Článek
Zatímco slovenský premiér v nemocnici bojuje o život, v hluboce otřesené společnosti se začínají šířit teorie o tom, proč k tomuto hrůznému útoku ve městě Handlová došlo. Objevily se i otazníky nad tím, zda útočník nebyl ve skutečnosti nájemným vrahem, ovšem to jsou zatím jen nepodložené domněnky. Uvidíme, snad vyšetřovatelé přinesou v následujících týdnech veřejnosti skutečná fakta.
Momentálně je obviněným z atentátu spisovatel Juraj Cintula. Nemalá skupina světových politiků, jež ve svých projevech popřála mimo jiné Ficovi hodně sil, se ale shoduje na tom, že za atentát jsou sekundárně zodpovědná média a „proevropští“ kolegové, jejichž rétorika podporovala politické násilí. Přímo na Slovensku se v tomto smyslu vyjádřil například místopředseda Smeru Ľuboš Blaha a šéf strany SNS Andrej Danko. Tak si to pojďme rozebrat.
Mediální politická štvanice
Včera na mě úplnou náhodou vyskočil na Instagramu úryvek z rozhovoru v internetové televizi XTV, tentokráte s europoslankyní Kateřinou Konečnou, která zde ukázala několik mediálních výkřiků na adresu premiéra Fica, z nichž po středečním atentátu poměrně dost mrazí. „A když si tady vezmete citát Ondřeje Koláře: ‚Fico je Putinův sluha,‘ vlastně na billboardu SPOLU pro evropské volby,“ upozorňuje Konečná a nadále cituje výroky politiků Zdechovského, Dvořáka nebo neúspěšné kandidátky na prezidentku Danuše Nerudové.
To všechno je ale pouze zlomek toho, co mohlo pachatele nepřímo motivovat k pokusu o vraždu. Nenávist a pohrdání odlišnými názory je dlouhodobý problém celosvětového rázu. V minulých týdnech například informoval server Politico, že v sousedním Německu přibývá útoků vůči politikům a političkám, zejména těm levicově smýšlejícím, a někteří mají až pocit, že se vrací nacistická minulost.
Osobně jsem si zvýšeného nátlaku na politické názory začala všímat během coronavirové pandemie. Katastrofální politická opatření způsobila jakousi kulturní válku „očkovaní vs. neočkovaní,“ která vyústila v přetrvávající rozdělení společnosti na dva tábory a normalizovala urážlivé pojmy jako „dezoláti“ či „ovce.“ Nakonec si to radši sám čínský virus rozmyslel a raději zmizel z titulních článků, přičemž polarizace lidu se ujala válka na Ukrajině.
Obchodování se strachem, aneb Rusko je zlo a teď je na Slovensku
Stejně jako za covidu, opět se média a veřejně známé osobnosti, zejména politici v předvolebních kampaních, pustili do zastrašování naprosto nepodloženými informacemi, o tom, že bude válka a podobně. Neříkám samozřejmě, že není na místě projevovat obavy o budoucnost či že bychom snad nedejbože měli adorovat Putina, ale zaráží mě, že se nikdo téměř nepozastavoval nad výroky typu „mrtvý Rus – dobrý Rus,“ ačkoliv stejně jako například popírání holokaustu patří k nenávistným projevům, které mají v ČR trestněprávní přesah.
Po vítězství strany Smer ve slovenských volbách se část této přehnané protiruské xenofobie odlila na Slovensko a po zvolení Petera Pellegriniho novým prezidentem vyvrcholila. Třeba taková naše ministryně obrany paní Černochová se vyfotila s cedulí „Slovákům a dezolé vstup zakázán.“
To nás ale opět vrací k tomu, co řekl Ľuboš Blaha, Andrej Danko nebo Kateřina Konečná. I bývalý prezident Václav Klaus se k situaci vyjádřil a pozastavil nad rétorikou Ficových odpůrců a následnou mediální bagatelizací atentátu.
Politiku vidíme i tam, kde není
Rozhodně neříkám, že musíte s kýmkoliv a čímkoliv uvedeným v tomto článku souhlasit. Ovšem doufám, že veřejnost po této události některá svá stanoviska přehodnotí.
Mám pocit, že od roku 2020, kdy jsme byli zavření doma a jediná komunikace byla online, se politické vnímání běžných lidí změnilo natolik, že politiku vidíme i tam, kde není. Třeba mezinárodní soutěže bývaly o soudržnosti jednotlivých národů a nyní se řeší zda vyhodit ruské sportovce, protože Putin, zatímco Izraelci, Američani a pod. startují úplně bez problému. Najednou je „normální a demokratické“ nadávat sousedovi za odlišný názor, či dokonce vyhrožovat mu smrtí, stejně jako je „normální a demokratické“ oslavovat násilí a střílení nebo ho alespoň bagatelizovat. Pak už stačí, aby se našel blázen, který to vše vezme vážně.
