Článek
Hned na začátek posílám odkaz na první članek mého vánočního maratonu, abyste byli dostatečně v obraze.
Štědrý den
2. Stromeček - pokračování
Ráno jsem se skutečně dočkala rozzářených očí a to celkem šesti. Za to už trocha utrpení stojí. Zářící očka vydržela asi 10 vteřin, pak přišly na řadu nenechavé ručky. Letos jsme vážně uvažovali o tom, že stromeček pořídíme menší a zavěsíme ho na trám ke stropu, aby na něj děti nedosáhly. Nakonec tady stojí zase dva a půl metru vysoký strom od stropu až na zem. Pochopitelně, že ty malé děti zajímají blyštivé, barevné věci, jako je například ozdoba na stromečku. Ano, nejsem včerejší, většina ozdob je plastová, ty jsem také navěsila do spodních pater. Ty skleněné, co se houpaly o trochu výš, byly také o trochu větším lákadlem, protože jsou třpytivější. Ty děti se ještě nedokážou ani pořádně samy najíst, ale když po něčem silně touží, zvládnou všechno. Povedlo se jim sundat i tu jednu krásnou, kulatou, třpytivou, skleněnou ozdobu a držet ji v rukách asi jednu vteřinu, protože co se asi tak dělá s balónem. Křáp! Hm, vadný balónek. Ty plastové ozdoby byly o něco praktičtější. Udělaly si z nich hopíky. Celý zbytek dne se pak odevšad ozývalo: „Nech ten stromeček, nedělej to, nesahej na to, nech ty ozdoby, slez!“Možná jsme kolem něj měli postavit dětskou ohrádku. Sice nevkusné, avšak praktické.
Současně jsem se také dočkala nejlepšího dárku, jaký mi kdy mohl Ježíšek nadělit, a to velmi pěkné virózy. Byla moc hezká, taková přítulná. A proč to byl tak pěkný dárek? Protože většinou si nevážíme věcí, které máme. Cenit si jich začneme teprve tehdy, když jsme o ně připraveni. Tudíž až když jsem na Vánoce byla nemocná, přála jsem si vlastně jenom být zdravá. Ale už se stalo a zázrakem se asi do hodiny cítit lépe nebudu, zkusím se tvářit hrdinsky a nekazit to všem ostatním. Děti jsou naštěstí zdravé. Už po snídani ale začínám mít pocit, že se někde nakazily vzteklinou.
3. Pohádky
Jo jasně, matně si vzpomínám, že tady nějaká televize běžela. Z každé pohádky jsem viděla asi tak minutu na začátku, dvě minuty někde zhruba uprostřed a občas i vzdáleně tuším, jak některá pohádka skončila, ačkoliv mi to opravdu nedávalo smysl. Celý den jsem musela neustále vysvětlovat dětem, proč jim nepustím pohádku na Disney. Protože tady jsme herdek v Čechách a naděluje tady dárky Ježíšek a pohádky Troška, nikoliv Santa Claus a Disney. Pro mé děti to bylo velkým zklamáním, a tak se rozhodly, mi ten den co nejvíc znepříjemnit, abych patřičně litovala svých rozhodnutí, pouštět jim pohádky o čertech a vodnících. Jsem fakt strašná matka. Snad z toho nebudou mít psychickou újmu.
Stále ve mě dřímá špetka naděje, že se zavrtám do deky, naliju si sklenici vína a podívám se alespoň na jednu jedinou pohádku. Dvojčata totiž chodí dopoledne zhruba na hodinku a půl spát. Sice jsem napěchovaná paralenem, ale jedna sklenička vína mě určitě nezabije a jestli jo, tak doufám, že půjdu někam, kde se dá v klidu koukat na pohádky. Moje jediná dcera, princezna, mi mé představy rozdupala na kaši.
Když přišel čas, abych dala dvojčata do postýlek, Nick s tím neměl problém, avšak Mia uznala, že je nejvyšší čas začít zpívat koledy a to velmi nahlas. Dobrá, nebudeme si nic nalhávat, nejspíš se nejednalo o zpěv koled, nýbrž o obyčejný řev. Musím ale přiznat, že ta holka má fakt výdrž. Pochodovala jsem s ní po domě, mazala zuby, nahřívala břicho, vymýtala ďábla a nic nezabíralo. Po chvíli přišel tchán, který bydlí pod námi a namítal, že porcovat máme kapra, nikoliv dítě. Až asi po tři čtvrtě hodině snažení to jezule konečně zavřelo hledí. S maximální opatrností jsem ji položila do postýlky, a když jsem se vzdalovala s lehkostí nášlapu perské kočky, jedna lamela přeci jenom zavrzala. Mia spala dál, ale Nick se vzbudil!
4. Klid a mír
Nicka asi něco políbilo, ale duch Vanoc to nebyl. Ten kluk udělal dva kroky, spadnul nebo se o něco bouchnul a řval a řval a řval. Co 10 minut jsem měla toho kluka v náručí a utěšovala ho. Pak měl v náručí manžel mě, protože jsem taky potřebovala utěšit.
Zaplať pánbůh, že vaření si u nás na Štědrý den berou na starost chlapi. Manžel dělá k obědu výbornou selskou zelňačku a k večeři obaluje a smaží rybu. Tchán vyrábí skvělý bramborový salát. No a já se starám o děti. Ještě že nevařím. Protože kdybych vařila tak dobře, jak jsem se ten den starala o děti, tak místo kapra by byl candát a ještě připálený a místo bramborového salátu by byly batátové hranolky a syrové. Jak už jsem říkala, moc se to nedařilo. Mia měla den blbec nikoliv Štědrý den, asi se nepodívala do kalendáře. A Nick měl zkrátka padací den s lehkým podtónem sebedestruktivity. A zase BÁC! Rychle vyskočím ze židle a najednou…
