Článek
Koupi nového (rozumějte pár let ojetého) auta jsme měli v plánu až letos na podzim. Ale dvě okolnosti nás donutily pospíšit si. Jednou z nich byl odvoz stávajícího auta, které čerstvě dosáhlo plnoletosti, jež se na něm dost výrazně podepsala.
Výběr ojetého auta za půl milionu měla být radost. Nakonec to byl skoro neřešitelný problém. Tedy, pokud vám závisí na vizuálním a technickém stavu…
Rána z motoru, upadlý výfuk, prorezavělá karoserie, spadlá stropnice, dveře řidiče, které se nezamykaly (nebo jen občas), problémy s mlhovkami, záhada s čidly výfuku – a mohl bych pokračovat donekonečna.
Jednoho krásného dne si pro něj přijeli a odvezli ho do šrotu, mně zůstal akorát klíček na památku. A tak jsme začali hledat nové vysněné auto.
Džungle ojetých aut
Za dva měsíce jsme pronikli do tajů ojetých vozidel v Česku, vyzkoušeli různé prodejce, bazary i instituce a dokonce přizvali odborného technika. Tento článek je hodně nepříjemným reportem toho, co se děje s ojetými auty v Česku. Záměrně neuvádím typ vozu ani subjekty, se kterými jsme jednali.
Nedozvíte se ode mě ani model ani značku auta. Nebudu dělat pozitivní ani negativní reklamu. Je to však hořké konstatování situace, která tak trochu připomíná džungli, v níž řada z nás jen slepě tápe. Posaďte se, začínáme.
Požadavky vlastně nebyly nijak nereálné. Auto za 500 tisíc se slušnou výbavou, rozumným nájezdem, s pár asistenty a s digitální přístrojovou deskou
Typově jsme si s manželkou oblíbili auto, kterému budeme pro jednoduchost říkat Polštář. Polštářisko nám přišlo příliš velké, Polštářeček byl zase komicky malý. Sedli jsme si do všech tří a bylo nám jasné, že Polštář s automatem bude jasnou volbou.
Na jeho koupi jsme si vyčlenili rozpočet přibližně 400 až 500 tisíc a velmi rychle jsme pochopili, že ta částka bude blíže druhé cifře, resp. bude záležet jen na tom, o kolik tuto hranici výsledná cena překročí. Měli jsme představu o typu vozu, nájezdu do 150 tisíc kilometrů, stáří do pěti až šesti let a – když už auto kupujeme – o výbavě s bezpečnostními asistenty a s digitální přístrojovou deskou.
V autě s námi budou jezdit děti, a tak jsme to koncipovali směrem k bezpečnosti. Protože Polštář začínal na částce pod 400 tisíc (dle výbavy), čekali jsme, že kolem 500 tisíc bude aut tolik, že nebudeme vědět, které si vybrat dřív. Byli jsme ale úplně mimo realitu.
Nechtěli jsme na to být sami, a tak jsme přizvali odborníka. Člověka, který se živí kontrolou technického stavu vozidel, má stovky recenzí a téměř maximální možné hodnocení. Člověka se zkušenostmi ze stovek kontrol, který ví, na co se zaměřit.
Společně s ním jsme dva měsíce zabředli do nabídek ojetých vozidel – a udělali jsme si dost smutný obrázek o nákupu ojetin v Česku.
Mělo to být jednoduché
Hledali jsme pár dní a říkali jsme si, že to bude geniálně jednoduché. Červený Polštář přes webové stránky oficiálního programu pro prodej ojetých vozidel, navíc v dojezdové vzdálenosti poblíž místa, odkud pochází náš technik. Prostě ideál. Ano, manželka bojovala s červenou barvou, ale na fotkách podle mě nevypadal špatně, takže jsme tomu dali šanci.
Technik auto otestoval a začal pozitivy: auto jezdí velmi dobře. My už počítali s tím, že si pro něj o víkendu pojedeme. Jenže pak přišly negativa – doslova zdevastovaný interiér.
Auto bylo nafoceno tak šikovně, že žádné z poškození nebylo vidět: záda sedačky řidiče okopaná doběla, poškrábaná loketní opěrka (asi cíleně klíčem nebo nějakým zvířetem), poškrábaná palubovka i plasty na dveřích, poškozené hagusy, škrábance na laku, vyteklé tlumiče, všechna čtyři hliníková kola obitá o chodník, dvoje dveře a zadní blatník přestříkané, extrémně hlučné stěrače, poškozená stropnice… auto nám druhým pohledem přišlo jako stavební stroj, možná jako doprovodné vozidlo ke kombajnu s oranžovým majáčkem.
Ukázalo se, že najít pár let staré auto s „nevybydleným“ interiérem, může být těžší, než jsme čekali
Najednou toho naskakovalo podezřele hodně. Třešničkou na dortu pak bylo zjištění, že jde o auto z dovozu, přičemž prodejce odmítal říct, odkud. A to byl první varovný signál.
Není dovozce jako dovozce
Záhy jsme se dozvěděli, že existují firmy, jejichž dovozy nemají zrovna dobrou pověst – a toto auto k nim zřejmě patřilo. Dostávali jsme protichůdné signály. Auta v zahraničí, která by se dala dovézt, prostě nejsou. A ta, která se k nám dostanou, jsou vlastně ta, která se z různých důvodů v zahraničí neprodají.
Když nenajdou kupce, skončí v Česku jako něco extra – jako auto z dovozu. Nezastírám, že zahraniční auta mívají daleko lepší výbavu než auta z Česka – alespoň u Polštáře tomu tak bylo. Ale když se nad tím člověk zamyslí, vlastně to dává velký smysl.
Auta z dovozu nemusí být výhra. Stačí jen popřemýšlet nad tím, že se k nám dostávají auta, která v zahraničí zřejmě (z určitých důvodů) nechtějí
Mě samotného překvapilo, jak detailní prohlídka byla: dostal jsem spoustu fotek auta ze všech stran (včetně pohledu na klikovou hřídel), spoustu videí, proběhla zkušební jízda, kontrola elektroniky i diagnostika.
Auto bylo podle prodejce v top stavu. A pojistná událost? CEBIA (alias Car Vertical) byla prázdná, jenže to nijak nevylučuje přestříkané díly a opravu provedenou mimo oficiální servis.
Nehážu všechny dovozce do jednoho pytle, to ani náhodou. Mapuju naše zkušenosti, který byly hodně neslavné.
Chcete auto, v němž prodejce ani neseděl?
Mezitím jsme dostali příležitost vyzkoušet si Polštář o dost blíž. Opět šlo o dovoz, tentokrát z Holandska nebo Belgie.
Pán měl na jednom místě více polštářů, my jsme ale přijeli na jeden konkrétní. Už při příchodu nás upozornil, že má obité hliníkové ráfky, protože tak je mají obité všechny Polštáře. Auto na první pohled vypadalo hezky, ale hned druhý pohled nás trochu nahlodal.
Levý bok auta měl viditelné poškození krytu zrcátka (hlubší díry) a na přímý dotaz pán potvrdil, že je celá levá strana přestříkaná. CEBIA však byla opět prázdná. Auto mělo promáčklinu v kapotě a i kdybychom vše ostatní akceptovali, bezpečnostních asistentů bylo ve výbavě minimum.
Jeden konkrétní model auta jsme měli nasledován po několik měsíců. Výsledek? Ani jedno auto okolo ceny 500 tisíc Kč vlastně nebylo ideální
Pán byl ochotný pustit k autu technika, ale hned nato nás ujistil, že lak umí změřit sám a že náš technik do auta stejně nesedne. A že nemusíme dávat tisíce navíc, že to zvládne i on sám (na celé ceně auta dělá cena technika jen nepatrný zlomek). Ironií je, že ani sám prodejce v autě nikdy fyzicky neseděl a neřídil ho.
Partneři ze zahraničí mu stav popíší na A4ku, a to musí sedět do puntíku – protože je zřejmě jen přeprodejce, nemusí v kupní smlouvě vůbec figurovat.
Pokud by s autem byl problém, smlouvu byste měli uzavřenou s bazarem v Belgii nebo Holandsku. Stoprocentně to nevím, protože tak daleko jsme se samozřejmě ani nedostali. A zkuste auto reklamovat tam, kde ani neumíte jejich řeč.
Souběžně přišli na prohlídku dalšího Polštářiska jiní zájemci. Paní se ptala, zda pán dokáže dovézt auto na objednávku a co se stane, když se jí nelíbí.
Pan dovozce odvětil, že jí stav popíše po telefonu, a pokud mu řekne, že auto bere – jen podle fotek a slovního popisu – už nemůže couvnout. Když se mě pak sám zeptal, za kolik vlastně inzeruje auto, na které jsme přijeli, bylo rozhodnuto.
Technika jsme nevolali, nemělo to cenu. Bouračku za půl milionu nechceme.
Dvojice vedle nás však byla ke koupi svolnější (nad technikem se ani nezamýšlela) a vypadalo to, že nakoupí bez podrobnějšího prověření. Ale, abych byl upřímný: auto, na které jsme se přijeli podívat, ani po dvou měsících svého kupce nenašlo. Náhoda?
Zajímavá auta na webu dlouho nevydrží
Tento drobný neúspěch nás neodradil a pátrali jsme dál. Postupem času jsme zjistili, že ta opravdu zajímavá auta na webových bazarech a portálech pro ojeté vozy dlouho nevydrží. Jeden Polštář za výrazně nízkou cenu zmizel během polední pauzy – za tu dobu auto ani pořádně nezkontrolujete. Auta, o která nikdo nemá zájem, visí na portálech druhý měsíc. Ta zajímavá mizí během dnů.
Pan technik nás nasměroval na auta po leasingu, jedno pěkné jsme našli v Praze. Prohlídka se prodražila (platí se i cestovné), ale tohle vypadalo jako ideální volba.
Prohlídka auta zahrnovala i detaily motoru - vše pěkně nafocené a zdokumentované
Ještě před kontrolou jsme zjistili, že auto bylo po drobné nehodě, ale technikovi na místě ukázali fotky a nezdálo se to vážné. Auto vypadalo dobře, mělo dobrou výbavu a jízdně se také tvářilo dobře. Až při jednom z posledních testů se při přeřazení ozval podivný kovový zvuk.
Firma to měla vyřešit na vlastní náklady, ale sdělila nám, že se to ozývá i u jiných Polštářů. Jinými slovy to neřešila. My jsme ztratili zájem a auto po pár týdnech zmizelo – jenže někdo si koupil vůz, u nějž v motoru nebo převodovce nemusí být všechno v pořádku.
Auto je k dispozici, pojistná událost tu jedna byla…
S auty po leasingu jsme neměli štěstí ani jednou. Volal jsem na dvě další – v obou případech byla k dispozici, ale když se zeptáte na pojistné události a co bylo stříkáno, dozvíte se, že jsou přestříkané a opravované celé boky, nové skla dveří či dokonce měněné celé dveře. Na webu vám to samozřejmě nikdo neřekne, a kdo se raději nezeptá, nic se nedoví. Čelní okno a blatníky vepředua vzadu chápu, zbytek neakceptuju.
Auto po nehodě za půl milionu? Děkuji, nechci.
Mezitím nám utekla dvě další auta, kde jsme byli druzí v pořadí, což zamrzelo. V dalším případě jsme měli přislíbeno, že si přes víkend zajedeme na prohlídku (nebylo to zrovna kousek a pracovní týden byl nabitý k prasknutí). Auto bylo z Česka, po důchodci – ale prodejce začal den poté otálet a za další den bylo prodané.
Měření tloušťky laku dnes zvládne kde kdo, ale i tak je to jeden z důkazů, že auto bylo z nějakého důvodu přestříkané. Byť nemá žádný „záznam“
Další měsíc, další inzeráty. Vybrali jsme si opět pěkné auto, ale když jsme se na webu dočetli dozvěděli, že jeho nebouraná auta jsou stříkaná a občas i tmelená, dali jsme od toho ruce pryč.
Prodejci všeobecně se schovávají za to, že o tom nevěděli (resp. se nezeptali), a jsou tak z obliga. Oblíbeným trikem je prázdná CEBIA, kterou vám před očima rychle prolistují. A nesmím zapomenout: ve všech inzerátech je uvedeno, že auta nejsou bouraná, lakovaná a jsou v top stavu.
Pozor ale na to, že to rozhodně neplatí vždy - některé inzeráty mají stále stejné šablony (nebouráno, nelakováno, protokol Cebia) jen se mění název vozu. A to mě moc nepřesvědčuje.
Starší auto je starší auto
Po dalších dnech a týdnech hledání jsme narazili na auto doslova za rohem. Sice již sedmileté, ale s relativně malým nájezdem. Projel jsem se s ním a prakticky jsem ho kupoval. Přesto jsem ještě přivolal technika, který ho zkontroloval a projel. Výsledek? Vyjetá převodovka (nutná výměna spojek a oleje), tlumiče za hranicí životnosti, silentbloky v podobném stavu – investice v řádu 60 tisíc korun do sedm let starého auta za cenu přes půl milionu.
A tady se to asi zlomilo.
S manželkou jsme si řekli, že tato ojetina by dopadla stejně jako auto předchozí. S nájezdem přes 100 tisíc kilometrů se musí počítat s tím, že to není nové auto a že se bude spousta věcí kazit. Není to jen investice do samotného vozu – rovnou je třeba počítat s vícenáklady za nové komponenty a servis. A tady toho bylo opravdu hodně. I přesto by to pořád bylo staré auto. Tedy něco, co šlo před nedávnem (samozřejmě v horším stavu) z domu.
Potřebujeme vůbec ojetý Polštář? Nestačí nám Polštářeček v lepším stavu a bez starostí?
Shodou náhod jsme začali zvažovat jiný model, který nám asi bohatě postačí. Je rok starý, levnější, sdílí řadu bezpečnostních asistentů, vejdeme se do něj i s dětmi a najel pouhých 9 tisíc kilometrů. Voní novotou. A k tomu pětiletá prodloužená záruka, nulové starosti a interiér i motor jako u zcela nového auta.
Nakonec si to sedlo do puntíku. Roční auto (ale jiný model), minimální nájezd a k tomu ještě záruka - tohle auto prostě čekalo na nás
Po dvou měsících nekonečného hledání Polštáře jsme za dva dny vyřešili prohlídku i okamžitou koupi Polštářku. Den předtím, než jsme o něj projevili zájem, jej zlevnili. Věřím, že čekal na nás a jsme absolutně spokojení.
Koupě ojetého auta není jen o autě samotném – je i o cestě, jak se k němu dopracujete. A já jsem nakonec rád, že to takhle dopadlo.
Upřímně jsem ale netušil, že bude takový problém najít konkrétní auto za půl milionu ve slušném stavu, bez skrytých závad, přestříkané karoserie a nutných investic v hodnotě desítek tisíc korun.
Ano, vždy si můžete říct, že si připlatíte a kvalita se zvedne. Ale to si řeknete čtyřikrát a jste na ceně úplně nového vozu. A to je něco, co jsem nechtěl.
Pevně doufám, že nám vybrané auto pěkně dlouho vydrží a že podobné hledání už nikdy absolvovat nebudu. Zařekl jsem se, že ne – roční vůz je naprosto ideální a splní většinu našich požadavků.
Ještě že tak. A tak už plánujem naši další dovolenou.
Zdroje:
https://www.garaz.cz/clanek/jak-se-v-peti-krocich-pripravit-na-koupi-ojetiny-21006210
https://autobible.euro.cz/clanky/nakup-ojetiny-jako-rizikovy-podnik-kazda-druha-ojetina-potrebuje-necekanou-opravu-za-mnoho-tisic-ihned/
https://auto-mania.cz/nakup-ojetiny-prodavajici-tvrdi-ze-nic-netaji-ale-kupujici-jim-stejne-neveri-a-casto-je-to-dobre/
vlastní zkušenosti z koupě ojetého vozu
