protidrogových programů. Bez tohoto rozlišení se prevence snadno zvrhne v moralizování, které sice dobře zní, ale má prakticky nulový dopad na skutečné chování lidí.

Osobní zkušenost z konce devadesátých let a přelomu milénia to ilustruje poměrně přesvědčivě. Tehdejší protidrogové happeningy pro základní školy byly postaveny na jednoduché posloupnosti zákazů: nepijte alkohol. Když už pijete alkohol, tak nehulte trávu. Když už pijete alkohol a hulíte trávu, tak neberte pervitin. A tak dále. Na závěr vystoupila Anna K se stále stejnou skladbou, kterou jsem pro jistotu z paměti vytěsnil.

Z dnešního pohledu si vybavuji především pocit určité prázdnoty a odtrženosti od reality. Sdělení byla schematická, bez kontextu a bez snahy pochopit, proč by vůbec někdo měl potřebu po těchto látkách sahat. Efekt podobných akcí byl podle mého soudu prakticky nulový. Ne proto, že by mladí lidé byli vůči rizikům slepí, ale proto, že jim nikdo nenabídl smysluplný návod, jak o těchto rizicích přemýšlet.

Navzdory tomu moje generace ve vztahu k drogám víceméně obstála. Do toxické závislosti spadli především ti, kteří k tomu měli predispozice, ať už v podobě destabilizovaného rodinného zázemí, dlouhodobých sociálních problémů nebo patologických návyků. To samozřejmě neznamená, že prevence není důležitá. Její účinnost však nestojí na jednoduchých zákazech, ale na schopnosti pracovat s motivací, prostředím a individuální situací člověka.

Premisa o účelu zacházení s látkami samozřejmě nemůže platit absolutně. Některé látky jsou natolik rizikové a některé způsoby jejich užití natolik destruktivní, že účel škody neodstraní. Dobrý úmysl nemůže plně nahradit toxikologii. Přesto tato perspektiva správně obrací pozornost od samotného aktu k jeho příčinám a důsledkům.

Rozumná drogová politika proto musí stát na několika jasných liniích. Musí rozlišovat látky podle jejich rizikovosti, oddělovat osobní spotřebu od distribuce, jasně vymezit hranici mezi dospělým a dítětem, rozpoznat rozdíl mezi experimentem a závislostí, chránit soukromí, ale zároveň tvrdě reagovat na ohrožení okolí, a konečně rozlišovat mezi léčbou a trestem.

Regulace přitom může obsahovat zákazy. Může zakazovat reklamu zaměřenou na děti, prodej bez licence a řízení pod vlivem. Neměla by však předstírat, že plošné vytlačení látky do ilegality vyřeší problém jejího užívání. Historická zkušenost ze Spojených států během alkoholové prohibice ve 20. letech 20. století ukazuje, že zákaz může vést k rozmachu organizovaného zločinu, nelegální výroby a distribuce, a tím i k celkovému oslabení právního státu. Místo vymizení alkoholu vznikl paralelní trh, který byl méně kontrolovatelný a často nebezpečnější. Tento příklad připomíná, že i dobře míněná regulace může mít opačný efekt, pokud ignoruje realitu lidského chování i mentalitu společnosti, na kterou je aplikována. Navíc nelze přehlédnout, že za vznikem a fungováním těchto paralelních struktur stáli ve Spojených státech ve značné míře přistěhovalci z jižní Evropy, zejména z Itálie, kteří dokázali využít vzniklého prostoru k budování organizovaného zločinu.

Náš stát nepotřebuje ani skandinávskou cestu postupného omezování tradičních legálních drog, ani amsterdamský drogový skanzen. Potřebuje vlastní model, kulturně přiměřený, diferencovaný podle rizika, přísný vůči škodám způsobovaným druhým a realistický vůči lidské potřebě měnit vlastní vědomí.

Dospělý stát by neměl občanům tvrdit, že dokáže odstranit lidskou slabost zákazem prodejní doby. Měl by umět stanovit srozumitelná pravidla, vymáhat odpovědnost a nabídnout pomoc tam, kde se kontakt s návykovou látkou změnil v nemoc. Zákaz může být jedním z nástrojů. Nesmí se však stát náhradou za účinné řešení.

Autor: Martin Cikán

CNN Prima NEWS (2026) ‚Omezit noční prodej alkoholu? Vojtěch je pro. Zbytečná buzerace, zní z koalice‘, CNN Prima NEWS, 8. dubna. Dostupné z: https://cnn.iprima.cz/omezit-nekde-nocni-prodej-alkoholu-vojtech-s-bemem-souhlasi-koalice-ale-nadseni-neni-509181 [cit. 29. 6. 2026].

Vavřínová, K. (2026) ‚Bém chce regulovat prodej alkoholu v Česku! Omezení na benzinkách a vyšší daně?‘, Blesk.cz, 23. března. Dostupné z: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-epicentrum/835837/bem-chce-regulovat-prodej-alkoholu-v-cesku-omezeni-na-benzinkach-a-vyssi-dane.html [cit. 29. 6. 2026].

Brychtová, D. (2026) ‚Vláda zvažuje omezení prodeje alkoholu. Cílit chce na reklamu i prevenci‘, TN.cz, 31. března. Dostupné z: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/644340-vlada-zvazuje-omezeni-prodeje-alkoholu-cilit-chce-na-reklamu-i-prevenci [cit. 29. 6. 2026].

Blesk.cz (2026) ‚Pavel Bém pro Blesk: Kandidatura na primátora za ANO? Nesmysl!‘, Blesk.cz, 29. března. Dostupné z: https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-epicentrum/835850/bem-promluvil-o-spolupraci-s-politickym-rivalem-babisem-prekvapiva-slova.html [cit. 29. 6. 2026].

Seznam Zprávy a ČTK (2026) ‚Regulovaný prodej kratomu funguje, říká Bém. Předloží plán proti závislostem‘, Seznam Zprávy, 17. dubna. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-bem-licencovane-obchody-s-regulovanym-prodejem-kratomu-funguji-dobre-304324 [cit. 29. 6. 2026].

Čížková, D. a ČTK (2026) ‚Vojtěchův resort chce omezit alkohol. Opatření by mířila na noční prodej či reklamu‘, ČT24, 19. května. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/vojtechuv-resort-chce-omezit-alkohol-opatreni-by-mirila-na-nocni-prodej-ci-reklamu-372552 [cit. 29. 6. 2026].

iDNES.cz (2026) ‚Ministr Vojtěch chce omezit alkohol, část vlády je proti‘, iDNES.cz, 11. dubna. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/omezeni-alkoholu-zavislost-mladistvi-adam-vojtech.A260410_203918_domaci_krou [cit. 29. 6. 2026].

Novinky.cz (2026) ‚Alkohol může zmizet z večerek a čerpacích stanic‘, Novinky.cz, 16. dubna. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-alkohol-muze-zmizet-z-vecerek-a-cerpacich-stanic-40573484 [cit. 29. 6. 2026].

Povolná, T. (2026) ‚Vojtěch podráždil Šťastného. Kvůli omezení prodeje alkoholu‘, Seznam Zprávy, 16. dubna. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-vojtech-podrazdil-stastneho-kvuli-omezeni-prodeje-alkoholu-304033 [cit. 29. 6. 2026].

iDNES.cz (2026) ‚Bém do konce měsíce předloží plán proti závislostem‘, iDNES.cz, 18. dubna. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/bem-zavislosti-alkohol-cigarety-plan-adam-vojtech-boris-stastny.A260417_194657_domaci_svm [cit. 29. 6. 2026].

Česká justice (2026) ‚Povinně střízliví poslanci? STAN navrhuje pokuty za alkohol ve Sněmovně‘, Česká justice, květen. Dostupné z: https://www.ceska-justice.cz/2026/05/povinne-strizlivi-poslanci-stan-navrhuje-pokuty-za-alkohol-ve-snemovne/ [cit. 29. 6. 2026].

Stuchlíková, L. (2026) ‚Střízlivá Sněmovna. Je tu návrh, aby poslanci nesměli v době jednání pít‘, Seznam Zprávy, 14. května. Dostupné z: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-politika-strizliva-snemovna-stan-navrhuje-aby-poslanci-nesmeli-v-dobe-jednani-pit-306118 [cit. 29. 6. 2026].

Novinky.cz (2026) ‚Po vulgaritách při sněmovní debatě o sudetských Němcích chce STAN zakázat alkohol během jednání‘, Novinky.cz, 19. května. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-po-vulgaritach-pri-snemovni-debate-o-sudetskych-nemcich-chce-stan-zakazat-alkohol-behem-jednani-40578667 [cit. 29. 6. 2026].

Kopecký, J. (2026) ‚Střízliví poslanci. Hnutí STAN spustilo petici za omezení alkoholu ve Sněmovně‘, Rádio Impuls, 16. června. Dostupné z: https://www.impuls.cz/zpravy/domaci/omezit-konzumaci-alkoholu-ve-snemovne-zkousi-stan-i-pomoci-petice/ [cit. 29. 6. 2026].

Uher, Z. D. (2026) ‚Zákaz odstraní účtenku, ne drogy‘, Médium.cz, 23. června. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/zdenek-dominik-uher-zakaz-odstrani-uctenku-ne-drogy-289936 [cit. 29. 6. 2026].