Článek
Rok 52 n. l., Řím za vlády císaře Claudia. Ještě před svítáním leželo Fucinské jezero v tichu, které nemělo nic společného s klidem. Voda byla šedá a nehybná jako olovo. Mlhou prosvítaly siluety lodí svázaných k sobě tak těsně, že připomínaly klec. Z palub se ozývalo chrčení, kašel, prázdné polykání. Kov tiše narážel o kov. Řetězy, přilby, vesla. Muži se pokoušeli rozhýbat chladem ztuhlé prsty, masírovali si zápěstí, sedali si na okraje lodí a mlčky zírali do vody, jako by se snažili vtisknout si naposledy do paměti její barvu.
Na březích jezera mezitím přicházely celé rodiny, senátoři se svými ženami, obchodníci, veteráni válek. Dřevěné tribuny sténaly pod váhou těl. Římské hry byly všední součástí života, ale dnešek sliboval víc. Šeptalo se o skutečných lodích, o tisících mužů, o tom, že dnes nepůjde o předstíraný boj. Že dnes se bude umírat doopravdy.
Kolem jezera byly rozestaveny ozbrojené hlídky. Luky připravené, šípy zasazené do tětiv. Rozkaz byl jasný: kdokoli se pokusí uniknout, zemře. Břehy přestaly být útočištěm. Jezero se uzavřelo. Aréna se změnila v past.
Muži, kteří už nepatřili sami sobě
Na lodích stálo zhruba devatenáct tisíc mužů. Otroci, váleční zajatci, odsouzenci, vyvržení. Někteří měli široká ramena, jiní vystouplé kosti. Mnozí neuměli plavat. Nikdo z nich nebyl námořníkem. Přesto dostali vesla, štíty, přilby, meče. Ne proto, aby zvítězili, ale aby neumírali příliš rychle.
Věděli, co jsou. Římské právo je označovalo jako damnati – lidé, kterým už nebyl přiznán život. Zůstala jim jen jedna iluze: možnost zemřít „dobře“. Statečně. Před očima davu.
Když se na tribuně objevil císař Claudius, jezero explodovalo křikem. Muži na lodích se obrátili k vyvýšenému místu. Někteří zvedli ruce, jiní hlavy. A tehdy zazněla slova, která měla přežít staletí:
„Ave, imperator, morituri te salutant.“ (Buď zdráv, císaři, ti, kteří jdou na smrt, tě zdraví.)
Suetonius zaznamenal, že Claudius odpověděl rozpačitým „Aut non“. (Nebo také ne.) Někteří odsouzenci se toho chytili. Jako se tonoucí chytá slámy. Ale lodě už se dávaly do pohybu.
První střet
Signál zazněl krátce po východu slunce. Vesla se zanořila do vody. Lodě se rozjely pomalu, těžce, jako zvířata tažená na porážku. Pak jedna z nich zrychlila. Kovové beranidlo (rostrum) prorazilo bok lodě protivníka s prasknutím, které bylo slyšet až na břehu.
Muži padali do vody. Výstroj je táhla dolů. Hladina se nad nimi zavírala bez zájmu. Někteří se pokoušeli plavat, jiní se chytali trosek, dokud je další loď nerozdrtila. Voda si brala těla jedno po druhém.
Dav reagoval okamžitě. Křik, smích, potlesk. Děti poskakovaly, dospělí ukazovali prsty. Smrt byla blízko, ale pořád dost vzdálená, aby se dala obdivovat.
Domitiánova Naumachia. Autor: Giacomo Lauro. Vydal Andrea Fei, Řím, roku 1625. (Public domain)
Rozpad řad a boj zblízka
Po prvních srážkách se rozpadla jakákoli představa řádu. Lodě se srážely do nepravidelných shluků, kde už nerozhodovala síla beranidel, ale množství mužů. Vesla se lámala, trupy se zaklínily. Manévrování skončilo.
Muži se vrhali k sousedním palubám s háky a lany. Přitahovali si cizí lodě k sobě. Přelézali zábradlí, klouzali po krvi a mokrém dřevě. Meče narážely na kosti, štíty se tříštily o lebky. Kdo uklouzl, mizel mezi loděmi. Temná voda ho hladově přijímala.
Z břehů přilétaly šípy. Hlídky střílely na ty, kdo se snažili plavat. Na ty, kdo zvedli ruce a vzdávali se. Jezero se proměnilo v uzavřený prostor, kde smrt přicházela shora, zepředu, zezadu i zdola.
Hodiny vyčerpání a zoufalství
S časem slábly paže i mysl. Muži bojovali automaticky, s prázdným pohledem. Někteří se opírali o zábradlí, lapali po dechu a čekali na ránu. Jiní se vrhali vpřed s posledním zbytkem sil, protože věděli, že zastavit se znamená konec.
V mělkých částech jezera se boj přesunul do vody. Muži se brodili mezi těly, zakopávali o mrtvé, bodali naslepo pod hladinou. Krev se mísila s bahnem. Voda zhoustla a ztratila barvu.
Diváci umlkali. Ne z piety, ale z únavy. Nebylo už co obdivovat. Jen pomalé, vyčerpávající umírání.
Bitva bez úniku
Jak hodiny plynuly, hladina se změnila v pole trosek. Rozlámaná vesla, štíty, mrtvá těla. Lodě do sebe narážely bez smyslu. Posádky se ničily zblízka. Neexistoval plán. Jen chaos.
Tacitus později napsal:
„Byli to muži bez naděje, kteří bojovali s vědomím, že jim nebyl ponechán žádný únik.“
Ti, kdo se pokusili doplavat ke břehu, padli pod šípy. Ti, kdo se vzdali, byli doráženi. Ti, kdo vydrželi nejdéle, umírali pomalu.
Cassius Dio popsal scénu slovy:
„Voda byla naplněna krví a jezero připomínalo spíše bitevní pole než místo slavnosti.“
Zásah císaře
Na tribuně seděl Claudius. Díval se celé hodiny. Byl to jeho den. Jeho slavnost. Jeho moc.
Teprve když bitva směřovala k úplnému vyhlazení všech zúčastněných, zazněl rozkaz k ukončení. Bitva byla zastavena. Část přeživších byla omilostněna.
Kolik mužů přežilo, nevíme. Kolik jich zemřelo, také ne. Antické prameny mlčí. Moderní historici se shodují alespoň na tom, že většina z devatenácti tisíc účastníků se z jezera nikdy nevrátila.
Proč to všechno?
Naumachia nebyla jen krutou hrou. Byla politickým gestem. Claudius ji uspořádal při příležitosti dokončení obřího projektu odvodnění Fucinského jezera. Tunel dlouhý přes pět kilometrů. Tisíce dělníků. Roky práce.
Bitva měla význam. Řím ovládl vodu. Císař ovládl životy.
Tacitus shrnul tuto událost lakonicky:
„Smrt byla vydávána za podívanou a zločin za slavnost.“
Naumachia na Fucinském jezeře zůstává jedním z nejtemnějších obrazů římské civilizace. Ne proto, že by byla výjimečná, ale proto, že byla možná. A protože byla vítaná.
Seznam použitých zdrojů:
1. Ave Imperator, morituri te salutant [online]. Wikipedia, [cit. 2025-12-18]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ave_Imperator,_morituri_te_salutant
2. Cassius Dio — Book 60 [online]. Penelope • LacusCurtius, [cit. 2025-12-18]. Dostupné z: https://penelope.uchicago.edu/thayer/e/roman/texts/cassius_dio/60%2A.html
3. Why Ancient Rome Staged Epic, Violent Sea Battles [online]. National Geographic, 26 September 2017, [cit. 2025-12-18]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/history/history-magazine/article/roman-mock-naval-sea-battles-naumachia
4. Naumachiae and Land Battles – Spectacles in the Roman World [online]. Pressbooks, [cit. 2025-12-18]. Dostupné z: https://pressbooks.bccampus.ca/spectaclesintheromanworldsourcebook/chapter/naumachiae-and-land-battles/
5. Theatricality of Naumachiae [online]. Masaryk University thesis, 2018, [cit. 2025-12-18]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/lspnx/Theatricality_of_Naumachiae.pdf
