Článek
Ještě předtím, než se zaměříme na samotné biologické vysvětlení, stojí za to krátce se zastavit u původu této slabiky a způsobu, jakým se po staletí používá. Její kořeny lze vysledovat ve staroindických védských textech, kde je chápána jako základní, prapůvodní zvuk, z něhož symbolicky vzniká celý vesmír.
V hinduismu, buddhismu i józe se Óm používá jako pomůcka k soustředění, zklidnění mysli a sjednocení dechu, hlasu a pozornosti. Tradičně se vyslovuje pomalu, s prodlouženou vibrací, která se šíří od hrudníku přes krk až do oblasti hlavy. Právě tato kombinace rytmického dýchání, vokální vibrace a pozorného vnímání vlastního těla činí z Óm více než pouhý symbol – jde o jednoduchou, ale účinnou techniku, která systematicky ovlivňuje stav organismu a připravuje podmínky pro hlubší zklidnění a regulaci vnitřních procesů.
Od symbolu k biologii
Jako první je třeba říct, že účinek není ukryt v samotné slabice Óm, ta je v podstatě jen kulturním a tradičním prostředkem, který usnadňuje vytvoření hlasové vibrace. Podstatou fungování je totiž právě způsob jejího provedení, tedy pomalý, rezonující hlasový projev spojený s řízeným výdechem. Na fyziologické úrovni se při tomto typu hlasového projevu uplatňuje několik vzájemně propojených mechanismů.
Prvním z nich je vliv na dýchání. Pomalá, prodloužená fonace přirozeně prodlužuje výdech a snižuje dechovou frekvenci, často až k rozmezí kolem pěti až šesti dechů za minutu, což je spojováno se zvýšenou aktivitou parasympatické části autonomního nervového systému. Tedy tou, která je důležitá pro relaxaci, regeneraci, snížování tepové frekvence, zlepšování prokrvení (roztažení cév) a podobně. Blíže jsem o parasympatické větvi autonomního nervového systému psal zde. Tento efekt je dobře doložen studiemi sledujícími proměnlivost srdeční frekvence (HRV), které ukazují nárůst tzv. vysokofrekvenční složky při pomalém, řízeném dýchání i během hlasového projevu (např. Laborde et al., 2022).
Druhým účinkem je zapojení hlasového aparátu a reflexních nervových drah. Při fonaci se totiž aktivují svaly hrtanu a hltanu, které jsou propojeny s centry v mozkovém kmeni zodpovědnými za koordinaci dechu, srdeční činnosti a dalších autonomních funkcí. Vznikající vibrace navíc stimulují senzorické receptory v oblasti krku a hlavy, což prostřednictvím aferentních (tj. přivádějících signály do centra) drah ovlivňuje regulační mechanismy organismu (např. DeFrancesco et al., 2025).
Třetím mechanismem je účinek na aktivitu mozkových center. Studie využívající funkční magnetickou rezonanci (fMRI) ukazují, že specificky při opakování Óm dochází k utlumení aktivity limbických oblastí mozku, zejména amygdaly a hipokampu, které se podílejí na zpracování stresu, strachu a emoční reaktivity. Tento vzorec je spojován s pocitem psychického zklidnění, snížení úzkostí a lepší emoční regulace a - což je zajímavé - nebyl pozorován při jednoduchých kontrolních zvucích (Kalyani et al., 2011).
Čtvrtým, spíše podpůrným faktorem je role pozornosti. Soustředění na zvuk, dech a tělesné vjemy vytváří stav podobný meditaci, který snižuje mentální rozptýlení. Studie zabývající se mindfulness a meditačními technikami dlouhodobě ukazují, že právě kombinace pozornosti a rytmického dechu má silný regulační efekt na stresovou osu a autonomní nervový systém (např. Tang et al., 2015).
Přímá stimulace bloudivého nervu: populární tvrzení, slabé důkazy
V posledních letech se zejména v článcích o duševní pohodě a doporučeních různých wellness poradců velmi často dočteme, že pro regulaci stresu a zlepšení psychiky je vhodné stimulovat bloudivý nerv, a že toho lze dosáhnout broukáním určitých zvuků. Jako hotový fakt to dokonce uvádí i některé asijské studie publikované v regionálních odborných zdrojích. Ačkoli jde o mediálně vděčné téma, skutečnost je o něco složitější.
Začněme popořádku. Bloudivý nerv (nervus vagus) patří mezi hlavové nervy, tedy nervy, které vystupují z mozkového kmene a jsou párové - máme tedy pravý a levý bloudivý nerv.
Je nejdelším nervem našeho autonomního nervového systému a zjednodušeně lze říct, že je přímou spojnicí mozku s ostatními orgány, včetně střev. Jeho význam ještě vzrostl se zjištěním, že jeho prostřednictvím může nerovnováha střevního mikrobiomu přímo ovlivňovat mozek, což jsem rozepisoval v samostatném článku.
Nyní zpět k tvrzení, že je bloudivý nerv možné přímo stimulovat vibracemi našeho hlasu. Ve skutečnosti jde o hypotézu, pro kterou zatím chybí přímé důkazy. Vychází z předpokladu, že vibrace hlasivek při nízkofrekvenčním broukání či zpěvu by mohly aktivovat bloudivý nerv skrze vlákna, kterými inervuje oblast hrtanu a hltanu. Problém je, že dosavadní studie tento mechanismus nepotvrdily. Většina dostupných dat je nepřímá – sleduje například změny srdeční variability nebo subjektivní pocity relaxace, nikoli samotnou aktivitu nervu. Je tedy pravděpodobné, že účinky souvisejí spíše s jinými faktory: zpomalením dechu, snížením stresu, zvýšenou produkcí oxidu dusnatého či celkovým zklidněním organismu.
Závěrem - broukejme si!
Starobylé meditační tradice tedy přinesly světu techniku, která po staletí pomáhala lidem zklidnit mysl a harmonizovat tělo, aniž by tušili její biologické pozadí, což však její hodnotu nijak nesnižuje.
Dnes víme, že pomalý, rezonující hlasový projev spojený s řízeným výdechem ovlivňuje dýchání, srdeční variabilitu a mozkovou aktivitu. Nejde tedy o samotnou slabiku Óm, ale o princip, který funguje i při jednoduchém broukání „mmm“ nebo jiných nízkofrekvenčních zvucích, případně i zpěvu s pomalými, prodlouženými tóny. Jde o prostý a dostupný způsob, jakým můžeme regulovat stres, podpořit psychickou rovnováhu a aktivovat přirozené mechanismy zklidnění, kterým moderní věda teprve začíná rozumět.
Zdroje
DeFrancesco, Michelle, et al. „The Vagus Nerve and Voice.“ NCVS Insights, vol. 3, no. 5, 30 May 2025, pp. 1–2, https://doi.org/10.62736/ncvs196190. Accessed 17 Dec. 2025.
Kalyani, Bangalore G, et al. „Neurohemodynamic Correlates of „OM“ Chanting: A Pilot Functional Magnetic Resonance Imaging Study.“ International Journal of Yoga, vol. 4, no. 1, 2011, pp. 3–6, www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3099099/, https://doi.org/10.4103/0973-6131.78171.
Laborde, S., et al. „Effects of Voluntary Slow Breathing on Heart Rate and Heart Rate Variability: A Systematic Review and a Meta-Analysis.“ Neuroscience & Biobehavioral Reviews, vol. 138, no. 104711, July 2022, p. 104711, https://doi.org/10.1016/j.neubiorev.2022.104711.
Tang, Yi-Yuan, et al. „The Neuroscience of Mindfulness Meditation.“ Nature Reviews Neuroscience, vol. 16, no. 4, 18 Mar. 2015, pp. 213–225, https://doi.org/10.1038/nrn3916.
