Článek
Peter Simon Pallas byl německým přírodovědcem 18. a počátku 19. století. Zabýval se zejména zoologií a botanikou. Když se v pouhých 27 letech stal profesorem na univerzitě v Petrohradu, Rusko se stalo jeho novým domovem. A právě při svém pobytu v tamní zemi dostal možnost prozkoumat na Sibiři nalezený meteorit. Stal se tak prvním člověkem v historii naší planety, který popsal něco, co nepocházelo z naší planety. A na jeho počest byl jeden tento typ meteoritů pojmenovaný po něm. Tím vznikl název pallasity.
Popis meteoritu byl v realitě 18. století něčím nevídaným. Většina vědců možnost pádu meteoritů na zemský povrch považovala za pohádku. Nebyli schopni si představit, že by k něčemu takovému mohlo dojít. Meteorit, který Pallas na Sibiři poblíž Krasnojarsku zkoumal byl obrovský a vážil přibližně 680 kilogramů. Vědci se tak podařilo dokázat, že pád meteoritů ne Zemi není jen fikcí, ale že tak skutečně děje.
Meteorit u Krasnojarsku se svým složením naprosto lišil od všech hornin a rud na kilometry daleko, jako by do této krajiny nepatřil. Avšak jeho složení bylo podobné složení dalších podobných hornin, které se našly na mnoha místech planety Země. I to potvrdilo teorii, že tyto kameny se na zemských povrch musely dostat z vesmíru.
A co tedy pallasity vlastně jsou? Jde o hrubozrnný meteorit, který můžeme nalézt po dopadu na Zemi nejčastěji v odstínech zelené, žluté či šedé barvy. Šedá hmota, která tvoří jeho základ, je složena z niklu a železa, konkrétně ze slitiny těchto dvou kovů. A v této hornině jsou pak patrné krystaly olivínu. Slitina kovů tvoří nejčastěji dvě třetiny hmoty pallasitu, olivínové krystaly pouze jednu třetinu. Stopově se dá v pallasitu nalézt i gallium či germanium.
Pokud byste takový meteorit někdy našli, objevili jste něco nesmírně vzácného. Pallasity totiž tvoří pouze jedno procento všech mimozemských hornin, které můžeme na Zemi najít. Celkem je zaznamenáno pouze 61 nálezů pallasitů, z toho nejvíce v antarktické oblasti, z nichž u některých byl pozorován i jejich pád.
Poslední čtyři známé pády pallasitu na planetu Zemi byly dobře zmapovány. Nejstarší z nich se datuje do roku 1826. U sicilského města Mineo v oblasti Katánie byl tehdy pozorován zářící objekt padající k Zemi za hlasitého rachotu. Z meteoritu se dodnes dochovalo pouze 46 gramů. V dalším případě pozorovali obyvatelé města Zaisho v Japonsku na obloze ohnivou kouli a následně našli 330 gramů vážící pallasit.
První pozorování a nález 20. století se datuje do června roku 1945. V tehdejším Finsku, dnes oblast patří Rusku, byl pozorován jasný meteor a několik ohlušujících výbuchů. Celkem bylo nalezeno 99 kilogramů pallasitů, které jsou dodnes vystaveny v muzeu Helsinské univerzity. Poslední známý případ se pak uskutečnil v roce 1981 v Omolonu na Sibiři. Chovatel sobů v tom roce pozoroval pád meteoru, avšak nelézt se mu jen nepodařilo. Teprve o dva roky později byl objeven pallasit o váze 250 kilogramů.
Pallasity jsou opravdu nádhernými částmi vesmíru, které na naši Zemi dopadly. Jejich vzhled je naprosto unikátní. Za našeho života už pravděpodobně větší část vesmíru, než jakou můžeme spatřit v pallasitech, neuvidíme.
