Článek
Uznávám, že ideální cena je taková, za kterou je zákazník ochoten koupit. Že tu funguje zákon nabídky a poptávky. Ale to ještě neznamená, že když mi něco připadá předražené, jsem příliš chudý. Podle mého názoru má všechno své meze, a i když bych si takového zboží s ohledem na svůj příjem mohl dovolit hromady, neudělám to, protože je pro mě taková cena naprosto neakceptovatelná.
„Ne, madam, větrník za 160 Kč normální není.“
Dostal jsem chuť na sladké, a tak vstupuji do cukrárny. Zastavím se před vitrínou, do které chvíli zírám. Zákusky vypadají lahodně, ale když očima sjedu na cenovky, jdou na mě skoro mrákoty. Vyhlédl jsem si svůj oblíbený větrník, u kterého byla cenovka 160 Kč. Na výzvu, co si dám, jsem reagoval dotazem, zda ten větrník opravdu stojí 160 Kč. Bylo mi potvrzeno, že ano.
S dodatkem, že je to „běžná, normální cena“. To mě trošku vytočilo. „Ne, madam, větrník za 160 Kč normální není,“ opáčil jsem. A protože jsem neměl náladu se hádat, rozhodl jsem se odejít a najít jiný „sladký svatostánek“, kde dostanu kvalitu za cenu, kterou já osobně považuji za normální. Nakonec jsem skutečně našel, pochutnal si a v peněžence mi z oněch 160 Kč krásných 80 zbylo.
Chápu, ale neakceptuji
Ano, jsem přesvědčen, že větrník za 160 Kč je nejspíš kvalitní, bez náhražek. Stejně tak je mi jasné, že něco stojí zaměstnanci, energie, nájem provozovny. Je rozdíl ve výši nájmu, když máte cukrárnu na frekventovaném místě ve velkém městě, nebo někde na návsi v Horní Dolní. Ale zároveň chci připomenout, že frekventované místo má nejen vyšší nájem, ale i větší návštěvnost – tudíž vyšší prodeje a větší obraty.
Chápu, že podnikání není charita a každý chce vydělat. A vzhledem k tomu, že cukrárna nezela prázdnotou, je dost lidí, kteří tu cenu prostě akceptovali. Prosím, to je v pořádku – já na ni měl opačný názor. I když bych si daný větrník mohl dovolit, nekoupil jsem si ho z principu, protože mi připadal předražený. Nemám potřebu se s tím pak někde chlubit. Chtěl jsem jen trochu dobrého sladkého.
Dostal jsem, co jsem chtěl
A to jsem nakonec dostal. O pár ulic vedle, za poloviční cenu, a v kvalitě, která mi naprosto vyhovovala. Řeči o tom, že 160 Kč za větrník je „normální cena“, si paní prodavačka může strčit za klobouk. Chápu, že v lokalitě, kde jsem byl, nemohou prodávat za 30 Kč jako někde na vesnici nebo v obchoďáku, kde ty výtvory často mívají pochybnou kvalitu.
Ale když o pár ulic dál dostanu chutný, kvalitní větrník za polovinu, těžko mluvit o dvojnásobku coby „normální“ ceně. Je to jejich cena, budiž. Ale rozhodně ne „normální“. Stejně tak, jako optimální cenu určuje zákon nabídky a poptávky, určuje normální cenu i konkurence v okolí. Taky neakceptujeme, že normální cena rohlíku je 15 Kč, když se v celém okolí konkrétního podniku prodává třikrát levněji.
