Článek
Léto 1940. Do několika skautských táborů v Protektorátu Čechy a Morava náhle vtrhli muži v uniformách a rozehnali je. Děti si sbalily spacáky a odešly domů. Vedoucí věděli, že to ještě nekončí.
28. října 1940 – symbolicky ve výroční den vzniku republiky – podepsal státní tajemník protektorátu Karl Hermann Frank dekret o rozpuštění Junáka. Jako vůbec první česká občanská organizace byl skauting prohlášen za protiokupační nepřátelské uskupení. Majetek konfiskován. Oddíly zakázány. Šedesát tisíc členů přes noc bez organizace.
Nacisté věděli, co dělají. A skauti také.
„Skauting vylučuje totalitu“
Zakladatel českého skautingu Antonín Benjamin Svojsík zemřel v roce 1938, krátce před Mnichovem. Jako by tušil, co přijde – v posledních slovech, která se od něj dochovala, prohlásil: „Skauting vylučuje totalitu – totalita vylučuje skauting.“
Svojsík v roce 1911 přivezl skautskou myšlenku z Anglie a přizpůsobil ji českému prostředí. Inspiroval se Badenem-Powellem, ale přidal silnou vlasteneckou složku, která v Čechách neměla v žádné jiné mládežnické organizaci obdobu. Skauting v jeho pojetí nebyl jen o přežití v přírodě a uzlování – byl o charakteru, o čestnosti, o povinnosti vůči vlasti. Slib obsahoval závazek „milovati vlast svou, Republiku československou, a sloužiti ji věrně v každé době“.
V každé době. Nacisté pochopili, co ta slova znamenají.
Od vzniku republiky v roce 1918 prošel Junák rychlým růstem: z desetitisícové organizace na přibližně šedesát tisíc členů v roce 1939. Oddíly prošla řada lidí, kteří se zapsali do dějin: prezident Edvard Beneš, básník Jiří Wolker, spisovatel Jaroslav Foglar, voják Jan Kubiš. Skauting byl součástí identity první republiky – demokratické, svobodomyslné, orientované na přírodu a sebezdokonalování.
Přesně proto ho nacisté nenáviděli.
Jak se zakáže skauting
Hned po německé okupaci v březnu 1939 začal Junák taktizovat. Vedení se snažilo přizpůsobit – mírněji formulovalo stanovy, omezovalo veřejné akce, hledalo kompromisy. Nacisté postupně zakazovali skautské kroje ve veřejném prostoru, omezovali tábory, zatýkali prominentní činovníky. Náčelník Junáka Antonín Řehák byl odvlečen do koncentračního tábora záhy po začátku okupace.
Přes všechny ústupky to nepomohlo. V červenci 1940 přišly razie v táborech. V říjnu přišel dekret.
Vedoucí měli několik možností. Část odešla do zahraničí a vstoupila do čs. exilové armády v Británii, Francii nebo Sovětském svazu. Část zůstala doma a přenesla oddíly do legálně fungujících organizací – nejčastěji do Klubu českých turistů nebo pod hlavičku tělovýchovných spolků. Tam pokračovala v práci s mládeží, organizovala výpravy a tábory, nesla skautského ducha dál – jen bez lilie na kroji a bez skautského pozdravení. Část se aktivně zapojila do domácího odboje.
Londýnská exilová vláda nezůstala stranou: v roce 1941 vydal ministr Juraj Slávik zvláštní dekret, jímž potvrdil zapojení Junáka do protinacistického odboje jako oficiální součást čs. odbojového úsilí.
Srub u Jevan
Bylo to několik dní po vyhlášení zákazu, začátek listopadu 1940. Dvanáct mladých mužů se sešlo v dřevěném srubu u Jevan poblíž Prahy, který patřil rodině Klikových. Okna zatemněná, za zavřenými okenicemi v záři ohně z krbu. Nejstaršímu bylo přes dvacet, nejmladším čtrnáct a patnáct let. Všichni bývalí skauti.
Jaromír Klika, jeden ze zakladatelů skupiny, na to vzpomínal: „V malé přízemní dřevěné chatě se zatemněnými okénky a za zavřenými okenicemi v záři ohně z krbu byl ustaven Zbojník a narýsován jeho program. Po rozvinutí státní vlajky jsme všichni složili vojenskou přísahu, vždyť jsme byli zatím samí nevojáci.“
Tak vznikla skupina Zbojník – zárodek toho, co se později stalo Zpravodajskou brigádou. Nacisté ji nikdy neodhalili.
Tři cesty odboje
Čeští skauti za války šli třemi odlišnými cestami – a všechny tři stály životy.
Zahraniční vojáci. Část starších skautů uprchla přes hranice a vstoupila do formující se čs. zahraniční armády. Bojovali v Polsku, ve Francii, v Británii i na východní frontě. Jan Kubiš – jeden z nejznámějších skautů v historii – se dostal do Británie, kde byl vytrénován britskou Special Operations Executive a vyslán zpět do protektorátu, aby provedl atentát na Reinharda Heydricha. Adolf Opálka, velitel výsadku Out Distance, byl také skautem. Václav Morávek – jeden ze Tří králů, legendárních zpravodajských důstojníků domácího odboje – vedl před válkou skautský oddíl v Kolíně.
Domácí odboj. Skauti se aktivně zapojili do zpravodajských sítí, ukrývali parašutisty, přechovávali zbraně, tiskli ilegální tiskoviny a organizovali kurýrní spojení. Zpravodajská brigáda, jejímž velitelem se stal dvaadvacetiletý ornitolog a vodní skaut Veleslav Wahl, čítala ke konci války přes sedm set členů a stala se jednou z největších domácích odbojových organizací, kterou se nacistům po celou dobu války nepodařilo odhalit. Její členové – umístění jako nuceně nasazení dělníci ve strategických podnicích v protektorátu i v Německu – vytvořili zpravodajskou síť, která pravidelně posílala informace přes kurýry do Londýna: rozmístění protiletadlových baterií, plány průmyslových závodů, pohyby jednotek.
Wahl svou odbojovou práci schovával za vědeckou kariéru. Ve dvaadvaceti vydal odbornou publikaci o pražském ptactvu, zatímco v témže čase řídil ilegální síť. Jeho otec a strýc, kteří se do odboje zapojili také, byli zatčeni a během heydrichiády popraveni. Wahl pokračoval.
Daleko za Prahou, na Ostravsku, fungovala jiná skautská skupina – Odboj slezských junáků pod vedením Vladimíra Čermáka. V roce 1943 čítala přes čtyři sta členů, zásobovala partyzánské oddíly a sbírala zpravodajské informace. Krátce před koncem války ji prozradil konfident: osmdesát pět členů bylo zatčeno, osmnáct popraveno na starém židovském hřbitově v Těšíně – na svátek patrona skautů, svatého Jiří, 24. dubna 1945.
Mezi padlými byl i místonáčelník Junáka Antonín Mádl, popravený v Berlíně za vydávání ilegálního časopisu V boj. Skupinu dejvických skautů vedl lékárník Otakar Schiedeck – spolupracovala přímo s náčelníkem generálního štábu Obrany národa podplukovníkem Josefem Balabánem.
Tiché přežití. Ne každý mohl nebo chtěl riskovat život. Část skautů volila jinou cestu – udržovat skautského ducha v ilegalitě, vychovávat děti v hodnotách, které nacisté chtěli vymýtit. Jaroslav Foglar vedl svůj oddíl Dvojka po celou dobu války pod hlavičkou Klubu českých turistů a pak tělovýchovného spolku Melantrich. Pořádal tábory, hrál s chlapci hry, psal příběhy. Gestapo jeho oddílovou klubovnu zapečetilo – Foglar s několika staršími členy v noci odnesl kroniky a cenné záznamy. Příhodu pak použil v knize.
Tisíce dalších vedoucích dělaly totéž, bez Foglarovy slávy a bez pamětní desky.
Sedm set jmen
Číslo, které se v různých zdrojích mírně liší – sedm set, nebo přes šest set – reprezentuje ty, kteří zaplatili nejvyšší cenu. Skauti popravení stanným soudem, umučení v koncentračních táborech, zastřelení při přechodu hranic nebo při partyzánských akcích. Mezi nimi jsou jména slavná i zapomenutá: Otakar Batlička, světoběžník a spisovatel pro mládež, zavražděný v Mauthausenu v únoru 1942 benzinovou injekcí do srdce. Mladí skauti z Ostravy, z Jičína, ze Stráže nad Nežárkou, z Prahy – jejichž jména žijí jen v lokálních kronikách a na pamětních deskách.
V Pražském povstání v květnu 1945 padlo 108 příslušníků samotné Zpravodajské brigády – v bojích, do nichž vstupovali teprve dobývat zbraně, protože zbraně neměli.
V roce 1946 vztyčili skauti pod Lysou horou v Beskydech kamennou mohylu Ivančenu. Na památku pěti skautů popravených v Těšíně. Na památku všech.
Po válce: čtvrt milionu
Konec války přinesl něco nečekaného. Junák, který v roce 1939 měl šedesát tisíc členů, obnovil svou činnost ještě v průběhu Pražského povstání v květnu 1945 – a do roku 1946 vzrostl na čtvrt milionu. Čtyřnásobek předválečného stavu.
Lidé věděli, co Junák za války dělal. Přihlašovali se jako vyjádření vděku, jako gesto přihlášení se k hodnotám, které přežily. Skauting mělo renomé získané krví.
Netrvalo to dlouho. V roce 1948 komunisté Junák začlenili do Svazu mládeže. V roce 1950 ho definitivně rozpustili. A zapomněli dodat poděkování: Zpravodajská brigáda, která po celou válku posílala zprávy na Západ a jejíž velitel Jaromír Klika získal Československý válečný kříž teprve v roce 2005, byla komunistickým režimem přehlížena jako organizace lidí „z bohatých pražských rodin“. Nebyli správného třídního původu.
Nacistům trvalo zakázat skauting rok a půl. Komunistům stačily dva roky na to, aby ho zlikvidovali znovu.
Svojsík věděl, o čem mluvil.
Toto je první díl série o skautech za druhé světové války. Další články se věnují konkrétním osudům: Jaroslavu Foglarovi a jeho Dvojce, Janu Kubišovi, skautům v koncentračních táborech a holandské záchranné síti Šedá řada.
Zdroje:
Historie českého skautingu – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Historie_%C4%8Desk%C3%A9ho_skautingu
Junák – český skaut – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jun%C3%A1k_%E2%80%93_%C4%8Desk%C3%BD_skaut
Skauting vylučuje totalitu. Před 70 lety komunisté rozdrtili Junáka
ČT24, 13. září 2020
Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/skauting-vylucuje-totalitu-pred-70-lety-komuniste-rozdrtili-junaka-ten-vsak-vydrzel-dodnes-45967
Zpravodajská brigáda – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zpravodajsk%C3%A1_brig%C3%A1da
Tajná skautská přísaha ve srubu u krbu
Místa paměti národa
Dostupné z: https://www.mistapametinaroda.cz/?id=66&lc=cs
Za války byl ornitolog Wahl hrdinou. Jeho život zničila komunistická léčka
Deník.cz
Dostupné z: https://www.denik.cz/z_domova/odboj-druha-svetova-valka-prazske-povstani-veleslav-wahl.html
Odboj slezských junáků – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Odboj_slezsk%C3%BDch_jun%C3%A1k%C5%AF
Volný čas protektorátní mládeže
Škola ke muzeu v protektorátu, Památník Terezín
Dostupné z: https://skolakemvprotektoratu.pamatnik-terezin.cz/index.php/volny-as-protektoratni-mladee
Historie – skaut.cz
Dostupné z: https://www.skaut.cz/skauting/historie/
