Článek
Vymyšlené příběhy tady existují prakticky od okamžiku, kdy se lidé naučili mluvit a vyprávěli si nejrůznější báje i historky. S příchodem knihtisku se pak rozjela i produkce psaných příběhů, které čtenáře dojímaly a umožnily jim prožívat dobrodružství, která oni sami ze svých domovů nemohli.
Vznikla červená knihovna, známe nejrůznější harlekýnky, rodokapsy, levné sešity detektivek a dodnes se tiskne mnoho právnických a kriminálních thrillerů, které se prodávají na letištích jako paperbacky, abychom se zabavili při dlouhém letu.
Vymyšlené příběhy čtenářů
I příběhové časopisy mají svou dlouholetou historii a v Česku jich i dnes vychází hned několik. Jejich společnou charakteristikou je, že se snaží přinášet příběhy čtenářů, tedy běžných lidí, kteří zažívají neuvěřitelné příhody a mají všelijaké nestandardní vztahy. Obvykle jsou tyto příběhy uvedeny tak, že je poslala čtenářka, ale nechtěla být jmenována. Natož aby zveřejnila svou fotku.
Jenže většina dojemných, šokujících nebo zábavných příběhů z příběhových časopisů jsou vymyšlené. Případně jsou velmi upravené a vyhnané do extrému, aby byly čtivé a ždímaly emoce. Jistě, tu a tam opravdu do redakce někdo napíše, ale ty příhody jsou obvykle docela banální a nezajímavé. Kdyby se otiskly, čtenáři by byli v šoku z toho, jak nudné životy lidé žijí.
Takže co redaktorům a redaktorkám zbývá, aby každé číslo zaplnili novou náloží příběhů ve světě, kde se toho moc neděje, ale zároveň aby se příběhy pořád neopakovaly? Většinou si uvaří kafe, sednou ke klávesnici a začnou něco sepisovat. Možná už nějakou zápletku vymysleli předchozí večer u skleničky (nebo spíše dvou) vína. A dneska už se i prostě zeptají na ChatGPT, aby něco vymyslel. Třeba: napiš synopsi příběhu, ve kterém dojde k rodinné tragédii, nevěře a zpronevěře, hlavní postavou je Helena, která má 34 let.
Šok: Každý spí s každým
Novou generaci těchto příběhů si dnes čteme i v článcích tady na Médium.cz. Máme zde mnoho autorů, kteří nám každý den servírují nové příběhy a tváří se, že se skutečně staly. Je jich tolik, že už si ani nepamatuju, jestli zrovna manžel spí s milenkou, manželka s milencem, nebo spolu spí všichni dohromady. Je ale jisté, že jsou všechny vztahové nezvyklosti a šílenosti popsány do největšího detailu.
Obvykle mají tyto vymyšlené příběhy několik společných charakteristik:
- Žena či muž, o kterých článek vypráví, mají nezvladatelnou touhu vyprávět světu o tom, co divného prožívají. Vždy je to ale anonymní zpověď a svou totožnost prozradí pouze anonymnímu autorovi.
- Článek má anonymní fotografii muže či ženy z fotobanky.
- Obvykle má článek zvláštní pointu, která je naznačena v titulku, ale čtenáři se ji dozví až v závěru článku. Často jde navíc o hloupost.
Každý den mě fascinuje a bavím se nad tím, kolik lidí se do těchto příběhů dokáže ponořit a uvěří, že jde o něco reálného. V diskusích se potom rozčilují, dojímají nebo se snaží vymyšlené postavě z příběhu dát nějakou radu.
„Bože, Vy jste… Vy si nevážíte sama sebe. Jak chcete aby si Vás vážil manžel? Kopla bych je oba,“ rozčilila se paní Helena v diskusi pod článkem, který popisoval trable paní Ivety (27), jejíž manžel spí s její sestrou, ale ještě musí trpět na společných dovolených. To už je vrchol, nerozčílili byste se také? Má to paní Iveta zapotřebí? Co byste jí poradili?
Označení fiktivních příběhů
Proti těmto příběhům nic nemám, ostatně jak už jsem napsala, jsou tady s námi od nepaměti. Trápí mě jen to, že nejsou jasně odlišeny od ostatních článků a nejsou označeny jako fiktivní a vymyšlené. Méně pozorní čtenáři, případně ti méně mediálně gramotní, pak mohou snadno nabýt dojmu, že čtený příběh je skutečný.
U Ivety, jejíž manžel spí s někým jiným, mě to až tak netrápí, ale pokud jde o příběh s politickým přesahem, může to vyvolávat zbytečné pnutí ve společnosti. Vzpomínáte třeba na příběh důchodkyně Adély (73), která pobírá důchod a příspěvek na bydlení v celkové výši přes 30 000 Kč, ale nedokáže s tím vyžít? Ten příběh způsobil tolik nenávisti, přestože žádná důchodkyně Adéla ani neexistuje.
