Šest odstínů sexismu

Proč to vůbec řešit?

Z psychologie vím, že nikdy nezjistíte, kde jsou hranice, když je prostě neotestujete. Na rozbíjení předsudků, pojmenovávání problémů a posouvání hranic není nic „woke“.

Podle mého názoru nejde v projevech sexismu jen o testování hranic, ale i o mix dalších společenských jevů. V tomto případě se projevují jako zmatené a velice nejisté projevy maskulinity jako dominance na základě toho, že jste se narodili jako muž, ale dnes vám svět neleží u nohou natolik, jako našim otcům či dědům. Čímž jsem se zabývala v trilogii posledních článků roku 2024.

Existuje několik důležitých důvodů, proč bychom si takové chování neměli nechat líbit. Sexismus je sice komplexní téma, ale hlavně problém, který se projevuje v různých podobách a v různých oblastech života. Od otevřených a hrubých projevů až po skrytý a často neuvědomovaný, jeho důsledky mají dalekosáhlý dopad na jednotlivce i na celou společnost. Pojďme se spolu podívat na šest nejčastějších.

Nechce se ti to číst? Tady si to můžeš poslechnout: Šest odstínů sexismu

Na první příčku patří přímý (otevřený) sexismus. Jsou to vyloženě explicitní a zjevné projevy, jako je například ponižování založené právě na pohlaví toho, proti komu je komentář namířen. Jsou to výroky, které zlehčují nebo přímo napadají schopnosti určitého pohlaví, například názory, že ženy nejsou vhodné na vedoucí pozice kvůli své „emocionalitě“.

Jedná se o struktury nebo systémová pravidla, která upřednostňují jedno pohlaví na úkor druhého. Příklady zahrnují pracovní prostředí, kde muži dostávají vyšší platy než ženy na stejných pozicích, nebo společenské normy, které omezují ženy v jejich kariérním nebo osobním rozvoji. Do tohoto typu se zahrnuje gender pay gap, nedocenění „ženských“ profesí spojených s péčí, skleněný strop, pohlížení na pracovní trh na ženy s rodinami jako na potenciální problém, a například v některých kulturách, kde je stále považováno vzdělání dívek za méně důležité než vzdělání chlapců. Za tento typ sexismu se dá považovat třeba možnost zaškolení žen na ovládání vysokozdvižného vozíku, ale intenzivní bránění ze strany zaměstnavatele ho používat v provozu, s čímž mám osobní zkušenost.

Zde jde o situace, kdy jsou ženy nepřímo znevýhodňovány na základě stereotypů nebo předsudků, které jsou spíše neviditelné, například menší důvěra nadřízených vůči ženským zaměstnankyním, nebo preferování mužů při delegování důležitých úkolů. Zahrnuje i jevy jako skepticismus k odbornosti, to znamená, že ženy čelí častějším dotazům na své kompetence nebo rozhodnutí. Například v technických a vědeckých oborech bývají jejich názory méně respektovány než názory mužských kolegů, i když mají stejnou nebo vyšší kvalifikaci. Jako nejlepší příklad nám poslouží například to, jak se učíme o filozofech. I když byly ženy v minulosti také filozofky a není jich opravdu málo, tak většina studijních materiálů o filozofii neobsahuje nic než testosteron. Také vyžadování důkazů, kdy ženy jsou častěji nuceny „dokazovat“, že jsou schopné, zatímco u mužů se kompetence předpokládá automaticky. Či v pochybnostech o vedoucích schopnostech. Těmto neustálým útokům čelí například i nejinteligentnější žena světa, Marilyn vos Savant. Ženám jsou méně často svěřovány klíčové projekty, které by mohly vést k jejich kariérnímu růstu.

Tyto projevy zahrnují malé, zdánlivě nevinné narážky nebo poznámky, které jsou však opakované a mají negativní vliv na psychickou pohodu. Příkladem mikroagrese může být opakované vyrušování ženy během hovoru nebo bagatelizace jejího přínosu, i když je kvalifikovaná a kompetentní. Skvělé příklady mikroagrese ze strany mužů najdete pod mými články na Seznam Média. Můžete si jich všimnout v útocích, které se zabývají mým vzhledem (aniž bych někde měla k mání fotky obličeje) nebo zahánění mě do stereotypních rolí žen či snah mě umlčet tvrzeními, že žena by se neměla vyjadřovat k určitým tématům. Stejné zkušenosti má dle průzkumů agentury ProFem každá druhá žena.

Sexismus se projevuje i tím, že jsou ženy posuzovány hlavně na základě svého vzhledu, zatímco u mužů je kladen důraz na jejich schopnosti a výkon. Tento typ sexismu je často patrný v médiích, reklamě nebo veřejném prostoru, kde je ženské tělo prezentováno jako objekt sloužící mužskému potěšení. (I kvůli tomuto ve videích zakrývám svůj obličej. Mimo článek ale ve voice-overu videa „konkrétněji jsem o tom mluvila v prvním dílu mojí nové osobní série, nové díly vždy poslední neděli měsíce). Na sociálních sítích, jako je Instagram nebo TikTok, jsou ženy často zobrazovány v „sexy“ pózách nebo s minimem oblečení, což posiluje ideu, že jejich hodnota spočívá v tom, jak přitažlivé jsou pro ostatní. Tato kultura, která podporuje ženskou sexualitu jako součást vizuálního marketingu a zábavy, přispívá k tomu, že ženy jsou vnímány jako objekty pro pohledy a fantazie, nikoliv jako jednotlivci s vlastními ambicemi a osobnostmi. Skvěle to v praxi ukázal článek o přeprodeji fotografií žen i s jejich osobními údaji bez jejich vědomí a souhlasu anonymními uživateli na serverech Discord.

Mnoho jazyků obsahuje rodově zabarvené výrazy nebo fráze, které podporují stereotypy. V češtině je typickým příkladem zlehčující používání zdrobnělin pro ženy („holčička“ i v profesionálním prostředí). Skvělý příklad sexismu v jazyce nám on-air předvedl Topolánek, když oslovil mladou ženu ve veřejné diskusi zdrobnělinou jejího jména, aniž by si potykali. Také používání pouze mužského rodu v obecném vyjadřování („lékař“ namísto „lékařka/lékař“) je projevem sexismu v jazyce.

Podobné projevy sexismu ovlivňují každodenní životy a snižují prostor pro rovnost pohlaví v různých oblastech. V médiích a na sociálních sítích se tato témata často diskutují s cílem zvyšovat povědomí o skrytých mechanismech, které přispívají k přetrvávajícím nerovnostem mezi ženami a muži.

Ignorace pomáhá jen agresorům

Základní otázka, kterou si musíme položit, je: Jak můžeme jako společnost tento problém řešit? Osvěta o jednotlivých formách sexismu je důležitá, protože nám umožňuje ho pochopit, rozpoznat a úspěšně mu čelit.

Změna, která je potřebná, nezačne jen na úrovni zákonů nebo institucí, ale především by měla začít v naší každodenní komunikaci, v našich postojích a v našem chování. Když nebudeme mlčet a začneme mluvit o problémech, jako jsou sexistické narážky, předsudky nebo diskriminace, můžeme přispět k vytvoření prostředí, kde je každý, bez ohledu na pohlaví, oceňován za své schopnosti, kvality a lidskou hodnotu.

Ať už jde o podporu žen v jejich profesních ambicích, vyrovnání příležitostí v pracovním životě nebo o respektování jejich autonomie a práv, všechny tyto kroky vedou k lepší společnosti pro úplně všechny – i pro muže.

Často dostávám nálepku „woke“. Bohužel tuto nálepku dostávám za to, že nemlčím o svých zkušenostech s obtěžováním. Pokud bych to ale ignorovala, dávala bych prostor takovým lidem myslet si, že mlčení znamená souhlas. Nikdy nesmažu vzpomínku na muže, co od pískání přešel k sáhnutí si – co myslíte, že by se stalo, kdybych ignorovala i to? Nejspíš by pak dostal za znásilnění podmínku a já bych si v očích veřejnosti za to mohla z nějakého absurdního důvodu sama. Tehdy jsem ho ignorovala asi příliš urážlivě, pan Špaček v seriálu Etiketa tvrdil, že to funguje. Když si dotyčný moje ticho vyložil jako souhlas, a pak dostal pravou jihočeskou, začal na mě hystericky křičet, že reaguji přehnaně. Nicméně takto odporná vzpomínka zůstane se mnou celý život. Ženy tyhle útoky nezapomínají – nezapomínají žádný z nich – a rozhodně pak nezbývá pocit, že jste dostali kompliment. Tedy za předpokladu, pokud to máte v hlavě v pořádku.

Muži, kteří si myslí, že mlčení znamená souhlas, mají pravdu jen v jednom – mlčení opravdu něco znamená. Znamená to volný prostor pro další útok. Znamená to, že se to stane znovu vaší sestře, dceři, partnerce. Znamená to, že jednoho dne budete stát před někým, kdo už mlčet nebude. A pak možná konečně pochopíte, co to znamená být v kůži toho druhého.

Na tento společenský problém existují různé náhledy, které jsou zpravidla spojené se silnými emocemi. Jako žena vím, jaké mají ženy zkušenosti, také vím, jak na to reagují lidé, kteří o takové zkušenosti velice agresivně pochybují, protože ji považují za výmysl. O tom, jak je sexismus nepříjemný i z druhé strany, by mohl vyprávět také nejeden muž, ale i přesto jsou ve srovnání s ženami ve výrazné menšině. A přesně to je důvod, proč by pro všechny bylo nejlepší, aby muži brali vážně právě tyto ženské zkušenosti. Hlavně ti, co tvrdí, že jsou mýtus. Je to opravdu to, co bychom jako společnost měli chtít?

Umět se nahlas a otevřeně postavit proti sexismu není o tom, co děláme „pro ženy“, ale o tom, co děláme „pro nás všechny“, abychom vybudovali spravedlivější a rovnější svět, kde má každý stejnou šanci uspět, bez ohledu na to, jaké pohlaví má. A proto jsem ráda, že jste přečetli tento článek. Už teď jste o krok blíž k pozitivní změně.

Marilyn vos Savant: nejinteligentnější žena na světě čelí neustálým útokům – Dotyk.cz
Objektifikace – Wikipedie
Sexismus – Wikipedie
Mikroagrese – Wikipedie
Sociologie feministická – Sociologická encyklopedie
Sexismus - Hyperkulturell.de
Kniha Jak být ženou - Caitlin Moran | Databáze knih
VÝZKUMNÁ ZPRÁVA_sexualni nasili_2021 - Copy 1.pdf
Online sexismus jako překážka dosahování genderové rovnosti: Zveřejňujeme mapovací studii a analýzu českého online prostoru • Tojerovnost