Článek
Byla jsem hodně mladá a tohle se mi stalo ještě za totáče, když jsem po střední nastoupila do první práce v jednom družstvu začátkem podzimu.
To by nebylo nic zvláštního. Stejně jako fakt, že tehdy na výpomoc do stejnýho JZD chodili i vojáci - záklaďáci. Celý den jsem byla na bramborovým kombajnu i s dalšími lidmi, co tam tou dobou pracovali.
Ten den si pamatuju, už jsme skončili a po celým dni v prachu jsem se viděla už v koupelně a v posteli. Prostě jsem měla ten den už dost, tak vedoucí požádal jednoho z vojáků, aby mě traktorem hodil domu.
Však to znáte, v celým družstvu byly dohromady funkční akorát dva traktory, z toho modrej uměl brzdit jen do kopce za kravínem na volnoběh, ale měl klakson v pořádku, zato druhej sice netroubil ale brzdil. Na cestu jsme naštěstí dostali ten červený zetor 6911.
Dodneška si tím nejsem jistá, ale spíš si myslím, že tenhle povedenej taškář spíš asi umluvil vedoucího, protože jsem mému přidělenému šoférovi padla do oka.
A tak jsme vyrazili na cestu. Nemohlo mi uniknout, že to vzal nezvykle - zadní cestou, než jsme jezdili normálně. Už v tu dobu jsem vytušila, že má něco za lubem. Zadní cesta byla totiž v tuhle denní dobu prakticky liduprázdná.
Moje podezření ještě víc vzrostlo, když se na obzoru, asi v půli cesty se objevil stoh slámy. Jak asi čekáte, tak když jsme dojeli ke stohu, tak milý-zlatý-zelený zastavil traktor.
I do dneška jsem zůstala stejně všímavá jako kdysi, a tak jsem ani tehdy nemohla pominout, že nechal klíčky v zapalování. Oba jsme vystoupili - on si to namířil rovnou ke stohu a jak široký, tak dlouhý si lehl do stohu naznak. Začal se v tom stohu vyvalovat.
Myslela jsem si tehdy, že se mi to snad jenom zdá, milostivě se převalil na bok, kouká se na mě a říká mi - Amore mio! víš co to znamená?
Otráveně jsem se na něj koukla - a říkám mu: „neštvi mě a koukej mě ozvézt domů!“
Zcela nepřekvapivě se ale k ničemu neměl. To už jsem se opravdu naštvala a říkám mu: „Sednu do traktoru a ujedu ti. Tak zvedni zadek a odvez mě.“
Ani nehnul brvou s rukama za hlavou a samolibě prohlásil: Pche, na to nemáš.
Víte, já v tý době byla jako rtuť, tak jsem ani nezaváhala, otočila se na patě, v mžiku skočila do traktoru, nastartovala a zařadila nejvyšší rychlost - zajíce.
Cesta byla asi dva kilometry. Zetor upaloval a nadskakoval na výmolech v prachu polňačky. Musím říct, že když jsem ho viděla jak běží za mnou ve zpětných zrcátkách, tak jsem se královsky bavila. Úspěšně jsem mu ujela. U kravína jsem pak zastavila traktor a vypla jsem jen zapalování. Byla jsem na něj tak moc hodná, tak jsem mu i nechala klíček v zapalování. A upalovala jsem domů se konečně umejt - a dobře se zamknout.
Tahle historka patří mezi oblíbené mojí dcery, pokaždé když se někde sejdeme žadoní tak dlouho, dokud nepovolím.
Věřím, že ten záklaďák na mě nadosmrti nezapomene. Jsem si naprosto jistá, že si to užil stejně tak jako já.
____
Jsem dcera vypravěčky - příběh není můj. A tímto chci zveřejněním vzdát čest svojí milovaný a mírně zlomyslný mámě.
