Článek
Moje sestra Markéta strávila celý život tím, že shazovala ostatní ženy, jen aby zapůsobila na chlapy. Jakmile se někde objevil muž, okamžitě začala kritizovat každou ženu v místnosti. Třeba prohlásila: „Díky bohu, že nemám na sobě tak zoufale vyumělkované šaty jako ty ostatní holky.“
Na tréninky si vždycky nosila bílého monstera jako kluci a pak nahlas poznamenala směrem ke klukům u vedlejšího stolu: „Tyhle basic bi*ches potřebují růžové antistresové koktejly, protože by nezvládli opravdovou energii.“
Když se nad tím zamyslím, tak to začalo už v osmé třídě. Jeden z oblíbených kluků během oběda řekl, že má radši pohodové holky než ty přehnaně dívčí. To by nebyla Markéta, aby se toho okamžitě nechytla. Zvedla ruku a oznámila:
„Jako třeba Renča, která včera hodinu brečela kvůli tomu, že dostala dvojku z matematiky?“ Kluky to pobavilo tak, že od té doby ji zvali sedět ke svému stolu.
V deváté třídě zacházela mnohem dál. Klukům během běžných rozhovorů vyzrazovala, které holky si vycpávají podprsenku a které už berou antikoncepci.
Jednou pořídila screenshoty zpráv od Anežky, která se jí bohužel svěřila, že se jí líbí Petr, a poslala je do skupinového chatu všech, co chodili na fotbal, s komentářem:
„Podívejte se na tu zoufalku, co si myslí, že má šanci… prostě trapný 🤣��“
O něco později zase řekla příteli Evy o klukovi, kterého Eva údajně políbila v šatnách. Asi nemusím vysvětlovat, že si všechno úplně vymyslela. Když ji Eva konfrontovala a v slzách se jí ptala, proč to udělala, Markéta na sociální sítě napsala:
„Evina má kvůli úplné blbosti psychickej kolaps. Přesně proto radši trávím čas s klukama.“
Každá další zrada jí přinesla další uznání od kluků, zatímco holky v jejím okolí se postupně naučily držet si od ní odstup. To by bylo všechno ještě tak nějak normální školní drama. Bohužel jsem byla jen o ročník níž na stejné škole, a ještě ke všemu její sestra. Jak asi tušíte, hledáčku pick-me deviace mojí ségry jsem bohužel neunikla.
Celý školní rok jsem byla zakoukaná do jednoho kluka z matematického kroužku a konečně jsme si začali psát i o něčem jiném než jen o domácích úkolech.
Když mi přišla od něj zpráva na dobré ráno u sobotní snídaně a já se nedokázala přestat usmívat, Markétě to bohužel neuniklo a hned se toho chytila.
„Ty úplně záříš. Kdo za tím je?“ vyzvídala tvrdošíjně.
Máma jen poznamenala, že první láska je krásná, a klasicky – ať se chovám tak, abych se nechovala.
Následující úterý se Markéta objevila na našem studijním setkání v tom nejupnutějším tričku a legínách, jaké jsem ji kdy viděla mít na sobě.
Během přestávky si toho kluka odchytila na chodbě. Byla jsem tehdy na doslech, a tak jsem přes dveře slyšela úplně všechno.
„Musím tě varovat před svojí sestrou, protože mi na tobě záleží,“ spustila falešně starostlivým hlasem.
„Je tebou úplně posedlá. Jakože fakt děsivě posedlá. Pořád o tobě píše a jednou jsem ji přistihla, jak si přibližuje tvoje fotky a zírá na ně. Holky jako ona se tváří normálně, ale ve skutečnosti jsou úplně šílené.“
Okamžitě jsem vyběhla ze třídy a snažila se mu vysvětlit, že to není pravda.
Jenže jsem doběhla pozdě a on už věřil tomu, co mu Markéta napovídala. Začal se mi vyhýbat a zároveň si začal vypisovat s ní.
Tehdy jsem ztratila iluze a dalo by se říct, že se ve mně něco zlomilo.
Nehodlala jsem se stát jen další obětí své sestry. Ne další holkou, kterou strčí klidně do kolejiště metra, aby si získala pozornost a uznání od kluků.
Tentokrát jsem se rozhodla, že za to konečně ponese následky.
Po několika dnech hořkosti a vzteku jsem si uvědomila jednu věc. Markéta vždycky vyhrávala stejným způsobem. Všechno dělala mezi čtyřma očima, anebo informace skupině - a nebo konkrétně klukům proudily jen přes ni. Každou pomluvu, každou lež, každé „varování“ pronášela tak, aby proti ní nikdo neměl důkaz.
Tak jsem si uvědomila, že by měla dostat příležitost předvést se před publikem. Kluci zobou z ruky, uvědomila jsem si že trocha kontextu k celýmu příběhu jim rozhodně nezaškodí.
O pár týdnů později škola pořádala akci na oslavu konce školního roku. Za mě – ideální příležitost. Během večera jsem před několika spolužáky nadhodila téma vztahů a žárlivosti. Přesně jak jsem čekala, Markéta se chytila.
„Některé holky jsou prostě zoufalé,“ prohlásila nahlas.
Jeden ze spolužáků se zasmál a zeptal se, co tím myslí.
A Markéta se bez zaváhání rozjela.
Začala vyprávět o holkách, které se prý ponižují kvůli pozornosti od kluků. O holkách, které jsou prahnou po pozornosti. O holkách, které nemají žádnou vlastní hrdost. Jenže tentokrát tam neseděli jen kluci, před kterýma se předváděla kritizováním stejného chování jak ukazovala v praxi.
Seděla tam Nikča, Anežka a několik dalších holek, o kterých si myslela, že nikdy nezjistí, co o nich říkala za jejich zády.
Využila jsem příležitosti a naklonila se k Nikče – „zeptej se mojí ségry na to, proč se ti všichni z fotbalu smáli kvůli tvojí nové podprsence. A proč se ona sama předvádí před klukama shazováním holek“ Nikča se na mě podívala s kobinací zmatku a ještě něčeho co se mi dlouho nedařilo popsat. Po té co řekla: „Co to proboha meleš?!“ Bylo v jejích očích vidět, jak se jí doslova rozsvítilo.
Věděla jsem, že se už nemusím namáhat jí o ničem přesvědčovat. Nicméně jsem si pojistila věci screenshotem obrazovky, co by měla vidět.
To byla moje tajná zbraň. Když byla ségra v koupelně, půjčila jsem si její telefon a pořídila pár fotek. Tenhle způsob, jak vyvolat dokonalou bouři bez větší námahy, mi přišel skvělý, protože Nikča a holky kolem ní byly nejoblíbenější na škole.
Ostatním holkám jsem taktéž poslala screenshoty a jak asi čekáte, všechno se rozjelo. Na Markétu se holky doslova sesypaly.
„Počkej, tys poslala všem na fotbale moje soukromé zprávy?“
„To tys řekla Petrovi tu lež o tom polibku?“
„To mi chceš říct, že tys byla ta, kdo rozšířil ty nechutný drby?“
Markéta se nejdřív smála. Pak se snažila všechno obrátit v žert. Nakonec začala tvrdit, že si to všichni špatně vyložili, protože se chovají jako hysterky. Ale poprvé v životě proti ní nestála jedna holka.
Stálo proti ní deset lidí najednou, co ukazovali, co je zač.
Nikču jsem popravdě chápala. Když rozzuřeně křičela na Markétu, že se chová jako typická pomlouvačná husička, a víc holčičí chování už nemohla předvést, udělala z Markéty naprostého pokrytce.
A ten kluk z kroužku? Seděl tam celou dobu a poslouchal.
Když pochopil, že stejné věci, které říkala o ostatních holkách, říkala i o mně, jen zavrtěl hlavou.
Později přestal psát Markétě úplně.
Byla to cenná lekce, po které jsem si uvědomila, že silnějšího soupeře lze zničit jednoduše tak, když se sám připraví o reputaci před co největším počtem lidí. Markétě zůstal škraloup a k pobavení celé školy i nepěkná přezdívka.
I tak uvažuji nad tím, zda jsem to nepřehnala. Nevím, jestli jsem byla spravedlivá. Vím jen, že už jsem si tohle nemohla nechat líbit.
Upřímně mi řekněte — byla jsem už za hranou, nebo byste ji v takové situaci nechali dopadnout ještě hůř?
___
Tento příběh byl zpracován podle vyprávění mé čtenářky Z.S. Případná jména a detaily byly pozměněny. Nejedná se o můj osobní příběh.
