Článek
Jana a já jsme byly kamarádky už od střední školy. Znáte to, jak se říká: Jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet. Dvanáct let každodenních zpráv, neustálého setkávání, společného dělání úplně všeho. Takže když jsem se vrátila domů dřív z pracovní cesty a uviděla jsem její auto na naší příjezdové cestě v úterý v 11 dopoledne, myslela jsem si, že mi jen vrací knížku, kterou si půjčila.
Pak jsem vešla do ložnice a čekala mě tam scéna jak z béčkový telenovely. Byla tam nahá jak prst – s mým stejně nahým manželem Tomášem.
Byla jsem ale tak zkoprnělá, že jsem se nezmohla na slovo. Jana si rychle oblékla věci a utekla ven v pláči. Tomáš tam jen seděl a zíral na mě.
Odešla jsem, sedla do auta a odjela k sestře do Brna.
Následující týden byl hrozný. Nemohla jsem jíst ani spát. Tomáš mi neustále volal a říkal, že to byla chyba a že mi všechno vysvětlí. Znáte ty kecy…
No a Jana posílala dlouhé, těžko uvěřitelné omluvy o přílišném množství vína a hodně špatných rozhodnutích. Asi nemusím ani říkat, jak šli oba brzo do bloku.
Moje sestra mi řekla, že potřebuji okamžitě právníka, než Tom začne schovávat peníze. Vrtalo mi to hlavou, tak jsem zavolala advokátce. Ta mi řekla, že mám rychle shromáždit všechny finanční dokumenty – bankovní výpisy, kreditní karty, všechno. Řekla, že nevěrníci často panikaří a narychlo přesouvají peníze.
Tak jsem se vrátila do domu, když byl Tomáš v práci v Praze. Začala jsem procházet jeho pracovnu a hledat papíry.
Měl tam šuplík, který vždycky zamykal. Kdykoli jsem se ho na něj ptala, říkal, že jsou to jen nudný papíry do práce. Řekla jsem si, že není moc chytrý, když jsem našla klíč přilepený pod šuplíkem jeho stolu.
Tušila jsem nějaký ošklivý překvapení, nicméně na takhle moc ošklivý překvapení jsem nebyla připravená.
Byly tam bankovní výpisy z účtů, které jsem nikdy neviděla. Kreditní karty, o kterých jsem nevěděla, že existují. Začala jsem to fotit telefonem.
Pak jsem našla životní pojistku na dítě jménem Ondřej Dvořák – Tomášovo příjmení.
Neměli jsme děti. Snažili jsme se tři roky bez úspěchu.
Pokračovala jsem v pátrání.
Fotky dětí ze základní školy, které jsem nikdy neviděla. Vysvědčení pro Ondřeje Dvořáka, první třída. Narozeninové přání napsané pastelkami: „Tati, máme tě rádi – Ondra a Bára.“
Pak hypoteční výpisy na dům v Hradci Králové. My jsme žili v Praze.
Tomáš pracoval většinou z domova a říkal, že dvakrát měsíčně jezdí na schůzky s klienty. Nikdy jsem to nezpochybňovala.
Vyfotila jsem všechno a odešla.
Advokátka, když to uviděla, řekla jen: „No do prd*le.“ Ten den jsem nad sklenkou ryzlinku přemýšlela a dospěla jsem k závěru, že by se mi dost vyplatilo najmout si soukromého detektiva.
Ukázalo se to, co říkaly už papíry, co jsem našla – že Tomáš má další ženu – Báru. Byl s ní sedm let, se mnou devět. Ondřejovi bylo šest.
Ten hajzl celou dobu našeho manželství žil dvojí život.
Dům v Hradci Králové byl místem, kde žila jeho druhá rodina. Vždycky mi říkal, že je na služební cestě, a přitom jel k nim. Jim říkal to samé a pak se vracel ke mně.
Jak asi čekáte, tak když se moje advokátka dostala k našim bankovním záznamům, tak jsme se nestačili divit. Tomáš vybral naše společné úspory – skoro 900 000 korun bylo pryč, převedeno na účty jeho rodiny.
Jejich dům byl v exekuci. Přestal platit jejich hypotéku, aby mohl dál platit tu naši, abych si ničeho nevšimla.
Měl 1,5 milionu korun dluhů na kreditních kartách, o kterých jsem nevěděla.
Některé karty, o kterých jsem nevěděla, byly vedené na moje jméno. Otevřel je pomocí mých údajů a úplně je vyčerpal.
Advokátka mi řekla, že kdybych to neřešila okamžitě, mohl Tomáš nadělat ještě větší finanční průšvih. A i když jsem o ničem nevěděla, při vypořádání společného jmění bych na to mohla tvrdě doplatit. Mohla jsem přijít o spoustu peněz i o kus svého majetku.
Našla e-maily, kde Tomáš psal Báře, že se mě brzy chystá opustit a vzít si všechny peníze.
Rozvod trval čtyři měsíce. Tom se ze začátku hádal, ale když viděl, co jsem nastřádala za materiály, tak s tím rychle přestal.
Dostala jsem dům, auto a musel mi splatit každý halíř.
Bára se s ním také rozešla.
Naposledy jsem slyšela, že žije v garsonce, pracuje na dvou místech a splácí všechny dluhy. Ubožák.
Je podle vás vůbec možné poznat, když vás někdo takhle tahá za nos a žije paralelní život?
_______
Tento příběh byl zpracován podle vyprávění mé čtenářky A.U. Případná jména a detaily byly pozměněny. Nejedná se o můj osobní příběh.
