Článek
Už v první třídě učitel pozná nadané dítě, rychle chápe, je zvídavé, možná trochu zlobí, protože se nudí. Vše potvrdí diagnostika pedagogicko-psychologické poradny a doporučí postup pro rozvoj jeho oblasti nadání. V ideálním případě učitelé pro něj vytvářejí nejrůznější aktivity, které ho posouvají dál. Chodí do kroužku pro nadané děti.
Někdy ve třetí třídě ale nastává zlom. Už nechce dostávat práci navíc, už ho tolik nebaví zkoumat a učit se. Raději blbne se spolužáky. Učení mu jde i nadále samo, má samé jedničky, a to mu stačí. Proč by měl dělat něco navíc, něco těžšího? Stále ve třídě nemá konkurenci. Učitel nic moc nezmůže, má třídu plnou žáků, kteří rovněž potřebují jeho pozornost. Nějak se pozapomene na žáka, který intelektem všechny převyšoval. Rodiče by rádi nějak zasáhli, ale neví, co mohou dělat.
V šesté třídě se u nadaného žáka z jedniček pomalu stávají dvojky, předehnaly ho děti, které se naučily na sobě pracovat a učit se. Navíc tento žák nechápe, proč se má učit to či ono, vždyť to jsou hlouposti, a tak proplouvá až do devítky. Tam už obvykle nepatří k těm nejlepším a záleží na střední škole, zda si vůbec jeho potenciálu všimne.
Školy s alternativními metodami výuky umí tyto děti rozvíjet lépe. Děti tam obvykle pracují svým tempem a na úrovni, která vyhovuje jim, ne většině třídy. Dávají jim větší možnost uplatnit své schopnosti.
Ve veřejném školství se nám nadané děti nějak ztrácí. Umíme je najít, umíme s nimi pracovat, ale neumíme je dostatečně motivovat k výkonu. Stále u nás bohužel není zvykem, aby tyto děti chodily na některé předměty do jiných ročníků, aby mohly celé ročníky přeskakovat a nemusely čekat, až se to naučí i ti z druhé strany Gaussovy křivky IQ.
Je to škoda.
