Článek
Většina naší firmy chodí na oběd do nedaleké restaurace. Až na pár výjimek, mezi které se řadím právě já. Jsou kolegové, co neobědvají vůbec. Potom tací, kteří se zaplácnou nějakou bagetou nebo sendvičem. A dále ještě lidé jako já, co si nosí jídlo z domu. Úhledně zabalené do krabiček, které si ohřejí ve firemní kuchyňce v mikrovlnné troubě a snědí u stolu. Říkají nám krabičkáři.
Proč ne?
Když bych žil sám, nebo s partnerkou, která by neměla čas vyvářet, je celkem jasné, že bych také chodil na oběd do restaurace. Ale u nás doma je to jinak. Manželka vaří pro sebe a pro děti. Takže v kuchyni, u sporáku, ten čas stejně tráví. A v tu chvíli je úplně jedno, jestli uvaří o jednu porci navíc, abych si ji mohl vzít do práce. Ten čas u plotny bude pořád víceméně stejný. Když je tedy možnost vzít si domácí stravu, proč toho nevyužít? Má to jen benefity.
Je to levné
Jak říkám, pokud bych si měl každý den vařit po práci sám, jen pro sebe, moc by se mi to nevyplatilo. V takovém případě by byla restaurace jasná volba. Ale když vaří partnerka, která u té plotny stejně stojí, tak toho využiji. Najednou mě oběd vyjde podstatně levněji než ten v restauraci. A to platíme za menu včetně polévky cenu vcelku lidovou, obvykle v rozmezí 130–150 korun českých. Domácí strava ale vyjde maximálně na desetikoruny. A ušetřit díky tomu dvojku měsíčně, to se vyplatí.
Je to dobré
I když restauraci, kam chodí většina firmy, máme odzkoušenou, čas od času se stane, že kuchař prostě nemá svůj den. Ne, že by se jídlo označovalo za nepoživatelné, ale prostě mohlo být lepší. Tohle se mi u domácí stravy ještě nestalo a jsem si jistý, že se mi to také nestane. Domácí jídlo je prostě dobré. Jak proto, že se nemusím bát, že by partnerka někdy neměla svůj den a jídlo se jí nepovedlo, tak i proto, že už tak nějak známe své chutě a víme, jak by mělo výsledné jídlo vypadat.
Vím, co jím
Benefit domácího jídla je pochopitelně i v tom, že můžu dát ruku do ohně za to, že budu jíst jenom kvalitní, dobré, zdravotně nezávadné suroviny. I když restauracím, kam chodím, víceméně věřím, pořád jsem si tak trochu jistý, že kvalitou, skladováním a hygienou se nikdy nevyrovnají tomu, jak se jídlo připravuje doma. Nehledě na restaurační tlak na cenu, kde přece jenom může být kde, co, šizeno.
Zvykl jsem si
První týdny mě moje nová přezdívka trochu vadila, ale už jsem si zvykl. Jsou dny, kdy manželka také nemá čas vařit, a tak s kolegy do restaurace jdu. Ale většinu času mám své krabičky. Že jsem krabičkář mi nejdřív vadilo, ale už jsem, si zvykl. Na rozdíl od ostatních mám jistotu, že jím chutně, kvalitně, zdravě, a hlavně, že z výplaty ročně ušetřím i přes dvacet tisíc jen proto, že se stravuji domácím jídlem.
