Článek
V dnešní době, kdy jsme neustále bombardováni informacemi, se schopnost skutečně se zastavit stává luxusem. Často hledáme klid vně, ale zapomínáme, že ty nejdůležitější odpovědi jsou v nás už dávno uloženy – jen jsou skryty pod hladinou každodenního shonu.
Někdy se setkání s knihou nebo uměleckým dílem podobá vstupu do nehybné vody. Vteřinu před prvním dotykem cítíme chlad, ale pak nás obklopí prostor, který má úplně jiné zákony než svět tam venku. Právě takovým rozhraním mezi obrazem a tichem je dílo Izzy Ivy s názvem Lemurie, které v kapesním formátu vydalo nakladatelství Synergie.
Voda jako paměť našich emocí
Voda zde není jen metaforou. V biologickém smyslu je médiem života, ale v rovině naší psychiky přebírá funkci paměti emocí, které nelze uchopit pouhým rozumem. Jedním z nejsilnějších motivů, se kterými autorka pracuje, je vědomé opuštění kontroly. Postava, jíž voda protéká mezi prsty, nás učí, že v okamžiku, kdy se vzdáme snahy řídit proud, začínáme vnímat jeho skutečný směr.
Archetypy, které obchází rozum
Vizuální jazyk karet pracuje s hlubokou symbolikou. Krystaly jako klíče k vnitřní evoluci, srdce v dlaních jako symbol upřímnosti k sobě samému nebo motiv domova jako ukotvení, které nezávisí na vnějších normách. Tyto obrazy nepůsobí jako příkazy, ale jako ozvěna něčeho dávného, co naše tělo i duše poznávají, aniž by to kdy vědomě studovaly. Obrazové myšlení zde obchází racionální filtr naší mysli a dotýká se míst, kde sídlí naše vnitřní integrita.
Umění zpomalit
Lemurie funguje jako projektivní nástroj – neříká vám, co je pravda, ale odhaluje, co je v nás připraveno být viděno. Osobně ve mně toto dílo otevírá zvláštní prostor: neuklidňuje povrchně, ale hluboce zpomaluje. Je to podobný pocit, jako když sledujete plynoucí řeku a najednou si uvědomíte, že se nehýbe jen ona, ale i něco hluboko ve vás.
Možná právě v tom bezvětří, kdy utichne hluk okolního světa, se otevírá prostor pro to, co je skutečně podstatné.
Kompletní autorskou reflexi a hlubší vhled do symboliky těchto karet si můžete přečíst na mém blogu: 👉 Dotek světla pod hladinou – Mezi řádky…
Foto a grafika: Monika Škubalová
