Jógové čakry: co potvrzuje medicína a co patří jen k tradici

O čakrách slyšel pravděpodobně každý z nás, ať už je vnímáme jako součást jógové praxe, nebo spíše jako úsměvnou ezoteriku. V původním indickém učení však nešlo o popis anatomických struktur, ale především o symbolickou mapu různých úrovní vědomí a vnitřní zkušenosti, která měla pomoci orientovat se v prožívání těla, emocí a stavů mysli.

Lidé tehdy nepracovali s pojmy nervového systému či hormonální regulace, ale s konceptem tzv. jemného těla, který sloužil jako symbolický rámec pro popis vnitřní zkušenosti. Jazyk energie a center neměl ambici označovat fyzické struktury, nýbrž poskytoval způsob, jak systematicky uchopit tělesně zakotvené prožívání. Tato centra tak obrazně ukazovala, kde a jak člověk v těle zakouší různé stavy, například napětí při stresu, uvolnění v klidu, ztuhnutí při ohrožení nebo soustředění pozornosti.

Dnešní medicína tyto jevy nejen popisuje, ale také vysvětluje: fungováním mozku, nervového systému a hormonální regulace, jež společně utvářejí prožívání emocí a stresu. Tyto procesy se často projevují velmi konkrétně – například napětím nebo tlakem v hrudníku, břiše, ramenou či šíji, změnami dechu nebo jinými tělesnými reakcemi. Čakry tak lze chápat nikoli jako skutečné anatomické útvary (což ani nebylo jejich smyslem), ale jako obrazné označení oblastí, kde se v tělesném prožívání setkává vědomí, emoce a regulace organismu.

Takto lze ukázat zajímavé překryvy mezi tradičním učením a dnešními poznatky o fyziologii a lidském prožívání, aniž bychom je doslova přiřazovali k jednotlivým orgánům či žlázám. Je třeba dodat, že někteří autoři se o takové přesné přiřazení snaží, ovšem aby výsledek odpovídal tradičnímu pojetí čaker, dopouštějí se zjednodušení, úprav či zkreslení anatomické a funkční reality. Ve skutečnosti se symbolické pojetí čaker s anatomickou realitou místy rozchází a samotné tělesné struktury, k nimž se vztahují, se navíc částečně překrývají (viz obrázek níže).

V tradičním systému se rozlišuje sedm hlavních čaker, které postupují od spodní části páteře až k temeni hlavy. Každá z nich je spojována s určitým okruhem tělesných, emocionálních a psychických funkcí. Pojďme se proto podívat, jak lze jednotlivé čakry chápat pohledem současného poznání – nikoli jako doslovné energetické struktury, ale jako obrazný popis oblastí těla, kde se setkává nervový systém, hormonální regulace a lidské prožívání.

Kořenová čakra se tradičně umisťuje ke spodní části páteře, do oblasti hráze, kostrče a pánevního dna. V tradičním pojetí byla chápána jako základ životní energie, stability a schopnosti přežít. Z anatomického hlediska jde o oblast bohatou na nervová spojení (především sakrální a kostrční nervové pleteně), které zajišťují smyslové i motorické zásobení pánevního dna, svěračů a dolní části trávicího a urogenitálního systému. Tyto struktury se podílejí na zcela základních tělesných funkcích, jako je vylučování, udržení tělesné opory a sexuální reflexy.

Z hlediska hormonální regulace se s tématem přežití pojí zejména činnost nadledvin, konkrétně jejich dřeně, která produkuje hormony umožňující okamžitou reakci na ohrožení. Ačkoli nadledviny anatomicky neleží v pánvi, jejich funkce úzce souvisí s primitivními obrannými mechanismy organismu, které tradiční systémy symbolicky vztahovaly ke kořenové čakře. Pokud jsou tyto nervové a hormonální procesy v rovnováze, tělo je ve stabilním základním režimu: má dostatek energie k udržení základních funkcí, fyzickou oporu a pocit bezpečí. Právě tento stav odpovídá tradičnímu pojetí kořenové čakry jako centra stability a vitality, pocitu pevného spojení s vlastním tělem a okolním světem.

Sakrální čakra se tradičně umisťuje do oblasti podbřišku a křížové části páteře. V tradičním učení je spojována s emocemi, sexualitou, tvořivostí a schopností prožívat potěšení a plynutí života. Anatomicky tato oblast zahrnuje především sakrální nervovou pleteň, která inervuje reprodukční orgány, močový měchýř a část střev, a podílí se tak na vnímání tělesných pocitů, napětí a uvolnění v dolní části trupu.

Klíčovým endokrinním prvkem této oblasti jsou pohlavní žlázy (vaječníky a varlata), které produkují pohlavní hormony. Ty neovlivňují pouze reprodukční funkce, ale také náladu, emoční ladění, motivaci, schopnost navazovat vztahy a prožívat slast. Z tohoto hlediska lze chápat sakrální oblast jako místo, kde se tělesné pocity, emoce a hormonální rytmy propojují do subjektivního prožitku radosti, blízkosti a tvořivosti, což odpovídá tradičnímu pojetí sakrální čakry jako centra emocí, sexuality a radosti ze života.

Manipura se tradičně umisťuje do oblasti mezi pupkem a hrudní kostí, kde se nachází sluneční pleteň (plexus coeliacus - solar plexus), největší autonomní nervová pleteň mimo mozek, která koordinuje činnost žaludku, jater, slinivky, žlučníku a střev. Tato oblast je úzce spojena s trávením, metabolismem a hospodařením s energií.

Endokrinním prvkem této oblasti je slinivka břišní, která reguluje hladinu krevního cukru. Sluneční pleteň se podílí na řízení autonomních funkcí těla, například trávení a činnosti vnitřních orgánů, a ovlivňuje tělesné projevy emocí, jako jsou změny srdeční frekvence, napětí svalů nebo reakce spojené s prožíváním hněvu, strachu, studu či pocitu moci. Porucha funkce této oblasti se může projevit problémy s trávením, energií a celkovou vitalitou, zatímco vyvážená činnost podporuje efektivní metabolismus, tělesnou pohodu a regulaci fyziologických reakcí spojených s emocemi.

V tradičním učení tato čakra symbolizuje osobní sílu a vůli. Toto je však pouze metafora, fyziologicky s vůlí přímo nesouvisí, přestože tělesné procesy mohou nepřímo podporovat pocit kontroly a sebejistoty.

Srdeční čakra se nachází ve středu hrudníku, v oblasti srdce. Anatomicky je zde srdeční pleteň a klíčovou roli hraje bloudivý nerv (nervus vagus), hlavní nerv parasympatického systému, který zpomaluje srdeční činnost, podporuje trávení a umožňuje organismu návrat do klidového stavu po stresu (blíže jsem psal zde). Tato oblast je také spojena s brzlíkem, orgánem důležitým (zejména v dětství) pro imunitní systém.

Bloudivý nerv hraje klíčovou roli v regulaci srdeční činnosti a návratu organismu do klidového stavu, což je důležité pro emoční stabilitu a pocit bezpečí ve vztazích. Intenzivní emoce, například žal, se mohou psychosomaticky projevit tělesnými symptomy, jako je tlak nebo bolest na hrudi. Z tohoto pohledu tradiční pojetí srdeční čakry, které ji spojuje s empatií, soucitem a mezilidskými vztahy, lze chápat jako symbolický výraz propojení fyziologických procesů s emocionálním prožíváním.

Krční čakra se tradičně umisťuje do oblasti krku, hrdla a šíje. Anatomicky zde nacházíme krční nervovou pleteň a struktury zajišťující hlas, polykání a dýchání, včetně hrtanu a hlasivek. Endokrinním centrem této oblasti je štítná žláza, která reguluje metabolismus, tempo tělesných procesů a energetickou rovnováhu organismu.

Z fyziologického hlediska jsou tyto struktury zásadní pro hlas, polykání, dýchání a energetickou regulaci organismu. V tradičním učení se tato oblast symbolicky spojuje s komunikací a sebevyjádřením, což lze chápat jako metaforu propojení tělesných funkcí s možností sdílet své myšlenky a pocity s okolím.

Čakra třetího oka se tradičně umisťuje do středu čela, mezi obočí. Z neurofyziologického hlediska tato oblast zahrnuje především thalamus a hypotalamus, které propojují nervový a hormonální systém a podílejí se na regulaci spánku, bdělosti a některých hormonálních funkcí. Endokrinním symbolem této oblasti je šišinka mozková (o jejím pojetí jako o tzv. třetím oku jsem psal zde), která produkuje melatonin a řídí cirkadiánní rytmy.

Poruchy spánku, migrény nebo potíže se soustředěním mohou být psychosomatickým odrazem přetížení či dysregulace těchto struktur. V tradičním učení se tato čakra symbolicky spojuje s intuicí, vhledem a schopností vidět souvislosti, což metaforicky ukazuje propojení fyziologických funkcí mozku s naším vědomým vnímáním a schopností chápat a zpracovávat informace.

Korunní čakra se umisťuje na temeno hlavy a představuje vrchol tradičního energetického systému. Z neurofyziologického hlediska se jedná o oblast mozkové kůry, zejména asociační oblasti, které propojují smyslové vjemy, emoční reakce a kognitivní zpracování informací. Endokrinně je často symbolicky spojována s hypofýzou, která koordinuje činnost celého hormonálního systému.

Tato čakra nemá představovat žádnou konkrétní emoci ani tělesnou funkci. Tradičně je spojována se stavem vědomí, pocitem smyslu a jednoty. Moderní neurověda ukazuje, že podobné stavy se objevují při meditaci nebo hlubokém rozjímání, kdy dochází ke změnám v mozkové aktivitě. Korunní čakru je proto vhodné chápat spíše jako symbol propojení a celistvosti mozkových funkcí než jako konkrétní anatomickou strukturu.

I když tradiční učení o čakrách vykazuje zajímavé paralely s poznatky současné medicíny, některé představy se od moderní anatomie a fyziologie výrazně liší. Pojímání čaker jako konkrétních energetických center přiřazených jednotlivým orgánům nebo žlázám je spíše symbolické a anatomicky nepřesné a mnohdy nesprávně naznačuje přímou fyziologickou funkci. Současná medicína ukazuje, že tělo a prožívání jsou propojeny složitými nervovými, hormonálními a psychologickými mechanismy, které tradiční systémy nemohly znát.

Přesto je třeba uznat, že staré systémy správně postřehly, že určité oblasti těla souvisejí s prožíváním a tělesnými reakcemi, a vysvětlily si to svým vlastním, symbolickým způsobem. I když je jejich interpretace obrazná, upozornila na propojení těla a mysli, které je i dnes inspirativní – především jako podnět k uvědomění si, že fyziologické funkce a psychika nejsou oddělené světy.

Zdroje:

Fang, Shuping, and Wei Zhang. „Heart–Brain Axis: A Narrative Review of the Interaction between Depression and Arrhythmia.“ Biomedicines, vol. 12, no. 8, 1 Aug. 2024, pp. 1719–1719, www.mdpi.com/2227-9059/12/8/1719, https://doi.org/10.3390/biomedicines12081719.

Ross, Christina L. „Energy Medicine: Current Status and Future Perspectives.“ Global Advances in Health and Medicine, vol. 8, no. 8, Jan. 2019, p. 216495611983122, https://doi.org/10.1177/2164956119831221.

McMurray, Suzanne. „Chakra Talk.“ Holistic Nursing Practice, vol. 19, no. 2, Mar. 2005, p. 94, https://doi.org/10.1097/00004650-200503000-00012. Accessed 28 Sept. 2019.

Wisneski, Len, and Lucy Anderson. „The Scientific Basis of Integrative Medicine.“ Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine, vol. 2, no. 2, 2005, pp. 257–259, https://doi.org/10.1093/ecam/neh079.