Článek
Voda Putumaya byla toho rána červená. Ne od východu slunce, ale od těl, která v ní pomalu mizela.
V tropickém žáru se rozléhal křik – krátký, přerývaný, brzy přehlušený duněním výstřelů a praskáním ohně. V srdci amazonského pralesa se rozpadal svět kmene Huitoto, který po staletí žil v souladu s džunglí.
Ozbrojení dozorci – žoldnéři z Karibiku, kteří kdysi sloužili evropským armádám – obklíčili jejich vesnici. Přicházeli s logem společnosti Peruvian Amazon Company, s puškami, biči a rozkazy, které přišly zdaleka: z Londýna.
Ženy svíraly děti, muži se jim postavili s luky, ale proti puškám neměli šanci. Vzduch se naplnil kouřem, vesnice vzplála. Ti, kdo přežili, byli spoutáni a odvedeni – na nucené práce, do pekla zvaného „kaučukové tábory“.
Tady, v dusnu pralesa, začínal každý den stejným rituálem: bič práskal do zad, krev kapala na černou zem a mezi stromy stála věta, kterou si nikdo netroufl vyslovit:
„Kdo nepřinese latex, přinese smrt.“
Bílá krev
Na přelomu 19. a 20. století svět šílel. Evropané objevili surovinu, která měla změnit moderní civilizaci – kaučuk.
Bez něj by nebyly pneumatiky, izolace telegrafů, elektrické kabely ani moderní průmysl. Byla to éra automobilů, balónů, telegrafních sítí – éra, která chtěla pružnost a odolnost, a tu nabízel právě latex z amazonských stromů.
Kaučuk se stal bílým zlatem, symbolem pokroku a civilizace.
V Londýně nastala investiční horečka. V klubech City se otevíraly lahve šampaňského na počest výnosů z Jižní Ameriky, zatímco nikdo – nebo spíše málokdo – chtěl vědět, odkud to bohatství pochází.
Julio César Arana – muž, který prodal džungli
V roce 1899 se na scéně objevil Julio César Arana, ambiciózní peruánský obchodník, který pochopil, že Amazonie se může stát jeho impériem.
Využil chaosu v regionu Putumayo, kde chyběla státní kontrola a s podporou britských investorů založil Peruvian Amazon Company – firmu, která měla „organizovat“ sběr kaučuku.
Ve skutečnosti vytvořil systém otroctví.
Jeho muži, „regidores“, měli absolutní moc nad životem i smrtí. Každá vesnice se stala zdrojem pracovní síly. Huitoto, Bora, Andoque – desítky kmenů byly zdecimovány během několika let.
Lidé museli každý den přinést určité množství latexu. Pokud to nezvládli, přišel trest. Nejčastěji bičování – dlouhé, před zraky ostatních. Bič byl spletený z drátů, které rozsekávaly maso až na kost.
Jiní byli oběšeni na větvích ceiby, posvátného stromu pralesa.
Některým amputovali ruce, aby „nezapomněli na své selhání“.
A ženy? Ty byly zneužívány, znásilňovány, brány jako trofeje. Děti umíraly hlady, protože jejich matky musely místo jídla nosit kbelíky latexu.
Londýn si myl ruce, džungle hořela
Peruvian Amazon Company byla zapsána na londýnské burze.
Její výroční zprávy byly vzorové, zisky rostly, akcionáři byli spokojeni. Arana se stal celebritou, „mužem, který přinesl Amazonii do moderní doby“.
Jenže moderní doba znamenala biče, popravy a otroctví.
Prales se změnil v koncentrák.
Zisky společnosti se měřily v tunách latexu a stovkách mrtvých.
Jedním z britských akcionářů byl i Sir John Lister-Kaye, vážený gentleman, který v Londýně pořádal večírky pro politiky. Když se začaly šířit zvěsti o masakrech, prohlásil:
„Naše společnost přináší pokrok a práci. To, že místní neumí přizpůsobit své zvyky, není naše vina.“
Roger Casement
Do této temnoty vstoupil roku 1910 britský diplomat Roger Casement, muž, který už měl zkušenost s odhalováním nelidskosti.
O několik let dříve totiž sepsal zprávu o zločinech belgického režimu v Kongu.
Teď byl vyslán do Amazonie, aby prověřil obvinění proti Peruvian Amazon Company.
Cesta trvala týdny. Casement plul po řece Putumayo, mezi břehy, kde se místo ptáků ozývalo jen ticho.
Našel ruiny vesnic, zohavená těla, prázdné oční důlky v lebkách zavěšených na stromech.
Zaznamenával výpovědi přeživších, kteří šeptali:
„Angličané chtějí naši krev. Naše těla jsou jejich zlato.“
Casement viděl matky, které ztratily všechny děti, muže bez rukou, ženy s popáleninami po mučení.
Když se vrátil do Londýna, napsal Putumayo Report.
Jeho slova byla chladná, úřední, ale mezi řádky prosakovala hrůza:
„V Putumayu vládne ticho smrti. Lidské tělo má zde menší cenu než kapka latexu.“
Britský parlament byl šokován. Noviny psaly o „novém Belgickém Kongu“.
Ale akcionáři Aranovy společnosti si dál vypláceli dividendy – dokud se obchod nezhroutil sám.
Pád a zapomnění
Po roce 1913 skončila kaučuková éra. Britové přenesli pěstování kaučukovníků do Malajsie a Cejlonu, kde mohli kontrolovat výrobu bez „problémových domorodců“.
Putumayo ztratilo význam. Peruvian Amazon Company zkrachovala, Arana se vrátil do Limy.
Nikdy nebyl potrestán. Zemřel v posteli, obklopen rodinou, s titulem váženého občana.
Z kdysi desítek tisíc Huitoto přežilo sotva pár stovek. Jejich řeč, písně, příběhy se vytratily.
Stíny, které se vracejí
Příběh Putumaya je víc než dějiny. Je to varování.
Každá doba má svůj kaučuk – svou surovinu, za niž platí jiní životem.
V Africe se těží kobalt pro baterie, v Jižní Americe lithium pro elektromobily, v Asii se kácí pralesy pro palmový olej.
Civilizace se znovu a znovu opírá o cizí bolest – jen nástroje se mění.
Až jednou budoucí historici otevřou archivy naší doby, možná uvidí stejné vzorce: korporace, zisk, mlčení a za nimi řeky, které páchly krví.
A snad si vzpomenou na jméno Roger Casement – na muže, který šel proti vlastnímu impériu, aby řekl prostou pravdu:
„Za každým bohatstvím, které páchne, leží hrob.“
Seznam použitých zdrojů:
1. Hardenburg, W. E. The Putumayo: The Devil’s Paradise; travels in the Peruvian Amazon region and an account of the atrocities committed upon the Indians therein [online]. T. Fisher Unwin, 1912 [cit. 2025-11-10]. Dostupné z: https://archive.org/details/putumayodevilspa00hardrich.
2. The Putumayo Atrocities [online]. Latin America Bureau (LAB), 13 Jan 2012 [cit. 2025-11-10]. Dostupné z: https://lab.org.uk/the-putumayo-atrocities/.
3. Death in the Devil’s Paradise [online]. Survival International, neuvedeno [cit. 2025-11-10]. Dostupné z: https://www.survivalinternational.org/articles/3282-rubber-boom.
4. Putumayo (Consul Casement’s Report) [online]. Hansard (UK Parliament), 10 Jul 1911 [cit. 2025-11-10]. Dostupné z: https://hansard.parliament.uk/commons/1911-07-10/debates/362bcf66-1129-456b-b89a-11f102c4794b/Putumayo%28ConsulCasementSReport%29.
5. Walker, S. P. The Peruvian Amazon Company: Credit and Debt in the Putumayo „Wild Rubber“ Business [online]. University of Edinburgh Research Archive, 2024 [cit. 2025-11-10]. Dostupné z: https://www.research.ed.ac.uk/files/314172169/WalkerS2022ESThePeruvianAmazonCompany.pdf.
