Článek
S Annou jsme se poznaly hned první týden na střední a od začátku se pasovala do role mojí ochránkyně.
U každého kluka, se kterým jsem chodila, dokázala najít nějaký problém.
„Něco mi na něm nesedí.“
„Je divný, jak se na tebe dívá.“
„Zasloužíš si někoho mnohem lepšího.“
A já jí pokaždé věřila, protože přesně tohle děláš člověku, kterému na světě věříš nejvíc.
Pak jsem se zamilovala do kluka jménem Ivan. Byli jsme spolu čtyři měsíce a já si upřímně myslela, že by to tentokrát mohl být on.
Až jednoho dne prostě zmizel.
Zablokoval si mě úplně všude. Žádné vysvětlení. Nic.
Když jsem to zjistila, Anička byla do hodiny u mě v bytě.
Našla mě na podlaze v koupelně, jak se celá třesu. Sedla si ke mně, přitáhla si mě k sobě, hladila mě po vlasech a šeptala:
„Já vždycky věděla, že s ním není něco v pořádku. Bez něj ti bude mnohem líp.“
Skoro celou noc jsem jí probrečela na rameni.
Po Ivanovi se z toho stal vzorec. Nějaký kluk projevil zájem, všechno vypadalo dobře… a pak najednou zmizel, jako bych nikdy neexistovala.
Když se některý z kluků náhle a nevysvětlitelně odmlčel, tak tam byla Anička. S čajem, dekou a přesně těmi správnými slovy.
Pak jsem v práci poznala Ráďu.
Byl milý takovým tím normálním způsobem – protože je prostě takový. Představila jsem ho Aničce a ta se na něj rozzářila.
„Vypadá úžasně. Mám z vás takovou radost.“
O dva týdny později mi Ráďa zničehonic přestal psát.
Odchytila jsem ho na kuchyňce a on přede mnou skutečně ustoupil. Přitiskl se ke kuchyňské lince, jako bych byla psychopat.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se. Ani se na mě nepodíval.
„Tvoje kamarádka mi psala…“
Řekl mi, že jsi měla bývalého, který pronásledoval každého, s kým jsi chodila. Řekl, že ublížil několika lidem a že se o mě bojí.
Když mi to říkal, musel se přemáhat aby se netřásl. Popravdě jsem tam zůstala stát koukat s otevřenou pusou, protože z toho nebylo pravdivé jediné slovo.
Tak jsem udělala něco, co jsem měla udělat už před lety. Napsala jsem každému klukovi, který mě kdy ghostnul. Odpověděli mi tři a každý z nich mi řekl v podstatě stejný příběh.
Moje milá, ochranářská nejlepší kamarádka je potají varovala, že jsem psychicky nestabilní a že lžu a že mám nebezpečnýho ex.
Pak jsem si vzpomněla na Ivana a ruka se mi začala třást ještě dřív, než jsem stačila napsat jedinou zprávu. Odpověděl taky.
Napsal mi:
„Anna mi řekla, že mě podvádíš se dvěma různými kluky. Řekla, že tě při tom přistihla. Ty detaily byly tak konkrétní, že mě ani nenapadlo o tom vůbec pochybovat. Ten týden jsem tě chtěl představit rodičům.“
Seděla jsem tam a zírala na telefon. Vzala mi jediný vztah, na kterém mi kdy doopravdy záleželo, a ukončila ho lží. A pak mě držela na studené podlaze v koupelně, zatímco já truchlila za mužem, kterého ode mě sama odehnala.
Ten večer jsem jí zavolala a řekla jí, že s někým novým chodím. S klukem jménem David.
Okamžitě mě přerušila.
„Nejdřív se s ním musím setkat. Vždycky si vybereš ty špatné a já jsem pak ta, která uklízí ten bordel.“
Radši jsem se kousla do jazyka, abych jí něco neřekla.
„Večeře u mě doma,“ řekla jsem. „Jen my dvě a David.“
Zasmála se.
„Perfektní. Deset minut s ním a budu přesně vědět, co je zač.“
Jenže David ve skutečnosti neexistoval.
Místo něj jsem požádala Ráďu, aby přišel. Když jsem mu vysvětlila úplně všechno, zbledl. V den večeře dorazila Anička v úplně nových šatech, objala mě a zeptala se:
„Kde je David?“
„Zrušil to,“ řekla jsem.
Ráďu jsem představila jako kolegu, který se u mě jen zastavil, a sledovala jsem, jak zbystřila. Sedli jsme si.
Ráďa se smál mým vtipům, dotýkal se mé ruky a Anča svírala sklenku vína tak pevně, až jí zbělely klouby.
Když Ráďa vstal a šel na toaletu, natáhla se přes stůl a chytila mě za zápěstí.
„Ten chlap je jeden velkej průšvih,“ zasyčela. „Ty jsi až moc důvěřivá, než abys to viděla. Pošli ho pryč.“
Vytrhla jsem ruku z jejího sevření.
„Vždyť jsi ho právě poznala.“
Protočila oči.
„Roky tě chráním, protože ty sama se chránit nedokážeš.“
Pak se Ráďa vrátil a celý její výraz okamžitě roztál do vřelého úsměvu. Tak jsem vstala.
„Ráďo,“ řekla jsem, „řekni Aničce, co jsi mi vyprávěl o našem prvním rande.“
Úsměv jí okamžitě zmizel z tváře. Ráďa se na ni přímo podíval.
„Řekla jsi mi, že máš nebezpečného bývalého, který pronásleduje všechny lidi, se kterými chodíš.“
Anna se nuceně zasmála.
„Jen jsem se o ni snažila postarat.“
Koukla jsem se jí přímo do očí.
„Mluvila jsem i s ostatními,“ řekla jsem. „A mluvila jsem i s Ivanem. Řekla jsi mu, že jsem ho podváděla.“
Pak jsem se odmlčela.
„A potom jsi seděla na podlaze mojí koupelny a držela mě, zatímco jsem plakala kvůli tomu, že jsem ho ztratila.“
Vyskočila tak rychle, až se převrátila židle.
„Já jsem to udělala pro tebe!“ vykřikla a hlas se jí zlomil.
„Chtěli tě ode mě odvést. Ty jsi jediná skutečná kamarádka, kterou jsem kdy měla, a pokaždé, když ses s někým sblížila, jsi mě odhodila.“
Jen jsem se na ni dívala.
„Už žádné ‚my‘ není,“ řekla jsem.
Popadla kabelku a utekla. Později jsem na internetu našla její bývalou spolubydlící z intru.
Řekla mi, že Anička jí udělala přesně to samé: odradila jejího přítele a pak ji celé měsíce utěšovala kvůli tomu, že ho ztratila.
_______
Tento příběh byl zpracován podle vyprávění mé čtenářky I.M. Případná jména, místa a detaily byly pozměněny. Nejedná se o můj osobní příběh.
