Článek
Představte si, že se účastníte pohřbu blízkého člověka a najednou se začnete hlasitě a nekontrolovatelně smát, aniž byste dokázali přestat. Nebo sledujete film s běžnou až lehce smutnou scénou a přepadne vás neutišitelný pláč či silné dojetí. Ne proto, že byste byli citlivější než ostatní nebo situaci vnímali jinak, ale proto, že váš mozek nedokáže správně regulovat emoční reakci.
Právě tak se může projevovat pseudobulbární afekt (PBA), málo známý neurologický syndrom, který bývá pro okolí často matoucí a těžko pochopitelný. Lidé s touto poruchou totiž nejsou bezcitní, přecitlivělí nebo psychicky nestabilní, mají však narušeny mechanismy zodpovědné za řízení vnějších emočních projevů.
Když prožitek a projevy emocí nejsou v souladu
V běžném životě považujeme smích nebo pláč za přímý odraz toho, co člověk právě cítí. Ve skutečnosti však mozek zpracovává samotný emoční prožitek a jeho vnější projevy odděleně – například aktivaci mimických svalů, hlasu, dýchání nebo slzení. Za normálních okolností jsou oba procesy úzce propojené, takže emoční reakce odpovídá situaci i intenzitě prožitku.
U pseudobulbárního afektu je tato regulace narušena. Smích nebo pláč se mohou objevit náhle, být výrazně intenzivnější, než člověk sám očekává, a přetrvávat déle, než by odpovídalo situaci.
Někdy navíc vnější projev vůbec neodpovídá tomu, co člověk skutečně prožívá. Může se například začít smát, přestože mu situace nepřipadá vtipná, nebo se rozplakat či silně dojmout kvůli podnětu, který by za běžných okolností takovou reakci nevyvolal. Dodnes si pamatuji, jak jeden pacient s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS, psal jsem zde) popisoval, že se opakovaně rozplakal u televizní reklamy, kde dítě objímalo babičku. Sám říkal, že by ho taková scéna za běžných okolností možná jen lehce dojala, nyní však pláč nedokázal zastavit.
Co se děje v mozku?
Jak jsem zmínil v úvodu, PBA není samostatné onemocnění, ale syndrom vznikající při narušení mozkových sítí podílejících se na regulaci emocí. Dříve se pozornost soustředila především na čelní laloky, které pomáhají tlumit nevhodné reakce a řídit sociálně přiměřené chování. Dnes víme, že jde o mnohem složitější síť zahrnující mozkovou kůru, limbický systém, mozkový kmen i mozeček.
Mozeček, který si většina lidí spojuje hlavně s koordinací pohybů a rovnováhou, se podílí také na modulaci emočních reakcí. Pomáhá jemně dolaďovat jejich intenzitu a načasování tak, aby odpovídaly konkrétní situaci.
Pokud jsou propojení mezi těmito oblastmi narušena, může dojít ke ztrátě kontroly nad spuštěním, intenzitou nebo délkou trvání smíchu a pláče.
U jakých onemocnění se PBA objevuje?
PBA není mezi veřejností příliš známý, ale u pacientů s některými neurologickými onemocněními je poměrně častý.
Objevuje se například po cévní mozkové příhodě postihující dané dráhy, u zmíněné amyotrofické laterální sklerózy (ALS), roztroušené sklerózy nebo po traumatickém poranění mozku. Může doprovázet také některá další neurodegenerativní onemocnění, například frontotemporální demenci (psal jsem zde), i další stavy, při nichž dochází k narušení mozkových drah zapojených do regulace emocí.
Ne u každého člověka s těmito diagnózami se však PBA rozvine. Pokud se ale objeví, může výrazně ovlivnit každodenní život, psychickou pohodu i vztahy s okolím.
Záměna za depresi
Jedním z největších problémů PBA je jeho časté nesprávné rozpoznání. Člověk s opakovanými epizodami pláče může na první pohled působit depresivně, zatímco časté záchvaty smíchu mohou být mylně považovány za nevhodné nebo necitlivé chování.
PBA ale není porucha nálady. Zatímco deprese ovlivňuje dlouhodobě náladu, motivaci a další psychické funkce, PBA se týká především regulace emočních projevů. Člověk tak může mít zcela normální náladu a přesto zažívat opakované epizody nekontrolovatelného smíchu nebo pláče.
To však samozřejmě nevylučuje, že pacient s neurologickým onemocněním může současně trpět i depresí. Přestože se tak oba stavy se mohou překrývat, nejsou totožné.
Možnosti léčby
Samotnou příčinu syndromu obvykle odstranit nelze, protože souvisí se základním neurologickým onemocněním. U mnoha pacientů však dokážeme projevy PBA výrazně zmírnit.
Používají se například některá antidepresiva v nižších dávkách, než jaké se běžně podávají při léčbě deprese. V některých zemích (např. USA) je k dispozici také kombinace dextromethorfanu a chinidinu, jež byla vyvinuta přímo pro léčbu tohoto syndromu.
Velmi důležitou součástí péče je také správné vysvětlení podstaty poruchy pacientovi i jeho blízkým. Pochopení, že nejde o úmyslné chování ani o projev osobnosti může výrazně snížit stud, nesprávné posuzování reakcí pacienta i jeho společenskou izolaci.
Proč si PBA zaslouží větší pozornost
Pro člověka s PBA mohou být běžné společenské situace zdrojem značného stresu. Mnohdy se pacienti obávají, že se znovu rozesmějí nebo rozpláčí v nevhodnou chvíli a způsobí nepříjemnou situaci pro sebe a své blízké.
PBA připomíná, že naše emoční projevy nejsou pouze otázkou vůle, osobnosti nebo dokonce vychování či slušnosti. Jsou výsledkem složité spolupráce mnoha mozkových oblastí. Pokud dojde k jejich narušení, ať už nemocí nebo úrazem, může člověk navenek projevovat emoce způsobem, který neodpovídá situaci ani tomu, co skutečně prožívá. A přestože si to plně uvědomuje, nemůže s tím nic udělat.
Právě proto si tento málo známý neurologický syndrom zaslouží větší pozornost nejen mezi zdravotníky, ale i ve společnosti.
Pokud se vám moje příspěvky líbí, budu rád za sledování také na Instagramu.
Zdroje
De Faria Sousa B, Espinosa JB. Pseudobulbar Affect: A Network Disorder Linking Emotion, Neurobiology, and Therapeutics. Cureus. 2025;17(11):e96829. Published 2025 Nov 14. doi:10.7759/cureus.96829
Finegan E, Kleinerova J, Hardiman O, et al. Pseudobulbar affect: clinical associations, social impact and quality of life implications - Lessons from PLS. J Neurol. 2025;272(4):266. Published 2025 Mar 12. doi:10.1007/s00415-025-12971-y
