Článek
Cajamarca, 16. listopadu 1532. Atahualpa, čerstvě korunovaný vládce mocné říše Tawantinsuyu, kterou Španělé později nazývali Inckou říší, byl přesvědčen, že bohové stojí za ním. Vítěz občanské války nad bratrem Huáscarem měl za sebou armády, které dokázaly ovládnout území táhnoucí se od Ekvádoru po Chile. V jeho mysli nebylo nic, co by mohlo jeho svět ohrozit.
Zprávy o zvláštních bledých mužích na zvířatech větších než lamy přijímal s klidem. Tak přišli. Ať se pokloní. Ať uvidí jeho slávu. Proto vstupoval do Cajamarcy neozbrojený, s nádherou, která měla zapůsobit i na samotná nebesa.
Nádherná procesí s hudbou, tancem, bohatými oděvy a zlatými insigniemi vytvořila největší ceremoniální slavnost, jakou kdy Španělé v Novém světě spatřili. Atahualpu nesli v pozlacených nosítkách, kolem šly dvorní ženy, které měly zapůsobit svojí krásou. Co by se mohlo pokazit?
Francisco Pizarro
Francisco Pizarro, nemanželský syn šlechtice, byl mužem, který uměl být trpělivý jako had. Věděl, že jeho 168 vojáků nemá proti přesile Inků v otevřeném boji žádnou šanci. Ale věděl i to, že jeho nepřátelé přicházejí slavit – nikoliv bojovat.
Jeho vojáci byli otrhaní, zmožení měsíci pochodu, někteří se sotva drželi v sedlech. A přesto měli něco, co v Andách nikdy nikdo neviděl: koně, ocelové zbraně, brnění a střelný prach. Zvířata, která Inkům připadala jako démoni.
A hlavně: viděli v sobě nástroje Boha, kterému podle vlastního přesvědčení pomáhali „obracet pohany“.
Chvíle zrodu masakru: kniha padá na zem
Dav se rozdělil. Z něj vystoupil jediný muž – mnich Vicente de Valverde. V rukou držel knihu, Bibli, jejíž význam byl Inkům stejně vzdálený jako hvězdy. Nabídl ji Atahualpovi. Ten si ji prohlédl, přičichl. Neznal však slovo Boží, neznal hodnotu pergamenu. A tak ji odhodil.
V očích Španělů to bylo rouhání. Ne vzdor proti člověku. Vzdor proti Bohu. Mnich vykřikl a Pizarro pozvedl ruku.
„Nepovím vám nic o tom, co neznám,“ měl podle některých výkladů říct Atahualpa – slova, která se stala soudem nad jeho říší.
A pak zazněly trubky.
Patnáct minut, které pohřbily říši
Výstřely z arkebuz a děl, ržání koní, třesk železa. Čirá hrůza tam, kde ještě před okamžikem zněl jásot.
Francisco de Xerez popsal boj syrově:
„Padali jako ovce, aniž by se mohli bránit.“
Neozbrojení Inkové naráželi do stěn, jeden do druhého, lapali po dechu, křičeli modlitby k Intimu – Bohu Slunce. Jenže bohové mlčeli.
Alonso de Molina líčil orgii smrti:
„Krev tekla ulicemi jako potok.“
Jednotlivé uličky se staly pasti, z vrchu i ze stran na Inky padaly španělské meče. Kdo neutekl před koněm, byl svalen a rozdupán. Na dlažbě se leskla krev a zlaté řetězy, které ještě před chvílí zdobily dvorní hodnostáře.
Tisíce lidí se navzájem ušlapaly ve snaze uniknout masakru. Pod stíny kamenných zdí se kupily hromady mrtvých. Náboženská slavnost se proměnila v jatka, jaká ani kronikáři nedokázali zachytit bez třesu rukou.
A masakr trval sotva čtvrt hodiny.
Zajatý bůh
Uprostřed toho všeho se Španělé probili až k císaři. Vrhli se na něj, strhli ho z trůnu do prachu. Jeho božská aura zmizela v jediném okamžiku. Felipe Guamán Poma de Ayala si později povzdechl:
„Když padl císař, padlo všechno.“
Atahualpa se stal trofejí. Kořistí. Trumfem. Bohem chyceným do španělských rukou.
A v té chvíli se svět opravdu obrátil. Říše, která uctívala neporazitelnost svého vládce, se probudila do reality, že bůh může být spoután.
Zlato, které mělo zachránit život
V zajetí se Atahualpa pokusil jednat. Složil nabídku tak absurdní, že i Španělé zatajili dech: vykoupí se zlatem až do výše natažené ruky po strop místnosti. A nejen to – přislíbil ještě dalších dvě místnosti naplněné stříbrem.
Následující měsíce stály Inky víru. Rozbíjeny byly posvátné sochy, strhávány deskové reliéfy z chrámů. Umění předků se měnilo v anonymní ingoty. Každý kousek přinášel Atahualpovi naději. Každý kousek přibližoval jeho konec.
Zlato mizelo v tavících pecích jako voda v písku. Poklady, které se hromadily věky, zmizely během několika týdnů.
Ale ani to císaře nezachránilo. Bohatství bylo důvodem k vraždě, ne k záchraně.
Smrt Slunce
Noc před popravou se Atahualpa nechal pokřtít, aby – jak mu tvrdili – nebyl upálen jako kacíř. Přijal jméno Francisco po svém nepříteli. Ironie, která by rozplakala i kamenné stěny Machu Picchu.
A pak byl uškrcen. Bez boje, bez obrany, bez slunce. Tawantinsuyu ztratilo hlavu. A s ní duši.
Historik William H. Prescott shrnul celý příběh slovy:
„Nikdy v dějinách tak málo nezničilo tak mnoho tak rychle.“
Španělé slavili. Inkové plakali. A slunce se schovalo za mraky.
Pohřeb Inky Atahualpy. Autor: Luis Montero (1826 - 1869), malba (public domain)
Poslední ozvěna Cajamarcy
Po Atahualpově smrti už Inkové neměli jediné centrum moci. Pizarro toho využil a táhl na Cusco. Říše se rozpadla během několika měsíců jako hliněné nádoby shozené z výšky. Města, která kdysi přetvářela hory v terasová pole, upadala v prach.
Zbytky domorodé aristokracie se snažily organizovat odpor. Manco Inca povstal. Armády se pokusily obléhat Cusco a zahnat vetřelce zpět k moři. Ale bylo pozdě. Svět se naklonil na druhou stranu.
Evropské nemoci kosily domorodce dřív, než stihli nabít praky. Doly a plantáže se plnily zajatci. Kdo měl kdysi zlaté náramky, teď nosil žulové balvany.
Příběh Cajamarcy je děsivým mementem toho, jak se mohou dějiny změnit jedním špatným rozhodnutím. Jedním gestem. Jednou odhozenou knihou.
Když Slunce padlo, temnota přišla rychle.
Seznam použitých zdrojů:
1. Battle of Cajamarca [online]. Wikipedia, the free encyclopedia, 2025 [cit. 2025-12-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Cajamarca
2. Battle of Cajamarca (1532) [online]. Encyclopaedia Britannica, 2024 [cit. 2025-12-06]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Battle-of-Cajamarca-1532
3. Francisco Pizarro traps Incan emperor Atahualpa [online]. History.com, 16 November 1532 (publ. aktualizováno) [cit. 2025-12-06]. Dostupné z: https://www.history.com/this-day-in-history/november-16/pizarro-traps-incan-emperor-atahualpa
4. Chandler, D. The Capture of Inca Atahualpa [online]. ThoughtCo, 7 May 2017 [cit. 2025-12-06]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/capture-of-inca-atahualpa-2136546
5. Minster, C. The Ransom of Atahualpa [online]. ThoughtCo, 7 May 2017 [cit. 2025-12-06]. Dostupné z: https://www.thoughtco.com/the-ransom-of-atahualpa-2136547
