Svět před midterms: Jemen se znovu rozhořel.

eště na jaře 2026 mohl Jemen při pohledu zvenčí působit jako válka, která sice nikdy neskončila, ale alespoň zamrzla. Frontové linie se několik let výrazněji nehýbaly, Saúdská Arábie se snažila vyhnout návratu k rozsáhlému vojenskému angažmá a Húsíové se z domácího povstaleckého hnutí stále více měnili v regionálního aktéra schopného útočit na lodě, Izrael i cíle mimo jemenské území.

V létě se tato rovnováha začala rozpadat. V září už nebylo pochyb: jemenská občanská válka se vrátila ve velkém.

Húsíové zahájili rozsáhlé operace proti silám mezinárodně uznávané vlády, obnovili útoky proti Saúdské Arábii a během několika dnů pronikli k nejcitlivějším místům pobřeží Rudého moře. Jejich protivníci zároveň přešli do protiútoků v al-Džaufu, Ma’ribu a dalších oblastech. Válka, která se od příměří z roku 2022 držela převážně v omezených střetech, se znovu změnila ve skutečný boj o území. Zvláštní vyslanec OSN Hans Grundberg 10. září konstatoval, že riziko návratu k rozsáhlému konfliktu, před nímž varoval ještě v srpnu, se stalo realitou.

Současné dění je obtížné pochopit bez krátkého návratu k roku 2022. Tehdy se Húsíové, mezinárodně uznávaná jemenská vláda a Saúdy vedená koalice dohodli pod patronací OSN na příměří. Zastavily se velké útočné operace, výrazně poklesl počet civilních obětí, do přístavu Hudajdá začalo proudit více paliva a ze Saná se po letech obnovily mezinárodní komerční lety. Formální dohoda sice v říjnu 2022 vypršela, její základní vojenský efekt však přežil další roky.

Jemen přesto zůstal rozdělený. Húsíové, respektive hnutí Ansárualláh, drželi Saná a většinu hustě obydleného severozápadu. Mezinárodně uznávanou vládu představovala Prezidentská rada vedení, zkráceně PLC, sídlící v Adenu a opírající se především o Saúdskou Arábii. Vedle ní existovala řada autonomních vojenských struktur, kmenových formací a politických organizací.

Ani protihúsíovský tábor nebyl jednolitý. Národní odpor vedený Tárikem Sálihem měl vlastní vojenskou základnu na západním pobřeží. Strana Isláh zůstávala významná především v Ma’ribu. Na jihu působila Jižní přechodná rada podporovaná Spojenými arabskými emiráty, která usilovala o obnovení samostatného jižního Jemenu. PLC tak měl působit jako zastřešující autorita, ale zároveň v sobě dlouhodobě nesl vzájemně soupeřící proudy.

Na přelomu let 2025 a 2026 se Jemen ocitl na pokraji dalšího rozdělení. Jižní přechodná rada obsadila rozsáhlé oblasti Hadramautu a Mahry a její postup se přiblížil k saúdským hranicím. Rijád jej označil za ohrožení vlastní bezpečnosti.

Následovala rychlá protiakce sil podporovaných Saúdskou Arábií. Začátkem ledna vláda znovu získala Mukallu a další území, která separatisté krátce předtím ovládli. Uvnitř samotného STC pak vznikl rozkol: část vedení při jednáních v Rijádu oznámila rozpuštění organizace, zatímco předseda Ajdarús az-Zubajdí a jeho stoupenci tento krok odmítali uznat.

Vývoj měl dvě důležité následky. Saúdská Arábie ukázala, že je ochotna použít mnohem tvrdší prostředky, pokud v Jemenu vidí bezprostřední ohrožení vlastní hranice. Zároveň se část protihúsíovských sil, které předtím soupeřily mezi sebou, znovu dostala pod silnější tlak Rijádu.

Právě z této situace vycházel optimismus, který byl patrný ještě počátkem září. Část jemenských vládních představitelů začala otevřeně mluvit o možnosti obnovit rozsáhlé operace proti Húsíům. Komentáře o jejich možném vojenském zlomení nebyly zcela vycucané z prstu: poměr sil se skutečně měnil a Saúdové evidentně již nechtěli připustit další rozšiřování íránského vlivu na svém jižním okraji.

Jenže Húsíové nečekali, až jejich protivníci dokončí přípravy.

První varování přišlo v červenci. Dne 20. července Ansárualláh oznámil námořní blokádu Saúdské Arábie. Hnutí ji označilo za odvetu za údajnou saúdskou blokádu Jemenu a formulovalo ji heslem „oko za oko“. Rijád odpověděl, že útoky na komerční plavidla bude považovat za pirátství a přijme opatření k jejich ochraně.

Hormuzský průliv už byl kvůli válce mezi Íránem a Spojenými státy výrazně omezený. Saúdská Arábie proto převáděla velkou část exportu na východo-západní ropovod směřující k přístavu Janbú na pobřeží Rudého moře. Odtud mohly tankery pokračovat přes Bab al-Mandab do Indického oceánu.

Pokud by Húsíové dokázali významně omezit také tuto trasu, ocitl by se největší světový vývozce ropy pod tlakem na obou hlavních námořních cestách zároveň. To ještě neznamenalo uzavření průlivu. Samotná vyhlášená blokáda však zvýšila nejistotu rejdařů, pojišťoven i odběratelů saúdské ropy.

Během srpna se vojenské napětí zvyšovalo téměř po týdnech.

Húsíové útočili na jižní Saúdskou Arábii i na pozice jemenských vládních sil. Dne 9. srpna zasáhli raketami a drony přístav Mochá; podle jemenské armády zemřelo sedm lidí a dalších třicet bylo zraněno. Protivzdušná obrana údajně sestřelila jedenáct dronů. Ansárualláh tvrdil, že cílem byly saúdské jednotky a sklady výzbroje.

Rijád zároveň varoval před dalšími údery proti energetické a dopravní infrastruktuře a před nebezpečím rozšíření útoků i za samotnou jemensko-saúdskou hranici.

Íránský vliv byl v těchto zprávách zásadním tématem. Saúdská strana tvrdila, že operace Húsíů a některých iráckých milic koordinují Revoluční gardy. Teherán dlouhodobě podporu Ansárualláhu poskytuje, avšak odmítá tvrzení, že by jemenské hnutí přímo řídil. Samotní Húsíové mají vlastní vedení, domácí politickou základnu a vlastní cíle, které se s íránskými zájmy překrývají, ale nejsou s nimi totožné.

Právě zde je třeba být opatrný s jednoduchým pojmem „íránský proxy“.

Ansárualláh bez íránských zbraní, know-how a technologické pomoci patrně nebude stejným vojenským aktérem. Současně však není libovolně ovladatelnou jednotkou Revolučních gard. V Jemenu vede vlastní válku a jeho vztah k Saúdské Arábii existoval dlouho před současným americko-íránským konfliktem.

První dny září přinesly velmi nepřehlednou sérii útoků a protiútoků. Síly napojené na PLC postupovaly v provincii al-Džauf a střety se soustředily kolem al-Hazmu. Vládní vojenská média zveřejňovala záběry tanků a pěchoty při bojích s Húsíi a hovořila o přechodu do rozsáhlejší ofenzivy. Další operace probíhaly v Ma’ribu.

Právě z tohoto období pochází část optimistických hodnocení, podle nichž se Húsíové dostali do defenzivy a jejich protivníci mohou postupovat dále k Saná. U materiálů vydávaných jemenskou armádou však nebylo možné přesnou lokalizaci všech zveřejněných záběrů nezávisle potvrdit.

Představa rychlého zhroucení Ansárualláhu nevydržela ani několik dní.

Hnutí přešlo do protiútoku. A místo toho, aby soustředilo všechny síly na obranu severních pozic, udeřilo tam, kde mohl mít jeho postup význam daleko přesahující hranice Jemenu.

Na pobřeží Rudého moře.

Dne 10. září obsadili Húsíové Mochu.

Historický přístav leží přibližně 75 kilometrů od průlivu Bab al-Mandab. Jeho pád proto nebyl jen dalším barevným políčkem na mapě jemenské občanské války. Ansárualláh se přiblížil k jednomu z nejdůležitějších míst světového námořního obchodu a zároveň rozbil část systému, na který Saúdská Arábie spoléhala při obcházení problémů v Hormuzském průlivu.

Húsíové následně pokračovali dále podél pobřeží. Vládní zdroje hlásily jejich postup na ostrovy Haniš a 11. září také na strategický ostrov Perim ležící přímo v Bab al-Mandabu. Současně padl Dhubáb na pevninském pobřeží. Přesnost kontroly jednotlivých bodů se během rychlých bojů měnila a některá hlášení nebylo možné okamžitě nezávisle ověřit. Směr ofenzivy byl ale zřejmý: Ansárualláh se snažil vytvořit souvislou pozici podél západního pobřeží a získat co největší páku nad průlivem.

Podle samostatné investigace Associated Press, která vycházela z rozhovorů s deseti představiteli a účastníky bojů, pomáhali Húsíům při zářijové ofenzivě také poradci íránských Revolučních gard. Měli poskytovat taktickou podporu, vyhodnocovat spojení protivníka a přispívat k řízení postupu. Teherán se k těmto konkrétním tvrzením agentury nevyjádřil. Íránský zájem otevřít protivníkům další frontu byl přitom zřejmý právě ve chvíli, kdy sám zápasil o Hormuzský průliv.

Geografická logika je zřejmá. Na východě Arabského poloostrova leží Hormuz. Na západě Bab al-Mandab. Pokud je současně ohrožen provoz v obou úžinách, problém přestává být jemenský, saúdský či dokonce pouze blízkovýchodní.

Právě souběh obou krizí vysvětluje tvrdost saúdské reakce. Když Írán omezil provoz Hormuzem, Rijád mohl část ropy přesunout východo-západním ropovodem k Janbú. Húsíovská blokáda Rudého moře tuto alternativu zpochybnila. Útoky navíc zasáhly čerpací infrastrukturu saúdského East-West Pipeline a na určitou dobu omezily jeho kapacitu. V polovině září obchodníci odhadovali, že delší výpadek by mohl ohrozit množství ropy odpovídající několika procentům světových dodávek.

Saúdové tak stáli před velmi nepříjemnou volbou. Mohli zesílit letecké útoky na Húsíe a podpořit další pozemní operace PLC. Každá větší eskalace však současně zvyšovala pravděpodobnost dalších útoků na ropnou infrastrukturu, letiště a velká města.

Nebo mohli vojenský tlak omezit a pokusit se obnovit jednání. Tím by ale Ansárualláh získal čas konsolidovat nová území a svou kontrolu nad pobřežím proměnit v dlouhodobou strategickou výhodu.

V září se Rijád rozhodl pokračovat v úderech.

Húsíové odpověděli stejným jazykem.

V noci na 19. září zazněla varování před vzdušným útokem také v saúdské metropoli.

Nad prostorem u letiště v Rijádu byl pozorován mohutný sloup černého kouře. Ansárualláh následně oznámil útok raketami a drony na „citlivé cíle“ v hlavním městě a také na zařízení společnosti Aramco v Janbú. Saúdská koalice uvedla, že raketu směřující k Rijádu sestřelila, a hlásila zmařené útoky rovněž v dalších částech země. Rozsah případných škod v metropoli Rijád podrobně nekomentoval.

Symbolika byla přesto silná. Od obnovení bojů v červenci šlo podle dostupných informací o první deklarovaný húsíovský útok na hlavní město. Konflikt, který před několika týdny mohl stále vypadat jako obnovená jemenská občanská válka, se opět změnil v přímou bezpečnostní hrozbu pro Saúdskou Arábii.

O dva dny později Húsíové pokračovali v postupu do vysočiny mezi provinciemi Táizz a Lahidž. Jejich cílem se staly strategické výšiny oddělující nově získané pobřeží od území kontrolovaného vládními silami. Pokud by je udrželi, jejich západní ofenziva by nebyla pouhým nájezdem k moři, ale základem nové souvislé fronty.

Srpen a září zároveň ukázaly vznik širšího bezpečnostního bloku kolem Rijádu. Saúdská Arábie, Turecko a Pákistán v srpnu uzavřely společnou obrannou dohodu. Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan v září uvedl, že Ankara je připravena pomoci se saúdskými vojenskými potřebami, pokud budou vyplývat ze smlouvy. Pákistán byl zdrženlivější a neoznámil okamžité vojenské zapojení.

Na okraj Valného shromáždění OSN pak Turecko, Saúdská Arábie, Pákistán a Egypt společně potvrdily právo Rijádu na sebeobranu a podpořily zachování bezpečné plavby v regionu. Současně však zdůraznily, že trvalé řešení má být diplomatické.

Je tedy nepřesné říkat, že „světu došla s Húsíi trpělivost“ v tom smyslu, že by vznikla jednotná koalice připravená hnutí vojensky zničit. Politická trpělivost se evidentně zmenšila. G7 vyzvala Írán, aby přestal Húsíe vyzbrojovat, Evropská unie chce posílit námořní operaci Aspides a okolní státy stále ostřeji reagují na útoky proti dopravě a energetické infrastruktuře. Spojené státy však zatím neoznámily návrat k rozsáhlému vlastnímu bombardování Jemenu. Rozdíl mezi přímým zapojením do války a podporou saúdských operací se měl naplno ukázat v říjnu.

Tato zdrženlivost není nevysvětlitelná. Američané Húsíe bombardovali už dříve a zjistili, že zničení jednotlivých skladů, radarů a odpalovacích zařízení není totéž jako vojenské zlomení hnutí zakořeněného v horském severním Jemenu.

Právě terén zůstává jednou z největších výhod Ansárualláhu. Je snadné bombardovat základnu. Je podstatně obtížnější dobýt horské oblasti severu Jemenu, kde Húsíové vedou válku po generace a odkud původně vyrostli jako lokální povstalecké hnutí.

To je také důvod, proč zářijový postup nelze automaticky zaměňovat za jejich definitivní vítězství. Vládní síly nadále drží Aden, významnou část jihu a východu a důležitá postavení kolem Ma’ribu. Boje pokračují na řadě front a protihúsíovské jednotky v Ma’ribu dokázaly během druhé poloviny září podnikat vlastní protiútoky. Húsíové získali iniciativu a strategicky cenné pobřeží, ale neovládli celý Jemen.

Stejně přehnané proto bylo zářijové přesvědčení, že je čeká bezprostřední porážka, jako bylo předčasné tvrdit, že už válku vyhráli. Říjnové boje skutečně ukázaly, že jedna ofenziva může během několika dní změnit mapu a další ji zase přepsat.

Začátkem října už bylo zřejmé, že zářijový postup Húsíů nebude posledním slovem. Dne 5. října vyhlásil předseda Prezidentské rady vedení Rašád al-Alímí operaci označovanou jako Úsvit Jemenu. Jejím deklarovaným cílem nebylo pouze získat zpět ztracené přístupy k Bab al-Mandabu, ale postupně obnovit vládní kontrolu nad územími ovládanými Ansárualláhem, včetně Saná.

Vládní jednotky, síly Jižních obrů a další protihúsíovské formace zahájily za podpory saúdského letectva protiútok podél západního pobřeží. Jemenská vláda oznámila znovudobytí Dhubábu, strategických postavení u průlivu a také Mochy. Húsíové ovšem zejména tvrzení o ztrátě Mochy odmítli. Associated Press potvrdila postup vládních jednotek v několika oblastech u Bab al-Mandabu, nikoli však trvalou kontrolu vlády nad každým sporným bodem.

Právě tato nejistota je pro hodnocení současné války zásadní. Zářijové územní zisky Húsíů se podařilo částečně zvrátit, nebylo však dosaženo rozhodujícího průlomu. O Mochu a okolní pobřežní koridor se nadále vedou boje a zprávy z 26. října znovu ukazují, že působení obou stran v této oblasti nelze redukovat na jednoduchou mapu trvale obsazeného území.

Významné je také složení útočících jednotek. Do říjnových operací se zapojily Jižní obří brigády a formace spojené s někdejší Jižní přechodnou radou. Organizace, jejíž samostatný postup na přelomu roku málem rozbil protihúsíovský tábor, tak nyní prostřednictvím části svých někdejších vojenských struktur pomáhala provádět saúdskou protiofenzivu. To však samo o sobě nedokazuje, že politické spory mezi jednotlivými proudy definitivně zmizely.

Zatímco saúdské letouny a jemenské vládní oddíly útočily na pobřeží, Ansárualláh soustředil tlak na vnitrozemský Táizz. Začátkem října ovládl důležité přístupové komunikace a podle zpráv Associated Press obsadil také Turbu, významný bod na cestě spojující Táizz s Adenem.

Táizz není jen další město, o které spolu soupeří ozbrojené skupiny. Je to rozsáhlé populační a hospodářské centrum v horském prostoru jižního Jemenu a zároveň brána mezi pobřežím a oblastmi kontrolovanými mezinárodně uznávanou vládou. Jeho ovládnutí by Húsíům nabídlo možnost postupovat dále k jihu. Samotné obléhání ovšem může způsobit humanitární katastrofu, aniž by hnutí město vůbec dobylo.

Dne 20. října humanitární koordinátor OSN Laurent Bukera upozornil, že uzavřené komunikace a nedostatek paliva ohrožují fungování nemocnic, dodávky kyslíku i zásobování vodou. Produkce vody ve městě podle OSN klesla přibližně na polovinu a ceny některých základních potravin a paliv se více než zdvojnásobily.

O tři dny později OSN oznámila, že Táizz zůstává přibližně dvacet dní odříznutý od pravidelných dodávek. Více než 800 tisíc lidí přišlo o přístup k humanitární pomoci. Čtyřicet dva zdravotnických zařízení hlásilo akutní nedostatek paliva, kyslíku, léčiv nebo dalšího materiálu. Voda se musí do mnoha částí města dovážet cisternami, jejichž služby podle humanitárních pracovníků v některých případech ztrojnásobily cenu.

Vládní síly stále drží centrum Táizzu. V horském zázemí pokračují prudké boje a obě strany zveřejňují vlastní údaje o protivníkových ztrátách. Ty je ovšem nutné hodnotit velmi opatrně. Mnohem lépe doložený je důsledek pro civilisty: přerušené silnice, přetížené nemocnice, nedostatek vody a postupné vyčerpávání zásob.

Saúdská Arábie se v říjnu nedostala pod tlak jen kvůli bojům o pobřeží. Húsíové pokračovali v přeshraničních útocích proti civilní a energetické infrastruktuře. Zvláštní vyslanec OSN Hans Grundberg 9. října popsal údery na letiště v Abhá a Rijádu jako významnou součást eskalace.

Dne 10. října následoval zvlášť závažný zásah mezinárodního letiště krále Chálida v Rijádu. Podle údajů saúdských orgánů, které následujícího dne citoval zvláštní vyslanec OSN, zahynulo dvanáct lidí a více než tři sta dalších bylo zraněno. Na rozdíl od zářijových hlášení o zachycených střelách už tedy nešlo pouze o demonstraci schopnosti dosáhnout na saúdskou metropoli, ale o útok s rozsáhlými civilními následky.

Rijád odpověděl dalšími údery proti húsíovským vojenským kapacitám. Podle Associated Press zároveň Spojené státy poskytovaly saúdské straně zpravodajské informace, podporu při výběru cílů a při plánování operací. To ale stále není totéž jako přímé nasazení amerických bombardérů do nové rozsáhlé kampaně.

Rozsah konfliktu se tím dál rozšiřoval. Saúdové usilovali o zvrácení ztrát u Bab al-Mandabu, zatímco Ansárualláh zvyšoval cenu takové operace údery proti saúdskému vnitrozemí. Přeshraniční válka a jemenská občanská válka se opět staly dvěma neoddělitelnými frontami.

Zahraniční angažmá už přitom není omezeno na Saúdskou Arábii a Írán. Pákistán a Turecko v prvních říjnových dnech oznámily kroky na podporu saúdské obrany podle společné bezpečnostní dohody. Je však třeba rozlišovat mezi podporou bezpečnosti království a přímým zapojením jejich pozemních jednotek do bojů na jemenském území; takový krok z dostupných oznámení nevyplývá.

Zvláštní vyslanec OSN Hans Grundberg během října pokračoval v jednáních s Washingtonem, Londýnem a Berlínem. Jeho argument zůstává stejný: vojenské zisky mohou změnit vyjednávací postavení jednotlivých aktérů, ale nemohou nahradit politické urovnání mezi Jemenci.

Dne 26. října saúdská koalice oznámila zničení pěti podzemních skladovacích prostor pro balistické střely, čtyř odpalovacích zařízení a dalšího skladu. Húsíové ve stejný den tvrdili, že zasáhli vládní pozice u Adenu a Lahidže; tato konkrétní tvrzení nebylo možné nezávisle potvrdit. Egyptský parlament současně schválil podporu Saúdské Arábii proti húsíovským útokům. Ve stejném období jednaly v Teheránu delegace Íránu, Saúdské Arábie, Turecka a Pákistánu o regionální bezpečnosti.

Všechny tyto události ukazují zdánlivý paradox. Vojenské zapojení okolních států roste, ale zároveň vznikají nové diplomatické kontakty mezi zeměmi, jejichž zájmy se v Jemenu střetávají. Zatím z toho však nevzniklo příměří. Pro obyvatele samotného Jemenu je výsledkem především další měsíc bojů.

Za mapami průlivů, ropovodů a regionálních aliancí stojí země, která nikdy nedostala čas se z předchozí války zotavit.

Již k 22. září uváděl Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky více než 130 tisíc nově vysídlených od začátku září. Říjnový vývoj tuto bilanci výrazně zhoršil. Podle OCHA dosáhl k 22. říjnu počet vysídlených od začátku srpna téměř 260 tisíc. Oba údaje mají poněkud rozdílné počáteční období a nelze je proto mechanicky odečítat. Přibližně polovina nejnověji vysídlených se uchýlila do provincie Táizz, kde současně pokračují nejtvrdší střety. Další tisíce přepluly Rudé moře do Džibutska a dalších částí Afrického rohu; OSN k 20. říjnu evidovala přibližně 3 800 nově příchozích do Džibutska.

Světový potravinový program současně upozorňuje, že přibližně 18,3 milionu Jemenců trpí akutní potravinovou nejistotou a 2,2 milionu dětí mladších pěti let akutní podvýživou. Ve zpřístupněných oblastech sledovaných organizací WFP už na začátku října 74 procent domácností nedokázalo pokrýt základní potravinové potřeby. Humanitární operace navíc komplikuje fakt, že Jemen dováží kolem devadesáti procent potravin. Každý narušený přístav a každá přerušená silnice jsou proto zároveň ekonomickým útokem na civilní obyvatelstvo. K 22. říjnu navíc OSN ověřila 251 civilních obětí v podobě 57 mrtvých a 194 zraněných; nejde o celkový počet padlých v současné válce.

Jemenská válka tak znovu získala dvě tváře.

První je regionální. Írán získává prostřednictvím Húsíů možnost vytvářet tlak na Saúdskou Arábii a dopravu přes Bab al-Mandab právě ve chvíli, kdy je současně omezen Hormuz. Rijád odpovídá vojenskou silou a budováním nových bezpečnostních vazeb. Turecko, Pákistán, evropské státy, Čína i Spojené státy sledují konflikt především prizmatem energetiky a dopravy.

Druhá je stará a čistě jemenská. Jde o to, kdo bude vládnout v Saná, zda země zůstane jednotná, jaké místo v ní bude mít jih a zda některá z jejích politických a vojenských struktur vůbec dokáže vytvořit fungující stát.

Ještě začátkem září se dalo s určitou dávkou optimismu spekulovat, zda posílené síly PLC a obnovená saúdská aktivita nepřivedly Ansárualláh do nejhorší situace za mnoho let. Vývoj následujících týdnů takový závěr nepodpořil. Húsíové dokázali během několika dnů obsadit Mochu a dostat se do prostoru Bab al-Mandabu. Říjen ovšem ukázal také hranice jejich úspěchu: saúdské letectvo a protihúsíovské jednotky byly schopné zahájit rozsáhlou protiofenzivu a zpochybnit jejich kontrolu nad nově získaným pobřežím.

Válka se proto nedá popsat jako nepřetržitý postup jediné strany. V oblasti Mochy zůstává situace sporná, zatímco na vnitrozemských frontách u Táizzu získali Húsíové novou formu nátlaku. Nedokázali dobýt město, ale jeho obléháním připravili statisíce lidí o přístup k zásobování a humanitární pomoci. Současně pokračují v útocích na saúdské území a demonstrují schopnost zasahovat i vysoce chráněné cíle.

Saúdská Arábie má výraznou převahu ve vzduchu, penězích i technologiích. Jemenská vláda má více prostoru k reorganizaci než před několika lety. Húsíové však mají území, bojové zkušenosti, domácí mocenskou základnu, horský terén a schopnost přenášet konflikt za hranice. Žádná z těchto výhod sama o sobě nestačí k rychlému vítězství.

Po čtyřech letech relativního klidu tak jemenský konflikt vstoupil do nové fáze. Tentokrát se totiž nebojuje pouze o Saná, Aden nebo Ma’rib. Bojuje se zároveň o bezpečnost saúdských ropných terminálů, o plavbu přes Bab al-Mandab a nepřímo také o to, zda může Írán po ztrátách v Sýrii a Libanonu stále prostřednictvím svých partnerů zasahovat nejcitlivější body světové ekonomiky.

Jenže říjnové události zároveň připomněly něco, co lze při sledování strategických map snadno přehlédnout. Na světových trzích se počítají tankery, ropovody a průlivy. V Táizzu lidé počítají zbývající litry vody, zásoby paliva pro nemocniční generátory a dny, po které se ještě podaří uživit rodinu.

Na protějším břehu Rudého moře už začíná další příběh našeho seriálu. Část Jemenců prchá přes moře do Džibutska a Somálska právě ve chvíli, kdy se bezpečnostní krize Afrického rohu šíří přes hranice Etiopie.

Autor: Martin Cikán, zpracováno na základě rešerše Jana Cikána.

UNITED NATIONS (2022) ‚Secretary-General’s Statement on a Nationwide Truce in Yemen‘. United Nations, 1 April 2022. Dostupné z: https://www.un.org/sg/en/content/sg/statement/2022-04-01/secretary-generals-statement-nationwide-truce-yemen [cit. 26. 10. 2026].

UNITED NATIONS (2022) ‚Statement by the Secretary-General on the Nationwide Truce in Yemen‘. United Nations, 30 September 2022. Dostupné z: https://www.un.org/sg/en/content/sg/statements/2022-09-30/statement-the-secretary-general-the-nationwide-truce-yemen [cit. 26. 10. 2026].

AL JAZEERA (2026) ‚Yemeni southern separatists in Riyadh announce disputed disbanding of STC‘. Al Jazeera, 9 January 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/1/9/yemens-separatist-southern-transitional-council-announces-its-dissolution [cit. 26. 10. 2026].

AL JAZEERA (2026) ‚Yemen’s Houthis declare naval blockade of Saudi Arabia: What to know‘. Al Jazeera, 20 July 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/7/20/yemens-houthis-declare-naval-blockade-of-saudi-arabia-what-to-know [cit. 26. 10. 2026].

OFFICE OF THE SPECIAL ENVOY OF THE SECRETARY-GENERAL FOR YEMEN (2026) ‚Briefing by the UN Special Envoy for Yemen, Hans Grundberg, to the Security Council‘. United Nations, 10 September 2026. Dostupné z: https://osesgy.unmissions.org/en/news/briefing-by-the-un-special-envoy-for-yemen-hans-grundberg-to-the-security-council-2 [cit. 26. 10. 2026].

AL JAZEERA (2026) ‚Yemen’s Houthis seize strategic Red Sea city of Mocha‘. Al Jazeera, 10 September 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/9/10/yemens-houthis-seize-strategic-red-sea-city-of-mocha [cit. 26. 10. 2026].

MAGDY, S. (2026) ‚Iranian advisers helped Houthis seize Yemen’s Red Sea coast in less than 48 hours, sources tell AP‘. Associated Press, 23 September 2026. Dostupné z: https://apnews.com/article/e32ed78eb9b528642d043d4303192927 [cit. 26. 10. 2026].

AL JAZEERA (2026) ‚Saudi-led coalition says defence intercepted Houthi missile fired at Riyadh‘. Al Jazeera, 19 September 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/9/19/saudi-led-coalition-says-defences-intercept-houthi-missile-fired-at-riyadh [cit. 26. 10. 2026].

MINISTRY OF FOREIGN AFFAIRS OF TÜRKIYE (2026) ‚Joint Statement on the Consultative Meeting of the Foreign Ministers of Türkiye, Egypt, Pakistan and Saudi Arabia‘. Republic of Türkiye Ministry of Foreign Affairs, 22 September 2026. Dostupné z: https://www.mfa.gov.tr/joint-statement-on-the-consultative-meeting-of-the-foreign-ministers-of-turkiye-egypt-pakistan-and-saudi-arabia-new-york-22-september-2026.en.mfa [cit. 26. 10. 2026].

UNITED NATIONS HIGH COMMISSIONER FOR REFUGEES (2026) ‚Escalating conflict in Yemen could fuel more displacement, refugee movement‘. UNHCR, 22 September 2026. Dostupné z: https://www.unhcr.org/news/briefing-notes/escalating-conflict-yemen-could-fuel-more-displacement-refugee-movement [cit. 26. 10. 2026].

WORLD FOOD PROGRAMME (2026) ‚WFP warns hunger is surging in Yemen as conflict displaces thousands‘. World Food Programme, 2 October 2026. Dostupné z: https://www.wfp.org/news/wfp-warns-hunger-surging-yemen-conflict-displaces-thousands [cit. 26. 10. 2026].

AL-HAJ, A. a MAGDY, S. (2026) ‚Saudi-backed Yemeni forces expel Houthi rebels from several areas around key strait, officials say‘. Associated Press, 5 October 2026. Dostupné z: https://apnews.com/article/e87beb84a0d146e4f0546b50508f7e32 [cit. 26. 10. 2026].

SALHANI, J. (2026) ‚Yemeni gov’t forces aim for Sanaa, but Houthi defeat will be a challenge‘. Al Jazeera, 5 October 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/10/5/yemeni-govt-forces-aim-for-sanaa-but-houthi-defeat-will-be-a-challenge [cit. 26. 10. 2026].

AL-SHAMAHI, A. (2026) ‚Yemen’s government is on the attack against the Houthis. What has changed?‘. Al Jazeera, 6 October 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news-analysis/2026/10/6/yemen-government-is-on-the-attack-against-the-houthis-what-has-changed [cit. 26. 10. 2026].

OFFICE OF THE SPECIAL ENVOY OF THE SECRETARY-GENERAL FOR YEMEN (2026) ‚Briefing by the UN Special Envoy for Yemen, Hans Grundberg, to the Security Council‘. United Nations, 9 October 2026. Dostupné z: https://osesgy.unmissions.org/en/node/136978 [cit. 26. 10. 2026].

OFFICE OF THE SPECIAL ENVOY OF THE SECRETARY-GENERAL FOR YEMEN (2026) ‚Statement by UN Special Envoy for Yemen, Hans Grundberg, on latest attacks against Saudi Arabia‘. United Nations, 11 October 2026. Dostupné z: https://osesgy.unmissions.org/en/news/statement-by-un-special-envoy-for-yemen-hans-grundberg-on-latest-attacks-against-saudi [cit. 26. 10. 2026].

AL BATATI, S. (2026) ‚Giants Brigades lead southern Yemen fightback against the Houthis‘. Al Jazeera, 12 October 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/10/12/giants-brigades-leads-southern-yemen-fightback-against-the-houthis [cit. 26. 10. 2026].

BRYANT, E. a PESENTI, V. (2026) ‚Hunger and displacement soar as fighting escalates in Yemen‘. World Food Programme, 16 October 2026. Dostupné z: https://www.wfp.org/stories/hunger-and-displacement-soar-fighting-escalates-yemen [cit. 26. 10. 2026].

UNITED NATIONS IN YEMEN (2026) ‚Statement by the Humanitarian Coordinator for Yemen, Laurent Bukera, on Humanitarian Situation in Ta’iz‘. United Nations in Yemen, 20 October 2026. Dostupné z: https://yemen.un.org/en/324723-statement-humanitarian-coordinator-yemen-laurent-bukera-humanitarian-situation-ta%E2%80%99iz [cit. 26. 10. 2026].

UNITED NATIONS (2026) ‚UN Geneva Press Briefing: UNHCR, UNCTAD, WMO, OCHA, UNICEF, WHO‘. UN Transcripts, 20 October 2026. Dostupné z: https://transcripts.un.org/en/briefing/geneva/2026-10-20 [cit. 26. 10. 2026].

OFFICE OF THE SPECIAL ENVOY OF THE SECRETARY-GENERAL FOR YEMEN (2026) ‚UN Special Envoy for Yemen concludes visits to London and Berlin‘. United Nations, 21 October 2026. Dostupné z: https://osesgy.unmissions.org/en/news/un-special-envoy-for-yemen-concludes-visits-to-london-and-berlin [cit. 26. 10. 2026].

AL JAZEERA (2026) ‚Fighting rages in Yemen’s Taiz as UN warns nearly 260,000 displaced‘. Al Jazeera, 22 October 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/10/22/fighting-rages-in-yemens-taiz-as-un-warns-nearly-260000-now-displaced [cit. 26. 10. 2026].

UNITED NATIONS (2026) ‚Yemen: Deepening concerns for Taiz City as aid is blocked from entering‘. United Nations, 23 October 2026. Dostupné z: https://www.un.org/en/yemen-deepening-concerns-taiz-city-aid-blocked-entering [cit. 26. 10. 2026].

AL JAZEERA (2026) ‚Time ‚running out‘ to reach Yemen’s Taiz amid deepening crisis, UN says‘. Al Jazeera, 23 October 2026. Dostupné z: https://www.aljazeera.com/news/2026/10/23/time-running-out-to-reach-yemens-taiz-amid-deepening-crisis-un-says [cit. 26. 10. 2026].

KHALED, F. (2026) ‚Drinking water supplies dwindle in Yemeni city besieged by Houthi rebels‘. Associated Press, 24 October 2026. Dostupné z: https://apnews.com/article/8536818c3d496b04b00c13a995b8f8a1 [cit. 26. 10. 2026].

ASSOCIATED PRESS (2026) ‚Saudi-led coalition says it destroyed Houthi missile facilities, and other Mideast news‘. Associated Press, 26 October 2026. Dostupné z: https://apnews.com/article/7d1bcf08210539085ea0b5ed56ef4d4c [cit. 26. 10. 2026].