Článek
Marek Kmeť působí v Regionálním centru podpory učitelů (RCPU) v Rožňavě. Zakládání těchto center iniciovalo slovenské ministerstvo školství jako jednu z klíčových reforem tzv. Plánu obnovy. Ve třech etapách jich vzniklo celkem čtyřicet, tedy v průměru jedno na dva okresy, a pokrývají území celého Slovenska. Kmeť byl původně ředitelem rožňavského pilotního centra, dnes tu působí jako manažer pro rozvoj týmu.
Můžete popsat, co je smyslem slovenských Regionálních center podpory učitelů?
Primárně jde o profesní rozvoj učitelů a z mého pohledu je velice důležité právě to slovo „regionální“. Třeba my v Rožňavě jsme byli vždy na okraji zájmu mnohých institucí, jsme daleko od Bratislavy a dalších velkých měst. Uvedu takový příklad. Dříve, když se chtěl učitel od nás vzdělávat, tak musel vyrazit v 5:50 do Prešova a už ve dvě hodiny zase jet zpět, aby se spoji, které jsou k dispozici, vrátil v osm večer. Bylo to nesmírně náročné a komplikované. Regionální centrum nabízí v téhle oblasti podporu, my jsme dnes schopní být do třiceti minut v jakékoliv škole. Učitel může dopoledne normálně učit, po vyučování si zajde na oběd a odpoledne se může zúčastnit třeba nějakého workshopu nebo facilitace.
Takže ta geografická blízkost je ohromný benefit…
Ano, ve velkých městech mají i jiné formy podpory a organizace, které se zabývají vzděláváním. Ale jsou oblasti, kde opravdu tato regionální centra sehrávají zásadní roli v rozvoji a podpoře učitelů, přinášejí tam úplně novou kvalitu, inovace. A když mluvím za náš region, tak za ty tři roky už není škola, která by o nás nevěděla, která by nějakou naši podporu nevyužila. My jsme tam kvůli tomu, aby se začaly měnit aktivity ve třídách. Aby žák dostal to, co je potřeba pro život v 21. století. Aby se neučil stejným způsobem, jakým se učili jeho rodiče a prarodiče. Primárně je to práce s učiteli, kterým ukazujeme, že se dá učit jinak, než byli zvyklí. A to má v důsledku ten přínos, že daná škola jde dopředu a mění se její kultura. Alespoň tak to sledujeme u nás v Rožňavě.
Kde se vůbec vzala myšlenka vytvořit síť podobných center?
Po minulých volbách se dal prostor určitým změnám ve školství, kdy tehdejší ministr vytvořil úplně nové Oddělení kurikula a inovací ve vzdělávání. Jeho ředitelem se stal Martin Kříž, který je zároveň otcem celého konceptu regionálních center. Na Slovensku máme a měli jsme dobré školy, které v podstatě nepotřebují žádnou reformu, ale my chceme, aby se tyto příklady dobré praxe dostaly i do dalších škol. Velkým problémem bylo donedávna to, že učitelé ani ředitelé napříč různými školami mezi sebou nekomunikovali, to, co se osvědčilo, si nepředávali. A to se v poslední době proměnilo. Když jsme na podzim měli setkání ředitelů škol z okresu a probírali jsme, co se za poslední čtvrtrok událo, tak bylo skvělé to sdílení zkušeností, to, že někdo byl ostatním schopen říct, takhle to nedělejte, protože já to zkusil a nefungovalo to. Podařilo se nám vytvořit bezpečné prostředí, kdy ředitel vidí, že v tom není sám.
Zástupci slovenských Regionálních center podpory učitelů loni představili svou práci českým kolegům z Nadačního fondu Eduzměna.
Klíčovými postavami jsou mentoři. Můžete popsat jejich práci?
Jsou takové tři základní linie toho, co mentor ve školách dělá. Jednak je to klasický mentoring, jehož podstatou je podpora, rozvoj učitelských schopností a dovedností. Mentor chodí do hodiny a následně ji s učitelem prochází, rozebírají ji společně. Dále pak na základě těchto náslechů mentor získá určitý přehled o tom, co je v dané škole potřeba: například zjistí, že ve třídách nefunguje skupinová práce, nebo že o inkluzi se jen mluví, ale nikdo ji nepraktikuje. Pak může nabídnout podporu šitou na míru té dané škole. A v neposlední řadě je to už to zmiňované síťování. U nás v Rožňavě máme tzv. předmětové komise, kdy se setkají například jazykáři nebo matematici. Tato setkání facilituje právě mentor, který otevírá určitá témata. A vůbec nejde o to, že bychom řešili obsah těch daných předmětů: třeba u matematiky rovnice nebo slovní úlohy. Pracuje se se stylem výuky, přinášíme inovace, moderní prvky a otevíráme například i téma formativního hodnocení.
Mentoři jsou tedy takovou pomocnou rukou učitelů…
Přesně tak. V Rožňavě aktuálně máme osm mentorských míst. Ideálem je, když jako mentoři pracují na poloviční úvazek a zároveň učí. Je totiž velmi důležité, aby si zachovali kontakt s učitelskou praxí. A může se stát, že na jednu školu chodí hned čtyři různí mentoři, protože každý se zaměřuje na jiná témata. Teď už jsme ve fázi, kdy se nám školy samy ozývají, protože zjistily, že jim nabízíme užitečné služby, na které v běžném provozu nemají čas. A zároveň jim můžeme zajistit a lektorovat workshopy, které ze zákona potřebují.
Zaujalo mě, že různá centra mají různé zřizovatele…
Zřizovatelem Regionálního centra podpory učitelů může být město, škola, nebo občanské sdružení. Například kolem Komárna má jedno občanské sdružení hned čtyři centra, u nás v Rožňavě je zřizovatelem město. Obecně ale platí, že každý zřizovatel musí splňovat určité podmínky: dobře znát školy v daném regionu, vědět, co potřebují, a dokázat kolem sebe shromáždit ty správné lidi.
Autorka textu: Zuzana Kudrová
