Článek
Na jedné straně Rudého moře postupují Húsíové a ohrožují dopravu přes Bab al-Mandab. Na druhé straně stejného moře se mezitím rozpadá bezpečnostní rovnováha Afrického rohu.
Nejde o jeden konflikt a bylo by chybou hledat za všemi událostmi společného režiséra. Válka v Jemenu, súdánská občanská válka, somálská krize a obnovené boje v Etiopii mají vlastní příčiny, aktéry i historii. Přesto už je nelze sledovat úplně odděleně. Stále častěji se potkávají v jednom geografickém prostoru, přesouvají přes hranice vojáky a zbraně a vtahují stejné regionální mocnosti.
Právě Etiopie stojí uprostřed tohoto systému.
Je nejlidnatějším státem Afrického rohu, sídlem Africké unie a zároveň zemí bez přístupu k moři, která je hospodářsky závislá na dopravních koridorech vedoucích především přes Džibutsko. Na jejím severu leží Eritrea a válkou vyčerpaný Tigray. Na západě Súdán. Na východě a jihovýchodě Somálsko. Každý z těchto směrů dnes představuje samostatný bezpečnostní problém.
A od 23. září už nejde pouze o nebezpečí, že se stará etiopská válka vrátí. Vrátila se.
Pretoria vydržela necelé čtyři roky
Když Etiopie a vedení Tigraje v listopadu 2022 podepsaly v Pretorii dohodu ukončující dvouletou občanskou válku, byla země na hranici vyčerpání. Konflikt mezi federální vládou premiéra Abiye Ahmeda a Tigrajskou lidově osvobozeneckou frontou – TPLF – patřil k nejkrvavějším válkám prvních desetiletí tohoto století. Přesný počet obětí není znám, ale odhady hovoří o stovkách tisíc mrtvých v důsledku bojů, hladu a zhroucení základních služeb.
Dohoda zastavila hlavní boje, nevyléčila však jejich příčiny.
Tigray zůstal ekonomicky zdevastovaný, stovky tisíc lidí se nemohly vrátit domů a spory o území obsazená během války sousedními silami nezmizely. Podle údajů citovaných agenturou Reuters bylo ještě letos v únoru uvnitř regionu vysídleno přibližně 750 tisíc lidí. K tomu se přidával hlad, sucho a rostoucí frustrace části obyvatelstva z místního politického vedení.
Během letošního jara se začal rozpadat i politický mechanismus vytvořený po uzavření míru.
TPLF v květnu obnovila předválečnou regionální radu a do čela regionu znovu postavila svého předsedu Debretsiona Gebremichaela. Fakticky tak odmítla část poválečného uspořádání, které počítalo s přechodnou správou do nových voleb. V Tigraji vznikla dvě soupeřící centra autority a Addis Abeba označila postup TPLF za porušení pretoriánské dohody.
Současně se znovu objevily ozbrojené incidenty. Podle databáze ACLED citované Reuters federální armáda v posledních měsících provedla několik dronových útoků proti tigrajským silám. Federální vláda tyto konkrétní zásahy veřejně nekomentovala. Napětí už v létě připomínalo spíše přípravu nové války než poválečnou stabilizaci.
Pak přišel zářijový zlom.
Nepřátelé z poslední války se spojili
Dne 21. září oznámilo sedm etiopských ozbrojených uskupení vznik Ethiopian Peoples' Forces Alliance for Survival, tedy Aliance etiopských lidových sil pro přežití. Jejím deklarovaným cílem je sesazení vlády premiéra Abiye Ahmeda.
Pozoruhodné není jen to, že se proti Addis Abebě spojilo sedm organizací. Podstatnější je, kdo stojí vedle sebe.
Součástí aliance je TPLF a zároveň Amhara Fano National Movement. Ještě během války v Tigraji přitom milice Fano bojovaly po boku federální vlády proti Tigrajcům. Po skončení konfliktu se jejich vztah k Addis Abebě obrátil a od roku 2023 vedou vlastní povstání v regionu Amhara. Do nového bloku vstoupila také Oromo Liberation Army a menší ozbrojené organizace působící v Afaru, Benishangul-Gumuzu a dalších částech země.
Na první pohled může taková koalice vypadat jako existenční hrozba pro federální vládu. Ve skutečnosti je její soudržnost velmi nejistá.
TPLF a Fano stále vedou spory o území, kvůli nimž proti sobě ještě před několika lety bojovaly. Jednotlivá hnutí mají odlišnou etnickou základnu, vlastní velitele a často také rozdílnou představu o budoucím uspořádání Etiopie. Podle analytiků citovaných Reuters je zatím spojuje především odpor k vládnoucí Prosperity Party.
To ovšem neznamená, že aliance musí být bezvýznamná.
Pro Addis Abebu vytváří problém už samotná možnost koordinovat několik dosud oddělených povstání. Federální vláda musí rozdělovat armádu mezi sever země, Amharu, Oromii a další krizové oblasti. Dlouhá válka navíc spotřebovává lidi, peníze a techniku, i když federální síly mají oproti roku 2020 jednu významnou výhodu: rozsáhlejší zásoby bezpilotních prostředků a vlastní rozvíjející se produkci dronů.
A potom začala válka
Dne 23. září oznámilo vedení Tigraje, že vstupuje do „obranné války“ proti federální vládě. Addis Abeba naopak tvrdila, že tigrajské jednotky zahájily rozsáhlou ofenzivu.
Co přesně jednotlivým útokům předcházelo, bude ještě předmětem vzájemných obvinění. Podstatný je výsledek: čtyři roky staré příměří se fakticky zhroutilo.
Tigrajské síly převzaly kontrolu nad letišti v regionu a Ethiopian Airlines přerušily lety. Boje se současně rozšířily za hranice samotného Tigraje do Afaru a Amhary. V regionu Amhara postupovaly jednotky Fano a podle několika bezpečnostních a diplomatických zdrojů citovaných Reuters už s Tigrajci koordinovaly operace. V Afaru bojovaly tigrajské jednotky společně s místním ozbrojeným uskupením.
Je to pozoruhodné převrácení mapy z roku 2020.
Tehdy stály proti Tigraji federální armáda, Eritrea, amharské síly i Afarové. Nyní se část někdejších protivníků TPLF ocitá na stejné straně.
Současně je ale dnešní Tigray vnitřně slabší než před šesti lety. Reuters 24. září popsal rostoucí rozpory uvnitř tigrajského vedení, nespokojenost veteránů a část společnosti unavenou další mobilizací. Čtyři zkušení vojenští velitelé, kteří měli k nové válce výhrady, byli podle rodinných a místních zdrojů zadrženi. TPLF rovněž čelí obviněním z nuceného náboru mladých mužů, která odmítá.
Nová válka tedy nezačíná za stejných podmínek jako ta předchozí.
TPLF má více spojenců, ale méně vnitřní jednoty. Federální vláda má více dronů a technických možností, zároveň však vede několik bezpečnostních kampaní současně.
To je kombinace vhodná spíše pro dlouhý konflikt než pro rychlé vítězství jedné strany.
Fano otevřelo druhou válku dávno před Tigrajem
Etiopská krize navíc nezačala 23. září. Od roku 2023 vede federální vláda rozsáhlé boje s hnutím Fano v regionu Amhara. Fano není jednou jednotně řízenou organizací, ale sítí regionálních ozbrojených skupin. Během války proti TPLF byly užitečným federálním spojencem. Pozdější snaha Addis Abeby reorganizovat regionální bezpečnostní struktury však pomohla změnit vztahy v otevřenou vzpouru.
Konflikt si podle Reuters a etiopských lidskoprávních institucí vyžádal tisíce mrtvých a byl provázen útoky na civilisty, svévolným zatýkáním i mimosoudními popravami připisovanými oběma stranám. Už v roce 2025 byly více než dva miliony obyvatel Amhary odkázány na potravinovou pomoc.
Federální armáda dokázala držet velká města a používat proti povstalcům letectvo a drony. Nedokázala však Fano zničit.
Nynější spojenectví s TPLF proto mění charakter konfliktu. Jednotlivá povstání už nemusí zůstávat izolovanými regionálními válkami. Mohou se alespoň dočasně podporovat, sdílet informace a nutit federální síly přesouvat zdroje z jedné fronty na druhou.
Přesto bychom ještě neměli mluvit o společné celonárodní revoluci.
Představa budoucí Etiopie, kterou mají amharské nacionalistické skupiny, se v mnoha bodech rozchází s představami tigrajských nebo oromských ozbrojených organizací. Je docela dobře možné, že jejich současná spolupráce vydrží přesně tak dlouho, dokud mají společného protivníka.
Na severu čeká Eritrea
Nad touto domácí krizí se vznáší ještě jeden problém: Eritrea.
Válka v letech 2020–2022 udělala z prezidenta Isaiase Afwerkiho důležitého spojence Addis Abeby. Eritrejské jednotky vstoupily do Tigraje a bojovaly proti TPLF společně s federální armádou.
Pretorijskou dohodu ale Eritrea nepodepsala a vztahy mezi Asmarou a Addis Abebou se od té doby prudce zhoršily.
Etiopský ministr zahraničí letos v únoru obvinil Eritreu z podpory ozbrojených organizací uvnitř Etiopie a z dlouhodobého držení některých území na společné hranici. Eritrea tato obvinění odmítá. Podobné tvrzení zopakovala Abiyova kancelář po vzniku nové protivládní aliance v září, kdy uvedla, že jednotlivé skupiny získávají z Asmary finanční podporu. Eritrejská vláda taková obvinění opakovaně popřela.
Právě tady se etiopská domácí krize začíná spojovat s Rudým mořem.
Etiopie přišla po osamostatnění Eritreje roku 1993 o vlastní pobřeží. Otázka přístupu k moři se v posledních letech znovu stala jedním z velkých témat Abiyovy zahraniční politiky. Napětí mezi oběma státy proto není jen vzpomínkou na válku z let 1998–2000 nebo pokračováním sporů kolem Tigraje. V pozadí stojí také etiopská snaha zajistit si dlouhodobě bezpečnější cestu k přístavům.
V oblasti, kde současná válka v Jemenu dramaticky zvýšila strategickou cenu každého přístavu, ostrova a námořní základny, není tato otázka akademická.
Somálsko je druhá otevřená hranice
Podobně komplikovaná je východní hranice.
V lednu 2024 vyvolala Etiopie jednu z největších diplomatických krizí v novodobých vztazích se Somálskem, když podepsala memorandum se Somalilandem. Addis Abeba měla získat dlouhodobý přístup k pobřeží a možnost vybudovat námořní základnu; Mogadišo dohodu odmítlo jako zásah do vlastní suverenity. Somálsko následně posílilo vztahy s Egyptem a Eritreou, tedy se státy, jejichž vztahy s Etiopií jsou tradičně problematické.
Turecké zprostředkování následně pomohlo vztahy uklidnit a během roku 2025 se Addis Abeba a Mogadišo vrátily k přímým jednáním.
Bezpečnostní realita hranice je ovšem jiná věc.
Somálsko se stále potýká s Aš-Šabábem. Islamistické hnutí dokázalo v posledních letech znovu získávat některá území a podle červnové analýzy Evropské unie drželo nebo přímo ohrožovalo oblasti směřující k etiopské hranici. Samotná Etiopie už přitom ví, že hranice není neprostupná. V červenci 2022 pronikly oddíly Aš-Šabábu do etiopského Somálského regionu a následovaly několikadenní těžké boje.
Riziko nyní zvyšuje nejistá budoucnost mezinárodní vojenské podpory Somálska.
Mise Africké unie AUSSOM má přibližně dvanáct tisíc příslušníků a pro logistiku je silně závislá na podpoře OSN. Spojené státy letos oznámily, že od příštího roku nechtějí financovat pokračování tohoto systému. Diplomatičtí a bezpečnostní představitelé citovaní Reuters varují, že bez náhradního mechanismu může být další fungování mise velmi obtížné.
Pokud by bezpečnostní systém v Somálsku slábl právě ve chvíli, kdy Addis Abeba přesouvá další síly na sever a do Amhary, vzniká nepříjemná rovnice.
Etiopie by musela hlídat stále nebezpečnější východní hranici ve stejné době, kdy znovu bojuje s Tigrajem.
Dvě stovky somálských vojáků a mnoho otazníků
Citlivost této hranice ukázal na konci srpna bizarní incident.
Přibližně dvě stovky čerstvě vycvičených příslušníků somálské armády překročily hranici do etiopského Somálského regionu. Regionální zdroje uváděly 200 až 231 mužů, kteří byli zadrženi na několika místech a část z nich měla skončit v Džidžize.
Somálský poradce pro národní bezpečnost později samotný přechod hranice potvrdil, ale uvedl, že vojáci dostali volno a cestovali navštívit své rodiny. Řada okolností zůstává nejasná: kolik mužů hranici skutečně překročilo, zda byli ozbrojeni, proč se pohybovali ve větších skupinách a jaký přesně byl jejich status po zadržení. Proto by bylo předčasné z incidentu vyvozovat plánovanou somálsko-etiopskou vojenskou konfrontaci.
Je to však dobrá ukázka jiné skutečnosti.
Hranice Afrického rohu jsou dlouhé, místní komunity je překračují po generace a státní bezpečnostní struktury nejsou vždy schopné přesně kontrolovat pohyb ozbrojených lidí. V okamžiku, kdy se několik sousedních zemí současně potýká s válkou, se z takové vlastnosti stává bezpečnostní riziko.
A na západě hoří Súdán
Ještě nebezpečnější je situace podél súdánské hranice.
Občanská válka mezi súdánskou armádou SAF a polovojenskými Rapid Support Forces trvá od dubna 2023 a rozdělila zemi na soupeřící mocenské prostory. V oblasti Modrého Nilu navíc působí SPLM-N, jehož jednotky spolupracují s RSF. V březnu tato koalice obsadila pohraniční Kurmuk a operovala poblíž etiopské hranice.
Súdánští představitelé během roku několikrát obvinili Etiopii, že její území využívají struktury podporující RSF.
V květnu súdánská armáda tvrdila, že drony použité při útocích na Chartúm startovaly z letiště Bahir Dar v Etiopii a že se na operacích podílely Spojené arabské emiráty. Addis Abeba i Abú Zabí obvinění odmítly. Reuters nedokázal tvrzení súdánské armády nezávisle potvrdit.
V září pak místní súdánští představitelé tvrdili, že se na etiopské straně hranice nachází několik táborů používaných k výcviku RSF a zahraničních bojovníků. Ani tato tvrzení zatím nebyla nezávisle doložena a Etiopie podobná obvinění odmítá. Musíme je proto chápat jako tvrzení jedné válčící strany, nikoli jako prokázaný fakt.
Podstatný je však už samotný vznik takových podezření.
Súdánská armáda posílila své jednotky na etiopské hranici. Boje se přiblížily k prostoru Modrého Nilu a Benishangul-Gumuzu. Z občanské války, kterou bylo možné ještě před několika lety považovat za vnitrosúdánský konflikt, se stává další zdroj přeshraničního napětí.
Nad Africkým rohem se potkávají také Saúdové a Emiráty
Právě Súdán zároveň ukazuje, proč se tento článek vrací k předchozím dílům našeho seriálu.
Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty po dlouhou dobu vystupovaly jako velmi blízcí spojenci. V průběhu války v Jemenu se jejich zájmy začaly rozcházet a během roku 2026 se soupeření přeneslo výrazněji také do Afrického rohu.
Reuters před únorovým summitem Africké unie popsal sílící konkurenci obou monarchií v Súdánu, Somálsku, Somalilandu, Etiopii i kolem přístavní infrastruktury. Saúdská Arábie se přibližuje k Egyptu, Turecku a Kataru, zatímco Spojené arabské emiráty vybudovaly rozsáhlou síť hospodářských a bezpečnostních vazeb kolem přístavů a místních politických aktérů.
To neznamená, že Rijád a Abú Zabí řídí místní konflikty jako figurky na šachovnici.
Znamená to ale, že domácí války získávají zahraniční zdroje, diplomatické patrony a logistické vazby. Místní spor se tak může snáze prodlužovat a zároveň vstupovat do širšího soupeření.
Právě proto je současná destabilizace Etiopie důležitá také pro příběh Rudého moře.
Africké předpolí Rudého moře začíná hořet
Etiopie zatím není před rozpadem. Federální vláda stále kontroluje hlavní státní instituce, má početnou armádu, letectvo a oproti první tigrajské válce výrazně silnější bezpilotní kapacity. Ani nová protivládní aliance zatím neprokázala, že dokáže dlouhodobě koordinovat skupiny, které ještě nedávno bojovaly proti sobě. Stejně předčasné by ovšem bylo současnou situaci zlehčovat jako další regionální povstání.
Během jediného týdne se TPLF spojila s šesti dalšími ozbrojenými organizacemi, znovu vypukla válka mezi Tigrajem a federální vládou a boje se rozšířily do Afaru i Amhary. Současně pokračuje povstání Fano, vztahy s Eritreou jsou nejhorší za mnoho let, súdánská válka dosahuje k západní hranici a Somálsko zůstává zatíženo Aš-Šabábem i vlastními vnitřními konflikty.
To vše se odehrává několik stovek kilometrů od Bab al-Mandabu. Na jeho arabském břehu sledujeme Húsíe, Saúdskou Arábii a boj o bezpečnost námořních cest. Na africkém břehu se mezitím vrství etiopská, súdánská a somálská krize. Írán, Libanon a Sýrie, Jemen a Africký roh mají vlastní dějiny. Teprve když je položíme vedle sebe, začne být vidět, co se během roku 2026 skutečně změnilo – a s jakým světem vstupují Spojené státy do posledních týdnů před midterms.
Autor: Martin Cikán, zpracováno na základě rešerše Jana Cikána.
Použité zdroje
HUMAN RIGHTS WATCH (2025) World Report 2025: Ethiopia. Human Rights Watch, 16 January 2025. Dostupné z: https://www.hrw.org/world-report/2025/country-chapters/ethiopia [cit. 26. 10. 2026].
HUMAN RIGHTS WATCH (2026) World Report 2026: Ethiopia. Human Rights Watch, 2026. Dostupné z: https://www.hrw.org/world-report/2026/country-chapters/ethiopia [cit. 26. 10. 2026].
AFRICANEWS (2026) ‚TPLF move to restore leadership raises tensions in Ethiopia’s Tigray‘. Africanews, 6 May 2026. Dostupné z: https://www.africanews.com/2026/05/06/tplf-move-to-restore-leadership-raises-tensions-in-ethiopias-tigray/ [cit. 26. 10. 2026].
ALI, F. (2026) ‚Ethiopian armed groups forge alliance against government‘. Al Jazeera, 21 September 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/9/21/ethiopian-armed-groups-forge-alliance-against-government [cit. 26. 10. 2026].
ASSOCIATED PRESS (2026) ‚Ethiopian opposition groups unite to mount challenge to prime minister Abiy‘. Associated Press, 22 September 2026. Dostupné z: https://apnews.com/article/d348643aa604ebc074d8aade25c97efe [cit. 25. 9. 2026].
AL JAZEERA (2026) ‚Can Ethiopia’s seven-group rebel alliance challenge Abiy Ahmed?‘. Al Jazeera, 23 September 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/9/23/can-ethiopias-seven-group-rebel-alliance-challenge-abiy-ahmed [cit. 26. 10. 2026].
ADU-GYAMFI, K. (2026) ‚Ethiopia’s federalism dilemma: Why regional power keeps fuelling conflict‘. Africanews, 24 September 2026. Dostupné z: https://www.africanews.com/2026/09/24/ethiopias-federalism-dilemma-why-regional-power-keeps-fuelling-conflict/ [cit. 26. 10. 2026].
AFRICANEWS (2026) ‚Analyst warns Ethiopia fighting could widen into regional conflict‘. Africanews, 25 September 2026. Dostupné z: https://www.africanews.com/2026/09/25/analyst-warns-ethiopia-fighting-could-widen-into-regional-conflict/ [cit. 26. 10. 2026].
MAGEE, C. (2026) ‚Is Ethiopia on the verge of another civil war as fighting erupts in Tigray?‘. Al Jazeera, 26 September 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/9/26/is-ethiopia-on-the-verge-of-another-civil-war-as-fighting-erupts-in-tigray [cit. 26. 10. 2026].
EUROPEAN UNION AGENCY FOR ASYLUM (2026) Somalia – Security Situation: Hirshabelle. June 2026. Dostupné z: https://www.euaa.europa.eu/somalia-security-situation/24-hirshabelle [cit. 25. 9. 2026].
KAAB TV (2026) ‚Somali Troops Detained After Crossing Into Ethiopia‘. Kaab TV, 29 August 2026. Dostupné z: https://en.kaabtv.com/somali-troops-detained-after-crossing-into-ethiopia/ [cit. 25. 9. 2026].
SOMALI GUARDIAN (2026) ‚Somalia NSA confirms troops crossed into Ethiopia region‘. Somali Guardian, 2 September 2026. Dostupné z: https://www.somaliguardian.com/news/somalia-news/somalia-nsa-confirms-troops-crossed-ethiopia-somali-region/ [cit. 25. 9. 2026].
SUDAN TRIBUNE (2026) ‚Sudanese official says RSF running UAE-backed camps inside Ethiopia‘. Sudan Tribune, 3 September 2026. Dostupné z: https://sudantribune.com/article/318291 [cit. 25. 9. 2026].
SUDAN TRIBUNE (2026) ‚Sudanese official renews accusations against Ethiopia over paramilitaries near border‘. Sudan Tribune, 7 September 2026. Dostupné z: https://sudantribune.com/article/318451 [cit. 25. 9. 2026].
AL JAZEERA (2026) ‚Egypt says it shares „identical“ views with Saudi Arabia on Yemen, Sudan‘. Al Jazeera, 5 January 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/1/5/egypt-says-it-shares-identical-views-with-saudi-arabia-on-yemen-sudan [cit. 26. 10. 2026].
ALI, F. (2026) ‚Somalia cancels all agreements with UAE over alleged sovereignty violations‘. Al Jazeera, 12 January 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/1/12/somalia-cancels-all-agreements-with-uae-over-alleged-sovereignty-violations [cit. 26. 10. 2026].
