Článek
Na první pohled spolu nemají mnoho společného. Nad Kyjevem létají ruské drony. Americké Patrioty sestřelují íránské rakety nad Perským zálivem. Húsíové ohrožují lodě u Bab al-Mandabu. Izrael drží část jižního Libanonu. Nová syrská vláda vyjednává o budoucnosti ruských základen. V Súdánu pokračuje občanská válka a Etiopie znovu vstupuje do ozbrojeného konfliktu s Tigrajem.
Každá z těchto krizí má vlastní příčiny a bylo by zavádějící skládat je do jedné světové války. Přesto se na podzim 2026 stále výrazněji dotýkají stejného problému: kolik peněz, zbraní, paliva, politické pozornosti a průmyslové kapacity mají Rusko, Ukrajina a jejich podporovatelé k dispozici pro pokračování války.
Právě tím se z Perského zálivu, Levanty, Jemenu a Afrického rohu stávají nepřímé fronty rusko-ukrajinského konfliktu. Válka v 21. století není jen otázkou vojáků na frontě. Je zároveň soutěží výrobních linek, energetických příjmů, skladů raket, námořních tras a schopnosti přesvědčit spojence, aby právě vašemu konfliktu dali přednost před ostatními.
Největší dar Moskvě přišel ze skladů Patriotů
Nejviditelnější spojení vzniklo po vypuknutí americko-íránské války. Ukrajina je proti ruským balistickým střelám mimořádně závislá na systému Patriot a zejména na střelách PAC-3. Jejich výroba je omezená a stejnou municí chrání Spojené státy své základny a spojence na Blízkém východě.
Už několik dní po zahájení amerických a izraelských úderů proti Íránu Reuters upozornil, že dlouhá válka může Ukrajinu připravit o část budoucích dodávek. Roční produkce PAC-3 tehdy dosahovala zhruba 600 kusů a poptávka Spojených států, států Perského zálivu a Ukrajiny tuto kapacitu převyšovala. Plánované zvýšení výroby problém v průběhu roku 2026 ještě nemohlo vyřešit.
Na jaře šlo ještě o riziko. V létě se stalo skutečností. Po masivním ruském útoku na Kyjev 31. července prezident Volodymyr Zelenskyj oznámil, že Ukrajině prakticky došly interceptory pro Patrioty. Z 27 ruských balistických střel dokázala protivzdušná obrana sestřelit jedinou. Reuters současně uvedl, že munice původně určená Ukrajině byla kvůli válce s Íránem přesměrována k americkým jednotkám a spojencům v Perském zálivu.
Pro Moskvu je to bezprostřední vojenská výhoda. Rusko v průběhu léta výrazně zvýšilo počet vzdušných útoků a současně začalo ve velkém používat rychlejší proudové varianty dronů odvozených od íránské rodiny Shahed. V prvních třech týdnech září vyslalo proti Ukrajině podle ukrajinských údajů 2 100 takových prostředků a 136 raket. Zatímco starší pomalejší drony ukrajinská obrana sestřelovala s úspěšností přes devadesát procent, u novějších proudových variant uvádí letectvo kolem šedesáti procent.
Tady se obě války propojují téměř mechanicky. Každá americká protiraketa spotřebovaná proti íránské balistické střele nemůže být současně použita nad Kyjevem. Neznamená to, že Washington musí volit mezi úplným opuštěním jednoho nebo druhého spojence. Znamená to však, že nedostatek výrobní kapacity převádí geograficky vzdálené války do jedné společné rovnice..
Írán pomohl Rusku změnit způsob válčení. Teď potřebuje zbraně sám
Vztah Moskvy a Teheránu přitom začal ovlivňovat ukrajinské bojiště dávno před současnou íránskou válkou. Rusko po roce 2022 ve velkém převzalo koncept levných útočných dronů Shahed. Írán dodávky zbraní určených přímo k útokům proti Ukrajině dlouhodobě odmítal, západní státy však Teherán obviňovaly z poskytování bezpilotních prostředků a raket. V roce 2025 obě země uzavřely dvacetiletou strategickou smlouvu rozšiřující vojensko-technickou spolupráci, společná cvičení a hospodářské vazby. Smlouva ovšem neobsahuje automatickou povinnost vzájemné vojenské pomoci.
Význam íránského příspěvku nespočívá pouze v jednotlivých dodávkách. Rusko převzalo technologický koncept a začalo levné útočné prostředky vyrábět a dále upravovat pro vlastní potřeby. Do roku 2026 už je používá v takovém množství, že ukrajinská protivzdušná obrana musí řešit tisíce cílů měsíčně.
Zároveň se však mění samotný vztah mezi oběma státy. Írán nyní vede vlastní rozsáhlou válku. Potřebuje rakety, drony, protivzdušnou obranu i průmyslové kapacity doma. To přirozeně omezuje prostor, který by mohl věnovat dalším partnerům. Pro Rusko proto současná situace znamená dvojí efekt.
Teherán mu v předchozích letech pomohl získat jeden ze základních nástrojů dnešní vzdušné války. Současně ale oslabený a vojensky zaměstnaný Írán není z hlediska Moskvy stejně pohodlným dodavatelem a politickým partnerem jako stát, který vede zástupné války mimo vlastní území. Právě zde začíná být bilance orientálních konfliktů pro Kreml méně jednoznačná.
Drahá ropa Moskvě pomáhá. Rozbité rafinerie nikoli
Další spojnice vede přes energii. Válka s Íránem, omezení provozu Hormuzským průlivem a pozdější eskalace kolem Bab al-Mandabu zvedly ceny ropy výrazně nad úrovně z počátku roku. V září se Brent pohyboval kolem 114 dolarů za barel a během nejnapjatějších období překračoval i vyšší hodnoty.
Na první pohled je odpověď jednoduchá. Rusko patří k největším světovým producentům ropy, energetické příjmy financují státní rozpočet a vyšší světové ceny mu pomáhají kompenzovat sankce a válečné náklady. Ruský ministr financí Anton Siluanov ostatně v září přiznal, že rozpočtový deficit bude kolem tří procent HDP, téměř dvojnásobek původního plánu. Současně však vyšší ceny ropy a slabší rubl zvedly energetické příjmy státu.
Tím ale příběh nekončí. Ukrajina v roce 2026 výrazně zesílila údery na ruské rafinerie. V první polovině září musela polovina šesti největších ruských výrobců nafty produkci výrazně omezit nebo úplně zastavit. Moskva následně omezila vývoz benzinu, nafty a leteckého paliva, aby zabránila nedostatku na domácím trhu.
Dne 20. září byl po ukrajinském dronovém útoku odstaven také velký moskevský rafinérský komplex společnosti Gazprom Neft. Rusko proto zažívá zvláštní paradox. Prodává surovinu za vyšší světovou cenu, ale jeho schopnost měnit vlastní ropu na paliva potřebná pro ekonomiku a armádu je pod stále větším tlakem. Středovýchodní války tak mohou zároveň zvyšovat ruské příjmy a zhoršovat ruský palivový problém.
Ukrajinské drony změnily ruskou válku v problém amerických čerpacích stanic
Spojení jde ještě dál. Když Húsíové začali ohrožovat saúdské exportní trasy a válka s Íránem poškodila část rafinérské kapacity Perského zálivu, světový trh přišel o další významné objemy pohonných hmot. Současně kvůli ukrajinským útokům klesaly ruské dodávky nafty.
Výsledkem byl rekordní růst cen dieselu v Evropě a Spojených státech. Reuters v září upozornil, že svět přišel současně o část produkce dvou hlavních exportních oblastí – Ruska a Blízkého východu. Evropské ceny nafty se od začátku roku více než zdvojnásobily a americká maloobchodní cena překonala šest dolarů za galon.
Tím se vzdálená válka vrací přímo do americké domácí politiky. Donald Trump před listopadovými midterms veřejně tlačil na Kyjev, aby útoky proti ruským rafineriím omezil. Důvodem nebyla pouze diplomacie s Moskvou. Růst cen dieselu se začal promítat do nákladů amerických zemědělců, dopravy a spotřebitelských cen. To je z hlediska Moskvy možná významnější než několik desítek tanků navíc.
Ukrajina našla prostředek, kterým dokáže zasahovat ruskou válečnou ekonomiku. Když ale stejný prostředek v kombinaci s krizí na Blízkém východě zdražuje palivo americkým voličům, vzniká na Kyjev politický tlak, aby jednu ze svých nejúčinnějších kampaní omezil.
Írán ani Húsíové přitom nemusí Rusko podporovat záměrně.
Stačí, že jejich války působí na stejném energetickém trhu.
Ukrajina naopak začala vyvážet zkušenost
Existuje však i opačný pohyb. Rusko přejalo íránský koncept Shahedů. Zkušenosti získané Ukrajinou při jejich ničení nyní přebírají Spojené státy a arabské země. V dubnu nasadila americká armáda na základně Prince Sultan v Saúdské Arábii ukrajinský systém Sky Map společnosti Sky Fortress. Ukrajinští specialisté pomáhali americkým vojákům používat síť senzorů a software vytvořené pro odhalování ruských a íránských dronů nad Ukrajinou.
Zelenskyj současně uvedl, že Kyjev nabízí zkušenosti s obranou proti íránským prostředkům Saúdské Arábii, Kataru a Spojeným arabským emirátům. Má to větší význam, než by naznačovala jedna technologická zakázka.
Ukrajina byla několik let téměř výhradně příjemcem západních vojenských technologií. V oblasti dronů a protidronového boje se postupně stává také jejich producentem a exportérem zkušeností. Válka s Íránem tedy Kyjev připravuje o část amerických protiraket, současně však zvyšuje cenu ukrajinského know-how. Jedna krize Ukrajině bere munici. Tatáž krize jí vytváří nové bezpečnostní partnery.
Pád Asada byl pro Rusko strategickou ztrátou.
Sýrie vytváří další vazbu. Bašár Asad patřil k nejspolehlivějším spojencům Moskvy na Blízkém východě. Ruská intervence od roku 2015 pomohla jeho režimu přežít a základny Tartús a Hmímím poskytovaly Rusku nejdůležitější vojenské opěrné body ve východním Středomoří.
Jeho pád v prosinci 2024 byl proto pro Kreml porážkou. Znamenal ztrátu klientského režimu, do jehož zachování Moskva vložila značné prostředky právě v letech, kdy zároveň připravovala a později vedla válku proti Ukrajině. Nový Damašek ale Rusko ze země úplně nevytlačil. Po osmnácti měsících jednání uzavřely obě země letos v srpnu dohodu o budoucnosti základen. Civilní části letiště Hmímím a přístavu Tartús přecházejí pod syrskou kontrolu, zatímco vojenská zařízení mají fungovat v novém režimu společných výcvikových center. Pro Rusko jde o kompromis.
Jeho postavení je výrazně slabší než za Asada, ale nepřišlo o přístup do Středomoří úplně. A právě tento přístup má význam také pro Afriku. Tartús a Hmímím dlouhá léta fungovaly jako logistické články mezi Ruskem, Sýrií, Libyí a dalšími africkými operacemi. Pokud Moskva udrží alespoň část této infrastruktury, může dál zásobovat své zahraniční kontingenty bez nutnosti stavět celý systém od začátku. To je důležité i pro ukrajinskou válku, protože ruské působení v Africe není charita.
Afrika může Rusku přinášet peníze, vojáky i přístavy
Ruská strategie v Africe kombinuje diplomacii, vojenské kontrakty, přístup k nerostným surovinám a podporu režimů, které hledají alternativu k západním partnerům. V Súdánu Rusko už několik let usiluje o námořní zařízení na pobřeží Rudého moře. Súdánský ministr zahraničí v únoru 2025 potvrdil, že starší dohoda o ruské základně zůstává na stole a podle Chartúmu jí brání především formální ratifikace. Význam takového zařízení roste právě kvůli nejistotě kolem ruského postavení v Sýrii.
Súdán je pro Moskvu zajímavý i jinak. Země patří k významným producentům zlata a tento kov je hlavním zdrojem tvrdé měny pro jednotlivé válčící struktury. Rusko v minulosti udržovalo vazby jak na armádní vedení, tak na struktury spojené s RSF a Wagnerovou skupinou.
Současná občanská válka ale není jednoduchou ruskou investicí. Rozdělený stát, soupeření regionálních patronů a zhroucená ekonomika zvyšují cenu každé dlouhodobé operace. Pro Moskvu je chaos příležitostí jen potud, pokud z něj dokáže získávat zdroje levněji, než kolik stojí jejich ochrana.
Podobně je tomu v širší Africe. Ruský Africa Corps převzal část struktur někdejší Wagnerovy skupiny a jeho nasazení může přinášet Moskvě platby v tvrdé měně i přístup ke zlatu. Reuters už v roce 2024 upozorňoval, že ruské působení v Sahelu zároveň spotřebovává zkušené veterány, z nichž část předtím bojovala na Ukrajině. Afrika tedy Rusku poskytuje zdroje a diplomatický vliv, ale také otevírá další místa, která musí personálně a logisticky udržovat.
Africký roh je pro válku na Ukrajině zatím hlavně nepřímým faktorem
Etiopie má v této soustavě jiné postavení než Írán nebo Sýrie. Nová válka v Tigraji sama o sobě nezmění frontu u Pokrovsku a útok Aš-Šabábu nepřipraví Ukrajinu o baterii Patriot.
Africký roh ovšem leží u Rudého moře a vytváří prostředí, v němž se soutěží o přístavy, základny, obchodní trasy a diplomatický vliv. Rusko má dlouhodobý zájem o přístup k pobřeží Súdánu. Státy Perského zálivu investují v Somálsku, Somalilandu, Súdánu a Etiopii. Turecko buduje vlastní síť bezpečnostních vazeb. Zároveň se právě v Africe Moskva snaží získávat politické partnery a lidské zdroje.
Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha letos v únoru tvrdil, že na ruské straně bojuje více než 1 700 občanů 36 afrických států. V květnu ukrajinské ministerstvo zahraničí uvedlo, že v ruské armádě sloužilo nebo stále slouží nejméně 2 965 občanů těchto zemí. Část z nich podle ukrajinské a ghanské strany nalákaly náborové sítě příslibem civilního zaměstnání. Rusko obvinění z nezákonného náboru odmítá. Toto číslo samo o sobě nerozhoduje válku. Ukazuje ale, že ruská válka není personálně uzavřena do postsovětského prostoru. Moskva hledá lidi, peníze a politickou podporu globálně.
Černé moře, Rudé moře a Hormuz se dostaly do jedné pojistné tabulky
Existuje ještě jedno spojení, které není vidět na bojišti. Pojištění. Rusko a Ukrajina v létě zvýšily počet útoků proti přístavům, obchodním lodím a logistice v Černém moři. Londýnský trh námořního pojištění proto v září rozšířil vysoce rizikovou oblast na celé Černé moře. Každá plavba může nést stovky tisíc dolarů dodatečných nákladů.
Ve stejnou dobu zdražuje doprava přes Rudé moře a Perský záliv. Svět tak má hned několik nebezpečných námořních oblastí. Pro Rusko i Ukrajinu je to problém, protože oba státy potřebují vyvážet komodity po moři. Moskva ropu, produkty a obilí. Kyjev především zemědělskou produkci, jejíž vývoz Rusko opakovaně napadá.
Srpnové ukrajinské údery proti Novorossijsku zase dočasně zastavily dva velké ruské obilní terminály a zvýšily ceny pšenice. Současně ruské útoky srazily ukrajinský černomořský export obilí během prvních dvou týdnů srpna podle ukrajinských údajů meziročně o 76 procent.
Tady už není možné jednotlivé konflikty ekonomicky úplně oddělit. Obchodník s obilím nebo tanker s naftou neřeší geopolitickou teorii. Řeší cenu pojištění, dostupnou trasu a riziko, že loď zasáhne raketa nebo dron.
Největším problémem Ukrajiny může být americká pozornost
Nejcitlivější dopad všech těchto krizí však je především politický. Spojené státy mají dostatečně velkou ekonomiku, aby mohly podporovat několik spojenců současně. Nemají však neomezené zásoby specializovaných střel, neomezenou výrobní kapacitu ani nekonečnou ochotu veřejnosti financovat další války.
Válka proti Íránu spotřebovala značnou část amerických zásob specializované munice, zejména protivzdušných a přesně naváděných střel, jejichž doplnění může podle analytiků trvat několik let. Američtí výrobci Lockheed Martin a RTX proto masivně navyšují kapacitu, ale nové továrny a výrobní linky nevzniknou během několika týdnů. Výsledek je vidět na Patriotech.
Je vidět také na rozmístění amerických sil. Z rumunské základny Mihail Kogălniceanu, která leží nedaleko ukrajinského prostoru, byly během íránské války používány americké tankovací letouny pro operace na Blízkém východě. To vede k širší americkému přehodnocování vojenské přítomnosti v Evropě. Každá taková změna sama o sobě Rusku válku nevyhraje. Dohromady však vytvářejí prostředí, v němž Washington musí rozhodovat, co je naléhavější. Přesně to je situace, kterou chce Moskva dlouhodobě přežít.
Jenže ani pro Rusko nejsou další války zdarma
Bylo by proto lákavé uzavřít celý příběh jednoduchým konstatováním: čím více krizí ve světě, tím lépe pro Kreml. To by bylo chybné. Válka s Íránem skutečně odčerpává americké protirakety od Ukrajiny. Současně ale ničí kapacity jednoho z nejbližších vojenských partnerů Ruska. Pád Asada oslabil íránský koridor přes Sýrii, ale zároveň připravil Rusko o nejspolehlivějšího klienta ve východním Středomoří.
Drahá ropa zvyšuje hodnotu ruského exportu, ale kombinace války na Blízkém východě a ukrajinských útoků vytvořila globální palivovou krizi, která obrací politickou pozornost také k ruským rafineriím. Ruské působení v Africe může poskytovat zlato, příjmy a diplomatický vliv. Každé nové nasazení však současně spotřebovává lidi, letadla, lodě a peníze.
Washington mezitím předvedl další rozpor své politiky. Dne 18. září Trump podepsal nový sankční zákon zaměřený na ruský energetický a obranný sektor i stínovou tankerovou flotilu. Příznačné bylo už jeho jméno: Lindsey O. Graham Sanctioning Russia and Iran Act of 2026. Jenže rostoucí ceny pohonných hmot přiměly americkou administrativu k opačným krokům. Dne 9. října Washington povolil vybrané transakce s ruskou naftou a 16. října Trump pozastavil uplatňování podstatné části nových sankčních opatření. Americká legislativa tak sice obě války ekonomicky spojila stejným nástrojem, jeho skutečné využití však začaly určovat bezprostřední potřeby energetického trhu
Před midterms už nejde rozhodnout, která válka je „vedlejší“
Rusko-ukrajinská válka zůstává vojensky evropským konfliktem, ale její podmínky už Evropou dávno nekončí. O dostupnosti ukrajinských Patriotů rozhoduje také tempo íránských raketových útoků. O ruských příjmech rozhoduje vedle ukrajinských sankcí také průchodnost Hormuzu a Bab al-Mandabu. O smyslu ukrajinských úderů proti rafineriím diskutuje americký prezident mimo jiné proto, že se ruské ztráty sešly s výpadky rafinerií v Perském zálivu. O ruském vojenském dosahu do Afriky rozhoduje budoucnost základen v Sýrii a možnost jednou zakotvit na súdánském pobřeží.
Zkušenosti z ukrajinského bojiště se mezitím vracejí na Blízký východ v podobě protidronových systémů, které Američané používají proti technologiím, jejichž bojová kariéra se na Ukrajině rozšířila právě díky rusko-íránské spolupráci.
Takový svět vstupuje do amerických midterms.
Jedná se o svět několika konfliktů bojujících o stejné zásoby, lodní trasy, peníze a stejnou politickou pozornost.
Pro Rusko je tato situace v některých oblastech výhodná. Především tam, kde nedostatek americké munice oslabuje ukrajinskou protivzdušnou obranu nebo kde vysoké ceny energií přinášejí Moskvě dodatečné příjmy.
Pro Ukrajinu vytváří nové hrozby, ale také nové možnosti. Její technologie a válečná zkušenost mají na Blízkém východě hodnotu a systematické údery na ruský energetický sektor ukázaly, že Kyjev dokáže působit na světové trhy podobně jako mnohem větší mocnosti.
Nikdo z toho ale nezískává zadarmo. Právě zde leží možná nejdůležitější otázka před listopadovým hlasováním v USA. Zda Washington dokáže vojensky zda dokáže dlouhodobě podporovat několik válek současně, aniž by nedostatek zbraní a rostoucí ceny energie začaly určovat jeho domácí politiku více než geopolitické cíle.
Autor: Martin Cikán, zpracováno na základě rešerše Jana Cikána.
Použité zdroje
CANCIAN, M. F. a PARK, C. H. (2026) ‚Last Rounds? Status of Key Munitions at the Iran War Ceasefire‘. Center for Strategic and International Studies, 21 April 2026. Dostupné z: https://www.csis.org/analysis/last-rounds-status-key-munitions-iran-war-ceasefire [cit. 26. 10. 2026].
MCGINN, J. a DILTS, A. J. (2026) ‚How Quickly Can the DOD Rebuild and Recast the Munitions Industrial Base?‘. Center for Strategic and International Studies, 25 August 2026. Dostupné z: https://www.csis.org/analysis/how-quickly-can-dod-rebuild-and-recast-munitions-industrial-base [cit. 26. 10. 2026].
AL JAZEERA (2026) ‚Russian and Ukrainian strikes kill 14 on both sides‘. Al Jazeera, 2 August 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/8/2/ukrainian-drone-attacks-kill-eight-in-response-to-russian-missiles [cit. 26. 10. 2026].
WELSCH, M. (2026) ‚Ukraine Air War Monitor Vol XXI‘. Konrad-Adenauer-Stiftung, October 2026. Dostupné z: https://www.kas.de/en/web/ukraine/blickpunkt-ukraine/detail/-/content/ukraine-air-war-monitor-vol-xxi [cit. 26. 10. 2026].
ANOKHIN, I. (2026) ‚Monthly Analysis of Russian Shahed 136 Deployment Against Ukraine – Updated‘. Institute for Science and International Security, 13 October 2026. Dostupné z: https://isis-online.org/isis-reports/monthly-analysis-of-russian-shahed-136-deployment-against-ukraine-updated [cit. 26. 10. 2026].
SMAGIN, N. (2025) ‚New Russia-Iran Treaty Reveals the Limits of Their Partnership‘. Carnegie Endowment for International Peace, 21 January 2025. Dostupné z: https://carnegieendowment.org/russia-eurasia/politika/2025/01/russia-iran-strategic-agreement [cit. 26. 10. 2026].
INTERNATIONAL ENERGY AGENCY (2026) Oil Market Report – September 2026. International Energy Agency, September 2026. Dostupné z: https://www.iea.org/reports/oil-market-report-september-2026 [cit. 26. 10. 2026].
INTERFAX (2026) ‚Russia’s budget deficit will be within 3% of GDP in 2026 – Siluanov‘. Interfax, 21 September 2026. Dostupné z: https://interfax.com/newsroom/top-stories/119220/ [cit. 26. 10. 2026].
MARTIN, D. a VATMAN, T. (2026) ‚Russian refining sector struggles amid intensifying Ukrainian attacks‘. International Energy Agency, 17 September 2026. Dostupné z: https://www.iea.org/commentaries/russian-refining-sector-struggles-amid-intensifying-ukrainian-attacks [cit. 26. 10. 2026].
U.S. ENERGY INFORMATION ADMINISTRATION (2026) Short-Term Energy Outlook: Global oil markets. U.S. Energy Information Administration, 6 October 2026. Dostupné z: https://www.eia.gov/outlooks/steo/marketreview/crude.php [cit. 26. 10. 2026].
S&P GLOBAL (2026) ‚Russia’s Black Sea diesel exports fall to zero for first time on record‘. S&P Global, 29 September 2026. Dostupné z: https://www.spglobal.com/energy/en/news-research/latest-news/refined-products/092926-russias-black-sea-diesel-exports-fall-to-zero-for-first-time-on-record [cit. 26. 10. 2026].
ASSOCIATED PRESS (2026) ‚Trump calls on Ukraine to stop targeting Russian refineries as both countries trade strikes‘. CBS News, 13 September 2026. Dostupné z: https://www.cbsnews.com/news/trump-ukraine-russia-strikes-refineries/ [cit. 26. 10. 2026].
HORÁK, D. (2026) ‚Paměť národa odvezla na Ukrajinu sanitky i přístroj pro rychlou péči o zraněné vojáky‘. Magazín Paměti národa, 28 March 2026. Dostupné z: https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/ukrajina/pamet-naroda-odvezla-na-ukrajinu-sanitky-i-pristroj-pro-rychlou-peci-o-zranene-vojaky [cit. 26. 10. 2026].
BLAŽEK, J. (2024) ‚Naděje neumírá. Nikdy. Reportáž z humanitární cesty na Ukrajinu‘. Magazín Paměti národa, 6 May 2024. Dostupné z: https://magazin.pametnaroda.cz/pribehy/pametnici/nadeje-neumira-nikdy-reportaz-zhumanitarni-cesty-na-ukrajinu [cit. 26. 10. 2026].
BUTTERWORTH-HAYES, P. (2026) ‚Ukrainian C-UAS systems “now being used by US forces in Saudi Arabia”‘. Unmanned Airspace, 23 April 2026. Dostupné z: https://www.unmannedairspace.info/counter-uas-systems-and-policies/ukrainian-c-uas-systems-now-being-used-by-us-forces-in-saudi-arabia/ [cit. 26. 10. 2026].
BRIZARD, L. (2025) ‚Sky Fortress—Ukraine’s Acoustic Detection System That Tracks Drones Cheap and Fast‘. UNITED24 Media, 1 July 2025. Dostupné z: https://united24media.com/war-in-ukraine/sky-fortress-ukraines-acoustic-detection-system-that-tracks-drones-cheap-and-fast-9451 [cit. 26. 10. 2026].
SYRIAN ARAB NEWS AGENCY (2026) ‚Syria, Russia agree to reorganize Russian military presence under new memorandum‘. SANA, 9 August 2026. Dostupné z: https://sana.sy/en/politics/2335254/ [cit. 26. 10. 2026].
ASMAR, A. (2025) ‚Russian naval base on Sudan’s Red Sea “still on table”: Sudanese foreign minister‘. Anadolu Agency, 13 February 2025. Dostupné z: https://www.aa.com.tr/en/africa/russian-naval-base-on-sudan-s-red-sea-still-on-table-sudanese-foreign-minister/3480616 [cit. 26. 10. 2026].
CONGRESSIONAL RESEARCH SERVICE (2026) Russia’s Security Operations in Africa. Congressional Research Service, 8 April 2026. Dostupné z: https://www.everycrsreport.com/files/2026-04-08_IF12389_eafb70071b5b5ecad891e918583c30947bf78996.html [cit. 26. 10. 2026].
DANISHEVSKA, K. (2026) ‚More than 1700 Africans fighting for Russia: Ukrainian foreign minister reveals scale‘. RBC-Ukraine, 25 February 2026. Dostupné z: https://newsukraine.rbc.ua/news/more-than-1700-africans-fighting-for-russia-1772026002.html [cit. 26. 10. 2026].
UKRINFORM (2026) ‚Russia has recruited nearly 3,000 Africans from 36 countries to fight against Ukraine – MFA‘. Ukrinform, 26 May 2026. Dostupné z: https://www.ukrinform.net/rubric-ato/4127056-russia-has-recruited-nearly-3000-africans-from-36-countries-to-fight-against-ukraine-mfa.html [cit. 26. 10. 2026].
NNPC MARINE INSURANCE (2026) ‚Update: Joint War Committee amends Listed Areas, Black Sea and Sea of Azov‘. NNPC Marine Insurance, 30 September 2026. Dostupné z: https://nnpc-marine.com/update-joint-war-committee-amends-listed-areas-black-sea-and-sea-of-azov/ [cit. 26. 10. 2026].
IROANYA, V. (2026) ‚Russian grain exports disrupted after Novorossiysk terminals attack‘. S&P Global, 12 August 2026. Dostupné z: https://www.spglobal.com/energy/en/news-research/latest-news/agriculture/081226-russian-grain-exports-disrupted-after-novorossiysk-terminals-attack [cit. 26. 10. 2026].
THE WHITE HOUSE (2026) ‚Congressional Bill H.R. 5334 Signed into Law‘. The White House, 18 September 2026. Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/briefings-statements/2026/09/congressional-bill-h-r-5334-signed-into-law/ [cit. 26. 10. 2026].
U.S. DEPARTMENT OF THE TREASURY (2026) ‚Issuance of Russia-related General License‘. Office of Foreign Assets Control, 9 October 2026. Dostupné z: https://ofac.treasury.gov/recent-actions/20261009_33 [cit. 26. 10. 2026].
THE WHITE HOUSE (2026) ‚Implementing the Lindsey O. Graham Sanctioning Russia and Iran Act of 2026‘. The White House, 16 October 2026. Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/presidential-actions/2026/10/implementing-the-lindsey-o-graham-sanctioning-russia-and-iran-act-of-2026/ [cit. 26. 10. 2026].
