Článek
„Ale já jsem vedoucí projektu, který je předmětem schůzky, a mám doktorát z informačních technologií.“
„Tak to jste opravdu šikulka, nezapomeňte na dva cukry.“
Galantní milý muž
Nad tímto scénářem průměrný muž trhne rameny a nevidí žádný problém. Žena ho pochopí jinak a většinou jí tato ponižující situace rozzuří doběla. Proč? Protože si tuto situaci nejen umí živě představit, ale je i pravděpodobné, že se s něčím takovým v životě setkala na vlastní kůži. Zkusme si tu situaci představit naopak. Řeknete muži, který si založil úspěšnou rostoucí firmu nebo dosáhl významného kariérního milníku, že je „šikulka“ a poslali byste ho uvařit kávu? Jen si to představte. Tento scénář ukazuje tzv. laskavý nebo protektivní sexismus – tedy takový přístup, kdy ženy mohou být oceněny, ale jejich role je omezena na méně prestižní a podpůrné úkoly, za které nejsou chváleny jako dospělé lidské bytosti, ale spíše jako hodné školačky, co nosí samé jedničky. Tento druh chování podkopává profesní integritu žen, zvláště když jejich kompetence není uznána, zatímco se zdánlivě lichotí jejich „přínosu“ jiným způsobem, kdy je nahlas a na oko oceněn na úrovni, kde žena pečuje, asistuje, posluhuje, vaří či uklízí.
Přirovnání k šikulce nebo „hodné holce“ výborně vykresluje situaci, kde se sexismus projevuje jako nenápadná, ale přitom zcela znevažující a záměrná narážka. Ukazuje, jak se schopné ženy mohou v profesním prostředí potýkat s předsudky, které je staví do podřadné role, bez ohledu na jejich kvalifikaci nebo pozici.
Nebaví tě to číst? Tak si to tady můžeš pustit jako audio: Je sexismus lichotka?
Ďábel se skrývá v záměru
I když se laskavý sexismus nedá prominout, dá se pochopit. Jako žena vím, že muž nepocítí podvědomý strach, když se vrací temným parkem z práce v půl jedenácté večer. Jsme také výrazně biologicky znevýhodněné těhotenstvím a mateřstvím. Právě proto, že drtivá většina žen je menší než muži a nemá tak výraznou muskulaturu, je fér neporovnávat je s biologicky odlišnými a většinou mnohem silnějšími muži. Ale výše uvedená fakta také není dobré přenášet a nebo vytahovat na světlo jako argument nebo nástroj k uplatňování svých názorů o správném fungování světa. Zvláště když nejste schopni přenést přes srdce, že má někdo s ženskou fyziologií fungující firmu – ale vy ne.
Co je pak lepšího než urážku, zmenšení jejího úspěchu a znevážení její práce zabalit do lesklého obalu od pralinky, byť obsah je přinejmenším odporný. Kdo se pak stává tím šikulkou, je detail od ďábla, jak z katalogu. Pokud se neživíte vyloženě jako mužský tvůrce obsahu pro dospělé, tak pro váš kariérní úspěch není to, jaké máte pohlaví, důležité. Ale hodí se to jako argument, když chcete vaší kolegyni na meetingu ukrást nápad a vydat ho za svůj. Laskavý sexismus vám může i pomoci, pokud se kolegyně jasně vyjádří, že toto chování nehodlá akceptovat. Co je pak jednoduššího než říct, že by jí všichni její asertivní nesouhlas měli odpustit, protože má ženské emoce.
Už nikdy nebudu k žádné ženě zdvořilý!
I když brát ohled na biologické rozdíly by mělo být normou, často je to využíváno spíše jako argument v momentě, kdy biologické rozdíly mezi muži a ženami nejsou pro výkon profese relevantní – a to už je sexismus.
Možná budete překvapeni, co všechno se dá považovat za laskavý sexismus. Zpravidla se tedy projevuje jako laskavost, zdvořilost či romantická pozornost vůči ženám, která ale v sobě nese představu o jejich údajné slabosti nebo méněcennosti. Muži mohou například zdůrazňovat, že ženy „nepatří“ do těžkých nebo nebezpečných situací, či že jsou příliš jemné na vedoucí pozice, nebo že „dámy mají přednost“ vždy a všude. (glosa: S touto hláškou jsem se setkala například u těžkých, náročných, často nechutných úkolů, které se muž snažil přesunout na ženu a ospravedlnit to právě tím, že si najednou vzpomněl na ‚přece se říká dámy první, ne!? Tak běž a udělej to.‘)
Ačkoli tyto projevy zdvořilosti mohou působit na první pohled uctivě, v mnoha případech je jejich podstatou podceňování ženských schopností nebo falešná inkompetence mužů. Jen si to zkuste představit: Pokud dostane lichotku „jemné květiny“ obchodnice, která vám to za kvartál s přehledem natřela, vyzní to více než absurdně.
Jedinci, co se nebojí sáhnout pro snadný útok zamaskovaný jako laskavost, vycházejí z přesvědčení, že ženy je třeba chránit před stresem či nebezpečím, což však brání jejich profesnímu rozvoji. Jak tedy rozpoznat galantnost od malé, zdánlivě „laskavé“ poznámky, skrývající diskriminaci? Ptáte se správně, protože ďábel se skrývá v detailu. V tomto případě v záměru – a možná i v tom, komu je tato laskavost či ohleduplnost vůbec určena.
Selektivní laskavost vs. selektivní zneužití atraktivity
Položte si otázku, kdo by měl důvod být milý, kdyby mu z toho nekoukala potenciální příležitost k uspokojení nějaké své vlastní potřeby? A co teprve muž, který podrží dveře atraktivní ženě – protože věří, že právě u ní by mohl mít šanci „něco získat“ – zatímco důchodce s taškou na kolečkách a berlí je ponechán svému osudu.
Tento jev rozhodně není nic neobvyklého. Sama mám bohaté zkušenosti s jedinci, kteří se na první pohled snaží být zdvořilí, ale jejich skutečný a hlavně zištný záměr záhy odhalí prosté kritické myšlení. A když jsem je odmítla? Odezva byla nejen dvojího typu, ale hlavně okamžitá: buď očekávali ovace a hlasitě se dožadovali děkování za to, že mi projevili „laskavost“, nebo přišla sprška sprostých urážek, když pochopili, že jim nedám jen proto, že mi otevřeli dveře. Proto netvrdím opak, když otevřeně říkám, že galantnost a zdvořilost ano – ale ne s postranními úmysly. Skutečná laskavost by měla být univerzální a aplikovaná na všechny, nejen na ženy, u kterých si naši milí sexisté myslí, že jim jejich „náhlá ohleduplnost“ přinese speciální odměnu.
Jak se často ozývá v diskusích, mince má ale dvě strany. Proto bychom neměli ignorovat fakt, že některé ženy tento jev umí využít. Jsou takové ženy, které vědomě využívají stereotypních přístupů některých mužů, aby manipulovaly a získávaly výhody – ať už finanční, profesní, či osobní. I když je takových žen méně než selektivně ohleduplných sexistů, jsou vidět a bohužel je pak i na ostatní ženy nahlíženo jako na potenciálně vypočítavé mrchy.
Tento přístup bez rozdílu ubližuje nejen mužům, kteří se cítí zneužití, ale především ženám, které chtějí být brány vážně a odmítají žít v roli „křehké květinky“. V takovém prostředí se žena, pro kterou je sexismus skutečně nepříjemný a nepřípustný, stává zádrhelem v soukolí lidí s rigidním myšlením. Místo toho, aby ji společnost podpořila, často ji označí za problém, který „ničí harmonii“.
A tak se vracíme k otázce: co ve společnosti opravdu způsobuje více problémů? Feminismus, který usiluje o rovnost příležitostí, nebo zakořeněné stereotypy – zneužívané oběma stranami – které podporují vzájemnou nedůvěru a brání skutečné rovnosti příležitostí a respektu?
Nelichoťte ženě. Lichoťte člověku
Vím, že lidem vadí, když s nimi nesouhlasím. Bylo by ale dobré, kdybych souhlasila s něčím, co ve finále neškodí jen mně samotnou, ale i další ženy? Nejsem jediná co chce, aby byla ceněna jejich odvedená práce ne jejich pomíjivá atraktivita a nebo role, ve které mě chce mít někdo druhý. Dělala bych lépe kdybych si nechala takové chování líbit, nebo ho zneužívala, abych i já mohla být postavena do stereotypního negativního světla vypočítavé mrchy.
A tak se pozvolna dostáváme k hlavnímu paradoxu. Až by si jeden myslel, že jakákoli reakce žen na benevolentní sexismus je špatná. Dost záleží na tom, jaké máte individuální zkušenosti.
Anketa
Sexismus se vyskytuje v mnoha podobách, od zřejmých projevů až po méně nápadné a subtilní formy, které mohou být maskovány jako komplimenty nebo dobře míněné a hlavně nevyžádané rady. Je zajímavé, že správa chodu domácnosti, která se podobá managementu na vrcholové úrovni, je výhradně na ženách a představuje obrovskou mentální zátěž. Stále se najdou tací, kterým ženy ve vedoucích pozicích vadí jako příliš nebo málo, a tady už si doplňte sami negativní alibistický stereotyp. Tento problém má širší kontext, protože ženy jsou často hodnoceny podle svého vzhledu nebo nálady, což je nespravedlivé a nepříjemné. A také to v praxi nijak nesouvisí s odvedenou prací, ale spíš se špatnou reakcí na jejich nesouhlas když jsou tlačeny do stereotypní role lichotkami. Takové komentáře by neměly být považovány za normu a vaše jasná a asertivní reakce pomáhá situaci posouvat správným směrem.
Reference:
