Článek
Školka, do které chodí můj syn, připravila zajímavou akci pro děti ke Dni Země.
Zatímco jinde jsme nezaznamenali, že by se k tomuto dni uprostřed pracovního týdne konala nějaká speciální akce, ve školce to vzali za správný konec.
Pro děti a jejich rodiče připravili den se zvířátky, který se konal od oběda do odpoledne. Nadšení dětí tak nebylo jen chvilkovou záležitostí – na pozemcích školky jsme strávili opravdu hodně času.
Úvodní poutač dne se zvířátky v naší školce
Vše začalo poblíž vstupu do školky, kde byly vystaveny andulky, papoušek, okrasné slepice a další opeřenci.
V košíku si děti mohly prohlédnout různě velká vejce a přiřadit je k pštrosovi, křepelce a slepici.
A kdo by snad nevěděl, jak poznat slepici už z dálky, mohl si přehrát její kdákání – samozřejmě moderně, přes QR kód, který jsem načetl telefonem.
Začalo to opeřenci, pokračovali jsme k papouškovi a k Andulkám
Za sklem školky jsme mohli pozorovat i mazlíčky konkrétní třídy – bezchlupatá morčata (ta jsem viděl asi poprvé v životě) a malé želvy, které byly na sluníčku velmi aktivní.
Další zvířecí osazenstvo pokračovalo na zahradě školky, kde byly v klecích nejprve dvě slepice.
Pan Mrkvička zapózoval před objektivem
Jedna z nich ten den snesla vejce, které se stalo součástí místního jarmarku (viz dále). Největší zájem byl ale o králíky. V kleci odpočívala máma, u níž měla tři chlupaté drobečky, kteří se ochotně nechali pohladit.
Černý králíček vypadal jako rošťák, ale nebyl
Na terase školky byla v malém akváriu vystavena rybička, hlavním lákadlem však byl koutek Mazlíčci, kde byli umístěni tři chlupáči z dalších tříd. Školka má letos hezké motto – starání se o zvířátko.
Snad každá ze sedmi tříd má nějaké zvíře, o které se děti starají a se kterým si hrají. Občas sice uteče k sousedům, ale na fotkách ze školky je vidět, že si to děti náramně užívají.
Už tenhle pohled dokáže odzbrojit. A není divu, že se děti do školky těší, když si můžou pohladit takového chlupáče
V klecích tu byli tři zakrslí králíci, kteří dělali čest svému jménu – každý byl totiž úplně jiný. Pan Mrkvička dával na odiv svůj pestrý kožich, Chlupáček dostál svému jménu a prezentoval kožich s opravdu dlouhými chlupy. A pak tu byl úplně černý králíček, který vypadal jako ďáblík a velký rošťák, ale zdání klamalo – byl naprosto klidný a rád se nechal pohladit.
A kdo nemá rád chlupaté kožíšky, ten se mohl koukat třeba na rybičky
Kolem zvířat byly rozmístěny i doplňkové informační tabule a úkoly pro děti. Děti hádaly zvířátka podle hádanek, opravovaly popletené pohádky nebo se dozvěděly, k čemu jsou nám prasata prospěšná – tedy jak se mění v průběhu života a jaké pochutiny z nich nakonec máme.
Dráha, na které děti hledali dobroty pro vybrané zvířátko. Pod provazy se musely plazit
Na začátku bylo malé sele, na konci klobásky a šunka. Tak to prostě je a dětem to bylo podáno černé na bílém. V rámci dalšího úkolu si měly vybrat zvíře, podlézt pod nataženými šňůrami (bez dotyku tělem) a najít pochutinu, kterou by toto zvíře mohlo jíst. Třeba u myši jsme se hned rozhlíželi po sýru.
Magnetické chytání rybiček
Kousek dále zase děti mohly lovit rybičky magnetickým prutem nebo malovat vodou štětci na dlažbu.
Zvláště mě zaujaly koutky, kde bylo možné pomocí nástrojů přesypávat rozsypanou rýži do forem… a králičí bobky.
Koutky s přesypáváním rýže
Ty se nakládaly na malou vlečku dětskou plastovou pinzetou. I my rodiče jsme se u toho pořádně zapotili. Pro děti to samozřejmě není nic nenormálního – čištění klece k chovu králíka prostě patří.
Přírodní hnojivo - pytlíkované králičí bobky
Zlatým hřebem odpoledne byl jarmark, v jehož rámci jsme si mohli odnést domů výrobky, které vyráběly děti nebo paní učitelky.
Příspěvky byly dobrovolné a ještě před akcí bylo avizováno, že vybrané peníze budou investovány do péče o mazlíčky – na podestýlku, stravu a další doplňky. Co se zde dalo pořídit?
Z jarmarku se daly odnést i kvetináčky s aksamitníkem
Domů jsme si mohli odnést různé drobnosti – třeba zasazený aksamitník v květináči, keramické mističky, keramické ozdoby na špejli k zapíchnutí do květináče, vzrostlou trávu (ta nechybí na mnoha stolech o Velikonocích) nebo specialitu v podobě přírodního hnojiva.
V pečlivě zabaleném balíčku byly králičí bobky, jejichž dodavatelé jsou skutečně „in-house“. Kuriózním přírůstkem jarmarku bylo i čerstvě snesené vejce jedné ze slepic, z čehož měly děti samozřejmě ohromnou radost.
Nechyběly ani ozdobené průlezky
Za mě to byla skvělá akce, podaná s humorem a nadhledem, ale i s potřebnými hrami, úkoly a informacemi, které zvídavé děti zajímají. Naše dcera, která chodí do školy, si tak mohla řadu úkolů rovnou sama přečíst.
A na místě bylo rozhodně co dělat – zapomněl jsem ještě zmínit boční část zahrady věnovanou průlezkám a exotickým zvířatům, kde bylo k vidění i spousta obrázků, z nichž mnohé namalovaly samy děti.
Děti se dozvěděly i místa, kde běžně žijí exotická zvířata
Naše školka dětem a rodičům pravidelně připravuje podobné akce a tentokrát laťka opět visela hodně vysoko. Nic takového si ze své školky nepamatuji – ale to se není čemu divit, z dětství si toho pamatujeme málo.
Ani rodiče si ale žádnou školkovou akci z mého dětství nevybaví. Byl to neustálý koloběh: třída, povinná procházka a hraní na zahradě.
Moderní školky vymýšlejí různé programy a speciální akce, aby se děti nenudily ani ve světě, kde na ně ze všech stran doléhají telefony, televize a internet. A za to naší školce patří palec nahoru.
